Olmo Omerzu o Všechno bude: Chtěl jsem zastřít hranici mezi fantazií a realitou (rozhovor)

Z plátna Velkého sálu karlovarského festivalu s Cenou za režii vchází od čtvrtka 6. září do českých kin Všechno bude. Nejnovější film Olmo Omerzua nabízí netypickou road-movie dvou kluků, kteří touží po dobrodružství a velké svobodě. V ukradeném autě se vydávají napříč republikou, než je dostihnou policisté… Přečtěte si rozhovor s režisérem.

Olmo Omerzu s Cenou za režii z letošního karlovarského festivalu

Film se vyznačuje originální formou, začíná na policejním výslechu a pomocí retrospektiv se dozvídáme o minulosti hlavních hrdinů a jejich dobrodružném útěku. Film jste označil jako „snímek o vyprávění příběhu“, kde se střetává reálný a vymyšlený chlapecký svět. Jak jste na tuto rovinu vyprávění přišli a jak se vám tyto dvě dějové linky dařilo skloubit?
Tím, do jaké míry mám ty dvě dějové linky stylizovat, jsem se zabýval velmi dlouho. Při hereckých zkouškách jsem postupně došel k názoru, že chci zastřít hranici mezi fantazií a skutečností, mezi lží a pravdou. Jsem čím dál víc přesvědčený, že pro všechno to, co zažívají během dvou dnů ti dva kluci, je klíčová právě ta lež, která se stala součástí jejich subjektivní skutečnosti. Zajímala mě jejich cesta tak, jak ji prožili oni, jak si ji pamatují, ne nějaký objektivní pohled.

Jste znám tím, že většinou scénář během natáčení neměníte, pouze na zkouškách s herci, kdy upravujete dialogy. Jak tomu bylo v případě tohoto filmu, probíhala nějaká improvizace na place?
Scénář považuji za otevřenou formu a až do okamžiku natáčení nechávám otevřené možnosti ke změnám. Nové nápady pokaždé ovlivní jak příběh, tak strukturu filmu, kterou musím mít pod kontrolou.

Všechno bude (foto: CinemArt)

Je zde řada scén s dětskými hlavními hrdiny, nakolik bylo obtížné pracovat s neherci a kombinovat je se zkušenými herci? Jak probíhal casting u hlavních dětských postav Máry a Heduš?
Casting probíhal dlouho. V užším výběru jsme se s castingovou režisérkou Mirkou Hyžíkovou zaměřili na osobnost hlavních představitelů. Zajímaly nás jejich příběhy. Chtěli jsme, aby se v rolích, které budou hrát, mohli najít. Okamžik identifikace s postavami byl velmi důležitým vodítkem později na hereckých zkouškách, při kterých jsme kluky společně s Eliškou Křenkovou na film připravovali. Tomášovi s Honzou jsme před natáčením věnovali tolik času, že mohli s ostatními herci suverénně předstoupit před kameru, jako by i oni byli školení profesionálové. Rozdíl v hraní mezi nimi nenajdete, takže byste je jen stěží označili za naturščiky a na to jsem pyšný.

Jak probíhala spolupráce s vašimi dvorními herci Martinem Pechlátem a Eliškou Křenkovou a nově s Lenkou Vlasákovou? A počítal jste s nimi hned po přečtení scénáře?
Pracuji s herci, kterých si vážím. Martinovi, Elišce i Lence důvěřuji jak po profesionální, tak po lidské stránce. Jako herci nezůstávají zajati ve svém stereotypu, rozvíjejí se a stále znovu mají čím překvapit. S Lenkou jsem pracoval poprvé a velmi jsme si porozuměli.

Všechno bude (foto: CinemArt)

Nakolik čerpá tento příběh ze skutečnosti (absence rodičů, dva dětští outsideři na útěku, vysněná cesta za svobodou), inspirovali jste se reálným životem?
Zajímal nás fenomén poslední doby, kdy malé děti utečou nebo spíš ujedou z domova autem. To, že je náš příběh aktuální, nám před časem potvrdily záznamy z policejní kamery z americké Minnesoty. V nich byl zachycen automobil, který se poněkud nesuverénně pohyboval po vedlejší silnici, posléze odbočil na dálnici a mírným tempem po ní urazil třicet kilometrů. Když se nakonec jednomu policistovi podařilo automobil zastavit, k jeho překvapení z něj vystoupil osmiletý chlapec a po něm i jeho pětiletý a tříletý příbuzný. Všichni tři měli na sobě pyžamo, což určitou přízračnost celého případu ještě umocnilo. Rodiče chlapce vůbec netušili, že jejich syn umí řídit auto. Tato událost vyvolala početné polemiky, mezi jiným i o tom, že v dnešní moderní »virtuální« době je svět dětí od světa dospělých vzdálenější než kdykoli předtím. Jen stěží si lze představit logiku a myšlení dítěte, které očividně velmi těžko odlišuje pravou skutečnost od té virtuální (prostor internetu a počítačových her), v níž vyrůstá.

Olmo Omerzu

Reflexe současné společnosti, drobnokresba mezilidských vztahů, svět nefunkční rodiny, rané dospívání dvou kluků, jejich první sexuální okamžiky a touha po svobodě, to vše jsou oblíbená témata ve Vaší filmografii (debut Příliš mladá noc, podobně i v Rodinném filmu), co Vás na těchto tématech přitahuje?
Jde o témata, která jsou mi natolik blízká, že z nich můžu suverénně čerpat nápady a přenášet je do filmu. Zároveň jsem ve všech třech filmech předestřel určitou svébytnou perspektivu na téma vyrůstání. Např. Všechno bude jsou “coming of age road movie”, tematizují přechod mezi dětstvím a dospělostí a nabízejí nečekané rozuzlení. Obvykle jsme zvyklí, že ve filmech tohoto žánru dítě prostřednictvím situací zažije iniciaci do světa dospělých, zde se to ovšem odvíjí poněkud naopak. Mára a Heduš reprezentují na začátku filmu všechny masky světa dospělých (sexismus, machismus), které postupně snímají během sledu situací, jejichž prostřednictvím se odhalí skutečný důvod Márova útěku.

Road movie je založena na vybroušené formální stránce, kde všude jste film točili a jak probíhal výběr lokací?
Lokace jsme vybírali poměrně dlouho. Nejprve jsme dlouho cestovali a vytvářeli fiktivní mapu jejich cesty, která by odpovídala příběhu a zároveň nám přišla formálně zajímavá. Úvod a většinu cesty jsme nakonec točili v severních Čechách. Nechtěli jsme ale příliš zdůrazňovat jejich industriální stránku. Líbila se nám především sopečná krajina Českého středohoří. Policejní stanici a okolí jsme točili v Adamově u Brna. Adamov má svou polohou v hlubokém údolí, jedinečnou atmosféru, která nám pomohla pocitově se přenést v místě, aniž by formálně vybočovala z poetiky severních Čech. 

Všechno bude (foto: CinemArt)

Co bylo pro vás na natáčení nejobtížnější?
Možná to, co mě na celém projektu zároveň nejvíc lákalo… Už od samého počátku jsem věděl, že film bude dobrý jedině tehdy, když k němu budu přistupovat intuitivně, budu co nejotevřenější, co nejvíc ho přiblížím hlavním hrdinům, a tak vytvořím svébytný portrét jejich života. Tento přístup v sobě obsahoval něco z dokumentu a při samotném natáčení jsem hodně využíval improvizaci, která byla zároveň zakomponována do materiálu filmu a plánovaná už při přípravách scénáře.

Proč jste se rozhodli pro otevřený konec?
V posledních vteřinách filmu se objeví název Všechno bude stejným způsobem, jako se ve starých filmech na konci ukázal titulek „the end“. Nápis, který se objeví jako oznámení, zároveň diváka vybídne k úvaze, jakou budoucnost mají kluci před sebou. V tom se skrývá jakýsi smutek či melancholie, protože víme, že oba hrdinové jsou zranitelní a pocházejí z takového sociálního prostředí, které je neochrání před potížemi, v nichž se ocitnou. Jejich budoucnost je tedy nejistá.

Snímek se jmenuje Všechno bude, proč?
Všechno bude je věta, kterou Mára často slýchával od svého dědečka. Je to mantra, kterou si člověk opakuje předtím, než máchne rukou nad svými problémy a jde dál. Něco, co se mělo klukům dostat do podvědomí a chránit je tak před tíhou dospělého života.

Olmo Omerzu

Film byl uveden ve slavnostní světové premiéře na letošním karlovarském festivalu, odkud jste si odnesl cenu za nejlepší režii, jaký to byl pocit? 
Mám velkou radost. Ale potěšil mě už fakt, že náš film dramaturgové vybrali do hlavní soutěže. I to je velká pocta.

S předchozím Rodinným filmem jste zažili úspěch na prestižních festivalech (Tokio, Cottbus, Lublaň) a na domácích Cenách české filmové kritiky, jaká další festivalová cesta čeká Všechno bude?

Dostáváme pozvánky na zahraniční festivaly, které ovšem prozatím nesmím jmenovat, protože svůj program ještě oficiálně nezveřejnily. Za pár dní ale vyrážíme s filmem do Toronta, kde se nášsnímek dostal do poměrně prestižní sekce.

Pokud byste měl nalákat diváky, proč mají jít právě na Všechno bude do kina?
Pevně věřím, že Všechno bude je film, který zobrazuje téma vyrůstání svébytným způsobem. Doufám, že diváka pohltí proud dětské fantazie, v níž lež i pravda tvoří nerozlučný celek.

-red-
zdroj: CinemArt © 2018
foto/video: CinemArt, Film Servis Festival Karlovy Vary, Totalfilm © 2018

%d blogerům se to líbí: