Tereza Hofová: Bůh s námi v mnohém souvisí s dneškem (video)

Česká televize uvede v neděli 13. května nový koprodukční historický film Bůh s námi – Od defenestrace k Bílé hoře. Trochu krkolomný název napovídá, které historické události z českých dějin film režiséra Zdeňka Jiráského a scenáristy Pavla Kosatíka zobrazuje. Jak už víte z naší recenze, televizní film se velmi povedl a nabízí divákovi plnokrevnou a kvalitně natočenou zábavu. A co je důležitější, dokáže v něm probudit zájem o dohledávání dalších souvislostí. O natáčení, formě práce i dalších souvislostech mluví v našem rozhovoru představitelka jedné z hlavních rolí Tereza Hofová.

Jaké jste měla povědomí o téhle době. Co vám zůstalo v hlavě ze školních let?

Přiznám se, že moc ne. Věděla jsem 1620 fiasko na Bílé hoře a následná poprava sedmadvaceti českých pánů. A vlastně všechny další informace o třicetileté válce jsem vypustila, i přesto, že to jsou důležité informace…

Snímek Bůh s námi není ani trochu didaktický film, diváka nikam netlačí. Je to spíš taková atmosferická záležitost, která se zabývá psychologií postav. Tohle se vám hraje dobře? Je to pro vás příjemnější než mít jasně dané mantinely?

Není to přehnaně edukativní

Já si hlavně myslím, že takovýhle přístup k historickým událostem je správný. Hodně lidí se mě na to ten způsob interpretace ptá. Vadí jim, že celý ten dějepis ve snímku není vysvětlený. Pravdou je, že když se pak člověk začne zabývat nějakým obdobím, tak zjistí, jak moc hluboké konotace to má do současnosti. Jsem ráda, že se teď točí hodně tímhle stylem než přehnaně edukativně.
Třeba i ti, kteří Bůh s námi viděli na festivalu v Plzni, mi potom říkali, že vlastně zjistili, že o těch událostech moc nevědí. Ale právě díky filmu měli chuť si o tom období zjistit víc. To považuju za správný přístup. A že je snímek relativně psychologický nám může pomáhat se ztotožněním s postavami a propojit nás tak s historickým tématem mnohem hlouběji. Celá práce na snímku byla dost intuitivní, scénář se v průběhu natáčení hodně měnil. Měli jsme rámcově dané postavy a ty jsme rozebírali s režisérem. Spousta věcí ale vznikla až později v postprodukci, ve střižně a hlavně ve studiu. Režisér Zdeněk Jiráský pak dopsal ještě i moje monology, kterými provázím celý děj, čímž vznikla pro diváka ještě další rovina. Zajímavé to bylo právě v tom, že nebyla pevně daná struktura, ani herecký oblouk. Nic ve stylu postava jde tady odsud a kráčí životem až tam…

Kdyby se takovýhle přístup použil u nějakého velkého projektu, seriálu, tak tam bych takové věci považovala spíš za velkou nevýhodu. Ale u takhle malého formátu filmu, který má sedmdesát minut, mě to naopak bavilo. Byla to kreativní práce a byla to výzva, což já mám ráda.
A navíc i výtvarné uchopení, perkfektně zpracované historické kostýmy a celý vizuál filmu byla už sama o sobě jasně daná historická výpověď o určité epoše, což nám o to víc umožňovalo se v té látce pohybovat úplně svobodně a za současně postaveného komentáře interpretovat dobu a osudy jejích hrdinů.

Myslím, že tato výrazná role velmi dobře sedí k vaší osobnosti. Zjišťovala jste si nějaká fakta k vaší Zuzaně Alžbětě z Tiefenbachu?

Nebyla to žádná puťka

Zjišťovala. Snažila jsem se najít si informace, i když jsem se nesešla z žádným historikem. Točila jsem totiž ještě jinou velkou věc, která byla časově dost náročná. Mým inspiračním zdrojem byly Toulky českou minulostí. Ty bych každému doporučila, i studentům! Je to perfektně zpracovaný materiál pro studium. Každé období je tam nahlíženo jak ze sociálně-kulturní stránky, tak taky politické a historické, takže člověk je schopen určitou epochu pochopit v kontextu. O mojí Zuzaně se toho ale moc neví. Snad jenom, že byla velmi bohatá a byla to druhá žena Jindřicha Matyáše Thurna. Svým bohatstvím mu vlastně umožnila určitý rozlet a to podle mě svědčí i o jejím náhledu na svět. Určitě to nebyla žádná puťka, byla sebevědomá. Měla určitou pozici, ze které vycházela a nebyla tím pádem závislá na muži. A tak i jejich vztah byl na tehdejší poměry dost rovnocenný a ona ho mohla ze své pozice do jisté míry ovlivňovat. Tak jako muži ovlivňují život žen, tak je tomu i naopak. Bez ohledu na to, jaké reálné kompetence mají v civilním životě.

Bůh s námi – Od defenestrace k Bílé hoře (foto: ČT)

Mně vlastně při sledování toho snímku přišlo, že je ve snímku hodně prostoru pro ženské postavy. Nejenom vaše Zuzana, ale i další šlechtičny, které se tam objeví, jsou vlastně nakonec vždycky tím krkem, který hýbe hlavou.

To bylo dáno scénářem Pavla Kosatíka a myslím si, že právě tohle je ta moderní interpretace dějin. Už se můžeme jenom dohadovat, jak to všechno kdysi bylo nebo nebylo, možná spíš nebylo.
Ale ve vnímání kontextu se současností a mužské hrdosti byly ženy tehdy na rozhodnutí mužů mnohem více závislé. Bylo nutné, aby v rámci vlastního přežití hrály hodně na strunu mužského sebevědomí. Třeba když zazní věta „Myslete na naše děti, třeba budou lepší než vy.“ To se mi zdá jako velká věc, když se nad tou větou zamyslíte v souvislosti s budoucností.

Kde a jak dlouho jste natáčeli? Podle lokací se zdá, že jste se docela nacestovali…

Já osobně jsem neměla tolik natáčecích dní. Měla jsem jich asi pět nebo šest. Natáčeli jsme třeba v Telči, na Kratochvíli, v Kroměříži nebo na Švihově.

Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Totalfilm.cz, Česká televize, Karel Cudlín (foto) © 2018

%d blogerům se to líbí: