Britský režisér a vizuální umělec Adam Smith je kromě podařených reklam známý hlavně díky své dlouholeté spolupráci s hudebním duem The Chemical Brothers. Teď se ale poprvé pustil i do celovečerního hraného filmu. Jeho snímek Proti vlastní krvi se u nás letos objevil na Febiofestu a od 13. dubna ho promítají česká kina. A celkem logicky ho doprovází soundtrack už zmíněné legendy elektronické hudby.
Proti vlastní krvi se dá charakterizovat jako akční sociální drama, jehož středobodem je konflikt mezi otcem a synem. Chad (Michael Fassbender) se snaží být poslušným synem, milujícím a spolehlivým manželem a hlavně odpovědným otcem svých dětí. Nemá žádné vzdělání, neumí psát ani číst a jeho nejsilnější dovedností jsou rychlé automobilové honičky, které ho většinou zachraňují před vězením při nejrůznějších vloupáních. Ty mu bez ptaní plánuje jeho otec Colby (Brendan Gleeson), vůdce irské kočovné komunity, které je Chad součástí i se svou mladou rodinou. To by ale rád změnil. Touží se usadit a své rodině ukázat jiný život než ten, který podle tradic klanu zažívají doposud.
Přesto, že příběh je veden poměrně klasickou dějovou cestičkou, povedlo se z něj režisérovi hlavně díky kvalitnímu hereckému obsazení vytepat věrohodný a silný obraz reality jednoho irského klanu zlodějů a výtržníků, kteří si z policie dělá dobrý den. Svůj nomádský život vedou nespoutaně a nebezpečně blízkém sousedství zbohatlých irských prominentů. Smithovi se daří vystihnout atmosféru. A ač mu někteří diváci vyčítají málo dynamičnosti v jeho příběhu, myslím si, že je to jen otázka vnímání. Záleží, jak moc chce divák rozumět povahám a situacím, které sleduje. Jsem naopak ráda, že režisér všechny duševní pochody neservíruje na stříbrném podnose a nechává je spíš bublat těsně pod povrchem.
Komornější duch snímku vůbec nevadí. Vynikne tak daleko lépe vnitřní rozpolcenost Chada. Michael Fassbender na mě ale i přes své nesporné a už tolikrát prověřené herecké umění tentokrát působil trochu příliš sofistikovaně v rámci svěřené role. Jakoby nad tím celým dějem v určitých chvílích svou postavou trochu duševně „levitoval“. Možná je ale problém ve mně a nepochopila jsem tak úplně jeho záměr v rámci role. Nepopiratelné ale je, že kdykoliv se Fassbender objeví na plátně s Gleesonem, je na co se dívat. Brendan Gleeson je v roli Colbyho s lehce prosakující zuřivostí a věčnou touhou manipulovat nepřehlédnutelný a možná by bylo lepší nechat ho ukázat trochu víc z povahy jeho postavy.
Syrová a provokativní příběh
Nicméně při filmových autohoničkách pak divák na tuhle tíhu zapomene stejně jako Chad. Všechny dialogy jsou vedeny v silném irském akcentu. Bez titulků si nerodilý mluvčí a možná leckdy ani rodilý Brit moc neškrtne.
Film není povinen odpovídat na všechny otázky, které by diváka mohly v průběhu jeho sledování napadnout a ani „dokončovat“ osudy všech, kteří se mihnou před kamerou nebo o kterých se mluví. Alespoň má pak divák o čem přemýšlet…
Proti vlastní krvi (2017) Život divokých irských „psů“, kteří žijí jenom z toho, co si kde „urvou“ a nebojí se nebezpečí je drsná realita a zároveň čiré anarchistické šílenství. Při jeho sledování ve vás film může vzbudit prapodivnou kombinaci v podobě zvláštního zaujetí a zároveň určité antipatie.
foto/video: CinemArt © 2017