Mark Gatiss: Čas utíká strašně rychle (rozhovor)

Herec, scenárista, spisovatel a díky svému poslednímu projektu i režisér. Mark Gatiss přijel do Prahy na Febiofest, aby dnes večer představil minisérii Queers, která vznikla minulý rok pro britskou BBC 4 a kterou režíroval. Oslavuje britsko-velšský milník gay komunity z roku 1967 v osmi přibližně dvacetiminutových monolozích, které se svou originální koncepcí a zpracováním vymykají světu televizních minisérií. Koncept je postaven na prostředí jedné hospody, ve které v čase jednoho celého století své příběhy vypráví osm různých postav. Výsledkem je velmi osobní a také rebelský způsob vyprávění, což z Queers dělá velmi originální zážitek s výtečně vypointovaným příběhem každého jeho interpreta.

Mark Gatiss

Rozhovor pro Totalfilm

Když si s panem Gatissem povídáte, máte pocit, že je to váš dobrý známý, se kterým je radost sedět a hovořit o čemkoliv. Jeho briskní reakce a stálá přítomnost určité divadelní komediálnosti je pro novináře naprostá radost a mých vyhrazených deset minut uteklo jako nic.

Rozhovor vedla Dagmar Šimková

Moje první otázka bude směřovat k tomu, co mám ohledně vás opravdu moc ráda…
Hmmm…, že by to byly moje vlasy? (smích)

To taky!… (smích) ale, když by vás to neurazilo, ještě raději mám humor vaší komediální skupiny The League of Gentlemen a televizní sérii stejného jména (Liga gentlemanů), která vznikla v roce 1999.
A viděla jste i ty tři nové díly, které vznikly jako vánoční bonus?

Ne, ty jsem neviděla…
Tak to by se vám mohlo líbit.

O tom nepochybuji…Mohl byste mi trochu povyprávět o historii Ligy gentlemanů ? Jak jste se vy čtyři dali dohromady? (Zbylými členy jsou Reece Shearsmith, Steve Pemberton, Jeremy Dyson)
My jsme spolu chodili na střední. Všichni čtyři jsme měli slabost pro horor a v podstatě „dělání blbostí“. Pak jsme šli každý na jinou školu a později v roce…teda, hmmm…nemůžu si vzpomenout…myslím, že to bylo v roce 1984 jsme se znovu sešli díky festivalu Fringe, kam nás pozval náš kamarád a zároveň ředitel toho festivalu. Měl prostě jednoduché přání, vidět a zažít zase tu partu praštěných kluků, kteří si dělají legraci z lecčeho. A potkalo se to s dobrou odezvou. A já si říkám, že co by asi tak se mnou teď bylo, kdyby se tohle tehdy nestalo. Všichni jsme vyrůstali na Monty Pythonech a tak bylo nakonec celkem snadné začít naše skeče natáčet. Přišlo to prostě ve správnou dobu a my byli zrovna na správném místě.

Mark Gatiss v seriálu Liga gentlemenů (1999)

Tenhle způsob humoru je myslím naprosto klasika u Britů…
Určitě, ono je to vidět už na Brexitu. Zdá se, že určité části našeho politického vedení má Alzheimera a postrádá empatii.

Myslím, že se vás někdo ptal, koho že byste si chtěl zahrát a vy jste odpověděl, že britskou premiérku Theresu May…
Ano, to bych si skutečně přál…

…ale v zápětí jste dodal, že si nejste jist, jestli není ještě příliš brzy na remake Upíra z Nosferatu.
(smích)…Ano, chtěl bych vidět, jak se pomalu zvedá z rakve. Ona se svým chováním k téhle postavě skutečně přibližuje.

Mark Gatiss

Vzpomínáte si, odkud je tahle věta? „Time is big ball of wibbly wobbly, timey wimey stuff.“
Ano. To jsou slova z jedné epizody Pána času, jejímž autorem je Steven Moffat. A pronáší je herec David Tennant, který hraje cestovatele časem.

A čím je čas pro vás osobně?
No…to by si zasloužilo trochu komplexnější rozbor. Ale řeknu vám to takhle. Pamatuji si, jak mi můj otec, když mi bylo třicet při jednom našem telefonátu, řekl: „Ani si neumíš představit, jak čas poletí až ti bude čtyřicet…“ A měl naprostou pravdu. Teď mi je padesát jedna a je k neuvěření, jak rychle mi to na světě utíká. Vnímání času má co dělat s pohledem na svět z pozice dítěte. Čas ve škole mi tehdy utíkal vždycky hrozně pomalu. Příšerně jsem se tam nudil a zbytek dne byl vždycky „fuč“ strašlivě rychle.

Jsem ohromně rád, že už jsem dospělý. Jen bych chtěl, aby to neutíkalo všechno tak rychle. Čas mě vždycky fascinoval. Přál jsem si mít přesně takovou policejní budku, která by mě dovedla přemisťovat v čase jako je to v Pánovi času. Miluju taky snímek George Pala z roku 1960 s názvem Stroj času. I přesto, že má svoje mouchy díky velmi hollywoodskému zpracování, znamenal a znamená pro mě moc. Chtěl bych se podívat do minulosti, ale stejně tak bych rád viděl budoucnost, protože jsem zvědavý, co bude dál.

Vy máte v pracovním životě dost velký rozptyl – hrajete, píšete scénáře, knihy, teď i režírujete. Co byste si ještě chtěl vyzkoušet z téhle branže?
Chtěl bych zpívat operu! (smích)

Ve vašem případě a s vaší povahou by mě to opravdu ani trochu nepřekvapilo…
A teď tedy vážně… Chtěl bych natočit celovečerní snímek, což se snad stane příští rok. Nemám to tak, že bych si odškrtával ze seznamu, co jsem ještě nezkusil, ale vím, co bych rád, a ono se uvidí. Že bych ale někomu řekl, přineste mi projekt a já vám ho zrežíruju, tak to mi nic neříká. Musí se to celé odehrát absolutně přirozeně.

Mark Gatiss a Benedict Cumberbatch v seriálu Sherlock (foto: BBC)

A ještě v krátkosti skočíme k mojí poslední otázce… Týká se vašeho scénáristického dítěte a naprosté klasiky – seriálu Sherlock (Gatiss hraje Microfta, bratra Sherlocka) a teď také role v minisérii HBO Střelný prach (role lorda Roberta Cecila). V obou hrajete postavy, které jsou v podstatě bipolární charaktery. Páchají dobro i zlo. Je to způsob prezentace vašich postav? Chcete tím divákům ukázat, že není jenom jedna strana mince?
To je dobrá otázka…Myslím, že do toho hodně promlouvá moje osobnost! Protože, když jsem se bavil s novináři o mojí roli ve Střelném prachu, tak mnozí říkali, že je to role takového legračního chlapíka. A já se jich ptal, z čeho tak soudí. Záleží přece vždycky na úhlu pohledu. Robert Cecil je tam proto, aby chránil krále, je to jeho práce. A to samé platí i pro mou postavu Microfta v Sherlockovi. Zdá se být sice ledově chladný a působí jako někdo, komu je jeho bratr úplně jedno, ale není to tak. Není bezohledný. To všechno je jenom dílem prostředí.

Díky moc za rozhovor!
S radostí! Těšilo mě…

Vstupenky na projekci výběru ze seriálu Queers můžete zakoupit online kliknutím

připravila: Dagmar Šimková
foto: Archiv, Febiofest, BBC

%d blogerům se to líbí: