Recenze | Hmyz – zapomeňte na racionálno

Avizovaný poslední celovečerní film Jana Švankmajera je v kinech. Od jeho předchozího snímku Přežít svůj život uplynulo už osm let a Jan Švankmajer jako král pozdního českého surrealismu se rozhodl natočit scénář filmu Hmyz, který mu ležel v šuplíku už od sedmdesátých let. Při jeho psaní se inspiroval divadelní hrou bratří Čapků Ze života hmyzu, kterou napsali ve 20. letech minulého století. Už tehdy měla samotná hra v sobě místa, která dávala prostor svobodné vůli režiséra, chcete-li prostor pudovosti, což jistě ze své podstaty zaujalo i Švankmajera.

Hmyz (foto: CinemArt)

Hmyz začíná režisérovou předmluvou, ve které divákovi sděluje okolnosti vzniku své práce a snaží se ho naladit na stejnou vlnu vnímání. Příběh o transformaci obsesemi protknutého člověka ve hmyz a naopak onen otravný hmyz, který se mění v člověka, vytáhl ze své bezedné zásuvky jako stále aktuální téma, na které čas nemá vliv a které je výraznější ještě o to víc, je-li nahlíženo právě optikou surreálna.

Témata blízká všem generacím

Čapci ji kdysi napsali tak, aby ji mohly hrát i menší divadelní scény. Proto se Hmyz odehrává za zkoušky ochotnického souboru a pudy a podobenství, která vyhřezávají na povrch ve hře stejně jako ve filmu, jsou blízké kterékoliv generaci – množení se, hromadění majetku, vládychtivost, obžerství…

Švankmajer svůj film obohacuje o civilní střihy na jednotlivé představitele hmyzí říše. Ti hovoří o svých osobních snech. Jak sám autor podotkl, prosil své herce, aby si své sny zapisovali a měli tak pak osobitý materiál pro tyhle účely. To se ale nestalo, a tak z jejich úst zazní sny, které patří přímo režisérovi, jenž si své sny stále zapisuje a čerpá z nich i v dalších oblastech umění.

Skvělé herecké výkony

Švankmajer po hercích při natáčení žádal, aby své výkony okleštili o herecké umění a hráli jako amatéři. Mám pocit, že snad nejde dát herci těžší úkol než právě takový. Výsledek je ale skvělý, zábavný i děsivý, když se naladíte na stejnou vlnu a dovedete zapomenout na zákony reálna. Za nejzdařilejší herecký výkon považuju ten, který ve snímku předvádí Jitka aka Larvička – Ivana Uhlířová. Člověk má při pohledu na její performanci pocit, že se jako hmyzák narodila. Tělo lidské, mysl larvy, převtělení dokonalé. V další roli se tu představuje Jiří Lábus. Ten si tak zahrál už ve třetím režisérově snímku. Zhostil se role pana Borovičky a převtělil se do chrobáka zamilovaného do své kuličky. Roli Růženy (paní Cvrčkové) režisér svěřil slovenské herečce Kamile Magálové, jejího partnera pana Cvrčka ztvárnil Jaromír Dulava, který je zároveň režisérem ochotnického spolku. Ajznboňák Kopřiva hraje věčně hladového a pospávajícího Parazita, který v podání Norberta Lichého spolehlivě nahání hrůzu a děs opravdu hororový. Je to pravý opak Václava v roli Lumíka, jehož si zahrál Jan Budař.

Fascinující byly vždycky na Švankmajerových snímcích ruchy, které podněcovaly v divákovi nepříjemný pocit svou realističností. Nejinak je tomu i v Hmyzu. Lámající se kosti, nůž v mase nebo vibrace házeného nože, to všechno děsí a umocňuje lehce hororovou náladu. Opakování scén funguje jako malé mučení pro ty, kteří by snad chtěli měřit čas.

Ani Švankmajerova verze hry o hmyzí říši není žádný veselý příběh. Stejně jako předloha bratří Čapků. Ti hře nakonec napsali optimistický konec a potvrdili tak smutný statut národa, který raději mnohdy podlehl, než by se bránil a bojoval.

Švankmajera je třeba brát jako komplexního umělce, který film považuje za jeden ze svých vyjadřovacích prostředků. Režisér používá krátké záběry, většinou statickou kameru a jednotlivé herecké role točí v solitérních záběrech. Co se ale několika animovaných záběrů ve snímku týká, je to sice švankmajerovské, ale chybí tomu obvyklá síla.
Všeobecně se ale ve své tvorbě Švankmajer nikdy nespokojí s něčím klasickým. Ať už je to cokoliv, s čím prostřednictvím svých filmů zápasí, volí vždy rafinovaně brutální způsob, určitou ošklivost a šílenství.

  • Režie - 70%
    70
  • Scénář - 75%
    75
  • Herci - 85%
    85
  • Zvuk - 80%
    80
  • Animace - 60%
    60

Hmyz (2018)

Vyražte na Hmyz do kina a zapomeňte na racionální úsudky. Nechte se svézt na vlně snění, kde jsou podstatné jen symboly a svobodná vůle otvírat zavřené „šuplíky“ ve vaší hlavě. Švankmajerovy filmy jsou aboslutně mimo mainstream, a tak je dokážou ocenit především ti, kteří vědí a kteří film považují za umělecké médium stejně jako Jan Švankmajer.

75 %
Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2018

Hmyz
Komedie / Drama
Česko / Slovensko, 2018, 98 min
Premiéra: 22. 2. 2018 CinemArt

Režie: Jan Švankmajer
Scénář: Jan Švankmajer, Karel Čapek, Josef Čapek
Kamera: Jan Růžička, Adam Oľha
Hrají: Jan Budař, Jaromír Dulava, Jiří Lábus, Norbert Lichý, Kamila Magálová, Ivana Uhlířová, Pavel Nový

Napište nám co si myslíte

Nebojte, Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.