Klára Issová: Každý člověk je někdy zoufalý a urputný

Klára Issová se nás poslední dobou snaží rozesmát. A daří se jí to. Aktuálně v nové české komedii Filipa Renče Zoufalé ženy dělají zoufalé věci, která dnes vstupuje do českých kin. V následujícím rozhovoru herečka prozrazuje všechno, co chcete o Zoufalkách vědět. Komedie o ženských útrapách vznikla podle scénáře a knihy Haliny Pawlowské.

Klára Issová v komedii Zoufalé ženy dělají zoufalé věci

Manželka, milenka, studentka, matka, prodavačka spodního prádla a psycholožka, to vše je Olga, kterou hrajete ve filmu Zoufalé ženy dělají zoufalé věci. Ve které z těchto poloh Olgy jste se cítila nejpřirozeněji a naopak?
Role Olinky pro mne byla velmi zajímavá právě proto, že sledujeme život jedné ženy od jejího mládí až po dospělost. Proto jsem si o Olince vytvořila ucelenou představu, o jejím charakteru, dětství. Jaké jsou její kladné i záporné vlastnosti, její vlastní překážky, komplexy. Co má ráda, v co věří, co jsou její přání a tužby. Z toho jsem pak vycházela, takže žádná z poloh pro mne pak nebyla cizí. Měla jsem pro Olinku pochopení v každém věku a jen jsem se ji snažila věrohodně zahrát.

Olga ve filmu porodí. Absolvovala jste nějaký předporodní kurz, aby scény vypadaly co nejpřirozeněji?
Předporodní kurz jsem absolvovat nemusela. Už dříve jsem byla jednomu porodu přítomna a také jsem viděla dokument o porodech. To mi pro představu stačilo.

Scénář vám předepisuje i několik nebezpečných scén, jako je jízda na koni, převrácení se během plavby v kánoi či nehoda na kole. Točila jste tyto záběry sama? Byl jejich vznik nebezpečný?
Paradoxně mám tyhle výzvy ráda a vždy je také ráda absolvuji sama. Jednak se tím něco učím a jednak mne bavilo si osvojit věci, které nedělám běžně. V tomto filmu bylo opravdu hodně scén, kde nám pomáhali kaskadéři. Já si vždy s nimi celou věc nazkoušela. Hlavně dbám na to, abych věděla přesně, co mám dělat, kam padat, zda je to bezpečné atd. Příprava je nejdůležitější, být v klidu a vše si připravit. Pak už do toho jdu naplno. A byla jsem ráda, když mě kaskadéři pochválili, že bych se tím mohla živit. (smích)

Ve filmu se nachází i obnažené momenty. Jak k jejich natáčení přistupujete? Probíhal při jejich vzniku na place např. přísnější režim s co nejméně početným štábem?
Ano, vždy žádám, aby na place při takových scénách bylo co nejméně lidí. Takové scény mi nevadí, jsou součástí celého příběhu, ale určitý komfort vyžaduji. Soukromí je věc, kterou při natáčení opravdu nezažijete. Člověk se otevírá před štábem, překonává stud i strach, vše se točí kolem emocí. Také jste neustále pod drobnohledem kostýmní a maskérské složky, také skriptu. Člověk není nikdy sám, ale i přesto se musí neustále soustředit. Herci jsou asi více zvyklí se obnažovat, jak fyzicky, tak duševně. (smích)

Po lásce prahnoucí Olga udělá v honbě za báječným vztahem téměř cokoliv. Myslíte si, že je tento přístup správný, nebo se má nechat lásce volný průběh a počkat, až vám ten pravý sám zkříží cestu?
Myslím, že kouzlo a pravdivost tohoto filmu je právě v tom, že každý člověk v nějaké fázi svého života zažije určitou urputnost, chtění, snažení se… Dělá to stále dokola, dokud nezjistí, že mu to nic dobrého nepřináší. Že snaha vyhovět ostatním, rodině či nějakým společenským předsudkům, jak by to mělo být, nakonec vždy vede do smutku. Pak to člověk jednoho dne přestane dělat, přestane se snažit. Je důležité uvědomit si, kdo jsem, a být sám se sebou srovnaný.

S Olgou se seznámíme jako s dívenkou a opouštíme ji jako dospělou ženu, což s sebou přináší spoustu hodin strávených v maskérně a kostymérně. Která z vašich proměn pro vás byla nejvíce šokující a ve které jste se cítila nejlépe?
Nejvíc šokující byla maska, kdy se Olinka ocitne v nemocnici po těžkém úrazu. Nateklý obličej, krvavé oko, modřiny a sádra na ruce. Vypadala jsem jak mumie, což bylo velmi zábavné pro okolí. Když jsem přišla poprvé na plac s touto maskou, tak mě opravdu nikdo nepoznal. Jinak mě bavila i maska „mladé“ Olinky a její pubertální zjev, kdy jsem měla tupé s ofinkou a nosila příšerný modely.

Dlouho jsme byli o váš komediální talent ochuzeni. Poprvé jste nás rozesmála v úspěšném filmu Všechno, nebo nic. Tehdy jste prozradila, že jste se nového žánru trochu bála, ale byla to pro vás výzva. Byla jste si tentokrát, po úžasném diváckém ohlasu, jistější?
Jistější jsem byla a také jsem k tomu přistupovala s větší hravostí. Byla to úplně jiná postava než Vanda. Nejvíce mi pomohlo to, že jsem si celou roli detailně rozebrala. Přípravu celé role jsem dělala před natáčením filmu a vlastně jsem si vymyslela spoustu dalších detailů, které ve scénáři nebyly, abych postavu Olinky znala skrz naskrz. Pak jsem ji měla tak dobře zmapovanou, že jsem se při natáčení už jen nechala vést samotnou rolí a také režisérem Filipem Renčem, spoluhráči a jednotlivými scénami.

-red-
foto/video: Bioscop, Totalfilm © 2017

%d blogerům se to líbí: