Lazar Ristovski z Deníku strojvůdce: Muži cuketu opravdu rádi nemají (rozhovor)

Nejrychleji vyprodaným filmem letošního ročníku Febiofestu se stal srbský snímek Deník strojvůdce. Do českých kin se chystá už v dubnu. O filmu jsme si povídali s Lazarem Ristovskim, který ve filmu nejen hrál, ale také jej produkoval. Lazar je ve své domovině velkou hvězdou a objevil se také v českých filmech. Mezi nejslavnější role Lazara Ristovkeho patří určitě „Crni“ v Kusturicově Undergroundu, „Bobi“ v černé komedii Bumerang v režii Dragana Marinkoviče či „Caruso“ ve Fílově dramatu Král zlodějů, za kterého získal Českého lva. Mimo to si Lazar zahrál také v několika zahraničních snímcích, např. v bondovce Casino Royale či po boku Pierce Brosnana v Listopadovém muži (The November Man).

Lazar Ristovski

Totalfilm: Gratuluju k filmu, povedl se!… Svědčí o tom i divácký zájem, který si získal na právě probíhajícím Febiofestu. Co jste říkal tomu, že se všechny projekce vašeho filmu vyprodaly za necelých 48 hodin?
Lazar:
Děkuju. Samozřejmě, že mě to těší. Mám z toho radost, jakožto jeho producent, tak i jako herec. A těší mě to i kvůli mojí distribuční společnosti (Zillion film – pozn.redakce), protože odvedli dobrou práci. Film se publiku líbí a bude se i dobře prodávat.

Totalfilm: Až díky vašemu filmu jsem si uvědomila, jak moc je povolání strojvůdce náročné. Nikdy předtím mě to nenapadlo…
Lazar: Většina lidí si myslí, že o tomhle povolání ví všechno, že strojvedoucí je někdo, kdo jen sedí a řídí vlak a tím to končí. Náš film ale ukazuje, že tohle povolání obnáší mnohem víc a vnáší do toho jinou perspektivu.

Totalfilm: V závěrečných titulcích filmu je zmíněn Marko Glušac. To v rámci jeho nápadu vznikl váš snímek?
Lazar: Ano, je to tak. Marko natočil dokument,  který byl plný intimních zpovědí stojvůdců a ukazoval práci na železnici. Milose (Milos Radovic, režisér filmu – pozn.red.) to zaujalo natolik, že se na základě toho dokumentu rozhodl vystavět celý příběh a přišel s tím za mnou. Jsme dávní přátelé a už předtím jsme spolu pracovali na třech filmech. Navíc Milosův dědeček byl strojvůdce a můj táta na železnici pracoval, takže jsme s tímhle tématem cítili určitou sounáležitost, bylo nám to blízké.

Totalfilm: Když už se znáte tak dlouho, zajímalo by mě, čeho si na sobě vzájemně při práci ceníte?
Lazar: Známe se už od našich studentských let, takže více než čtyřicet let. Když spolu něco točíme, tak víme, že až to dokončíme, zapomene zase oba na neshody, hádky a rozepře, které se třeba během natáčení mohou objevit.

Totalfilm: To je myslím výhoda mužského přátelství. Řekla bych, že ženy to tak dobře neumí…
Lazar: Myslíte? (úsměv)…mně se to těžko jako muži posuzuje.

Lazar Ristovski

Totalfilm: Vaše postava Iliji se v příběhu snaží vyvarovat jakékoliv citové angažovanosti. Jak se vám taková povaha hrála? Předpokládám, že to asi není vaše přirozenost…
Lazar: Miloš mi řekl, že tuhle roli napsal o mně a pro mě. Když jsem na první projekci viděl, jak moje postava celkově působí- jak je Ilija hrubý a přísný, tak jsem přišel za Milošem a říkám mu: to jsem vážně takový? A on my na to odpověděl: ne- ty jsi ještě horší!! (smích) Ve skutečnosti má ale tenhle tvrdý muž „měkké“ srdcem. A já souhlasím, že takový já v životě doopravdy jsem.

Totalfilm: Balkánská kinematografie má jedinečnou schopnost. Umí totiž i těžká témata jako jsou ta ve vašem  Deníku strojvůdce podat s nezaměnitelným vtipem, nadsázkou a citlivostí. Z čeho myslíte, že to pramení?
Lazar: S vaším názorem souhlasím… Myslím, že to vychází ze způsobu života a z jihoslovanské mentality. Život nás Balkánce naučil, že v těžkých chvílích pomáhá humor. Dějiny Balkánu jsou přece jen plné válek a bojů. My rádi říkáme, že náš stát (Srbsko- pozn. red.) je jako dům, který někdo postavil uprostřed silnice. A řekl bych, že se takový způsob náhledu na život dá považovat za určitou moudrost při takových zkušenostech a historii. Dá se říct, že černý humor je specifický právě pro tuhle část Evropy.

Totalfilm: Myslíte, že v tom černém humoru máte k nám Čechům blízko?
Lazar: Ano, určitě! Náš film je svým humorem někdě uprostřed. Ryzí balkánský je hodně tvrdý a hrubý. Váš český je oproti tomu zase trochu jemnější. Jako příklad za všechny se dá vzpomenout na filmy Miloše Formana nebo Jiřího Menzela. Ten český humor je trochu jízlivější, ironičtější.

Totalfilm: S tím souhlasím…Co jste říkali tomu, když byl letos váš film poslán na Oscary?
Lazar: To nebyla moje první zkušenost s nominací na Oscara. Už se mi to v mojí kariéře asi pětkrát nebo šestkrát stalo. Ale jistě, že jsem rád i za takovou věc…i když je spíš nereálné, abychom takovou cenu získali v rámci naší malé země. Na Oscara je třeba mít za sebou velký silný stát i jazyk, takže chápu, že to je nesplnitelná mise. My jsme ale vyprodukovali film, který už byl ocěněn na mnoha světových  festivalech. Několikrát získal i cenu diváků, a to považujeme za velmi důležitá ocěnění.

Totalfilm:  Když mluvíme o Srbsku, je to malá země…Asi se tam neprodukuje mnoho filmů…
Lazar: Ano, to je pravda, ale nedokážu vám říct přesné číslo. Mění se to rok od roku. Ale řekněme, že je to tak pět až deset filmů za rok.

Totalfilm: A teď už poslední nevážná otázka, která nás vrátí k ději filmu. Vážně nemáte rád plněné cukety?
Lazar: (srdečný výbuch smíchu)  Ano! To je velice vtipná otázka!… Je to opakující se motiv filmu a zdá se, že muži tohle jídlo v oblibě nemají, ale ženy ho rády a stále z nějakého důvodu připravují.

Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Mirius FD/Totalfilm.cz