Na festivalu v italském Bergamu představují československou Novou vlnu

Už 36. ročník Mezinárodního filmového festivalu v italském Bergamu, který začíná dnes a bude pokračovat až do 18. března se letos zaměřuje na novou vlnu československé kinematografie v rámci oslav 50 let od Pražského jara roku 1968.

Festival promítne sedm filmových titulů z let 1965 až 1970 autorů jako je Jiří Menzel, Jaromil Jireš, Juraj Herz, Ján Kadár a Elmar Klos. Ti patří k nejvýraznějším představitelům tehdejšího československého filmu. Zmíněná retrospektiva bude po skončení bergamského festivalu cestovat v následujících měsících také po dalších italských městech jako je Verona, Řím, Bologna nebo Benátky.

Promítat se bude Obchod na korze (1965) Jána Kadára a Elmara Klose z roku, Dáma na kolejích (1966) Ladislava Rychmana, Ostře sledované vlaky (1966) Jiřího Menzela z roku, Spalovač mrtvol (1968) Juraje Herze, Žert (1969) a Valerie a týden divů (1970) Jaromila Jireše a Ucho (1970) Karla Kachyni. Speciálně se uskuteční také projekce krátkometrážního snímku Miloše Komárka, Josefa Pinkavy a Hermíny Týrlové s názvem Uzel na kapesníku (1958).

Československá nová vlna se dá sice těžko pojmenovat jako jednotné hnutí, které vzniklo jako určitý revolta vůči režimu. Podstatou zůstává individualita jednotlivých tvůrců. Všichni uznávají stejnou etiku, ale estetické cítění je rozděluje. Politika byla sjednocujícím prvkem už u předchozích neorealistů, ale díky novému způsobu interpretace je tato „škola“ pojmenována jako nová vlna.

Charakteristickými znaky filmů této doby se staly dlouhé a mnohdy improvizované dialogy, které v sobě měly černý až absurdní humor. Také bylo časté, že do hereckých rolí byli obsazováni neherci. Tématem snímků bylo často milostné poblouznění mladých lidí či pokřivené morální hodnoty. Tvůrcům šlo především o lidskou přirozenost, a tak se před kamerou objevovaly nikterak neidealizované postavy předkládající divákovi své dobré i špatné vlastnosti. Nepřikrášlované a mnohdy i jen zdánlivě nenaaranžované scény se staly základem snímků.
To všechno se podařilo díky pražské FAMU. Už v 50. a 60. letech minulého století působila jako stabilní a vyspělá základna pro tehdy mladé filmaře. Její studenti měli přístup k filmům francouzské nové vlny a spoustě dalších originálních děl, a tak se „zrodila“ generace už výše zmiňovaných režisérů, jejichž autorský rukopis je dnes legendou.

Nová vlna pak skončila nástupem normalizace, kdy mnozí jako Miloš Forman, Jan Němec, Vojtěch Jasný nebo Ivan Passer emigrovali. Zbytek filmové generace pak v Československu musel čelit masivní cenzuře nebo se přizpůsobit. Mnohé z filmů, které vznikly v 60. letech, byly zakázány a světlo světa spatřily až po Sametové revoluci roku 1989.

připravila: Dagmar Šimková
zdroj: Bergamo Film Meeting 

%d blogerům se to líbí: