Jak se vyráběly triky k Janu Palachovi? (video ze zákulisí)

Do kin nedávno vstoupil celovečerní film o Janu Palachovi, studentovi, který se v roce 1969 upálil na protest proti sovětské invazi do Československa. Citlivý portrét mladíka, který přinesl krajní oběť v touze vyburcovat národ z okupační letargie, je vyprávěn za pomoci nejmodernějších technologií tak, aby co nejvíce sloužily režisérské vizi. Podívejte se na video, které odhalí část z kuchyně VFX supervize filmu.

V kooperaci s režisérem a kameramanem Janem Šusterem pracovalo pražské postprodukční studio PFX na vizuální podobě filmu. “U historických filmů je nutné ctít dobovost a pečlivě kontrolovat, aby vše vypadalo autenticky a pomohlo navodit pocit té konkrétní doby.” říká Tomáš Srovnal, výkonný producent, partner a vedoucí filmového týmu PFX.”

„Film má celkově okolo 730 záběrů, z nichž je 165 vizuálních efektů – od retuší nedobových prvků, jako jsou pouliční lampy, semafory, novinové stánky apod., až po vytváření a úpravy míst, ve kterých se děj odehrává. Mnoho lokací dnes vypadá zcela jinak, než před 50ti lety, a často se v nich ani nemůže natáčet”, poukazuje na složitost vzniku filmu VFX supervizor František Štěpánek.

František Štěpánek z firmy PFX

Tak tomu bylo v tomto případě u scén na Václavském náměstí, kde nebylo možné natáčet kvůli velké hmotnosti tanků a tedy nebezpečí propadnutí se do prostor metra, a také z důvodu jiného povrchu vozovky – v roce 1968 byly na náměstí dlažební kostky, dnes je tam hodně alsfaltových ploch. V neposlední řadě je pozastavení provozu na takto frekventovaném místě hodně drahé a komplikované.

Václavské náměstí, které divák vidí na plátně, je ve skutečnosti tedy kombinací pardubického Pernštejnského náměstí a prostoru pražské střešovické vozovny. “Strávili jsme stovky hodin studiem dobových fotografií a připravovali jsme model tehdejšího Václavského náměstí včetně přilehlých domů. Nemalou komplikací byla budova Národního muzea, která se po celou dobu výroby filmu nacházela pod lešením. Museli jsme proto vycházet z archivních materiálů, abychom budovu věrně zrekonstruovali. Scény jsme také zahalovali dýmem, protože výfukové plyny a dým z tanků byly nedílnou součástí prvních dní okupace.” dodává Štěpánek

Robert Sedláček s Viktorem Zavadilem

Ve filmu je několik míst, kdy je Jan Palach mimo Československo – např. Francie a Kazachstán. V obou případech se natáčelo v Česku a krajina se postprodukčně dotvářela. Postprodukční zpracování filmu zakončuje tzv. color grading – tedy barevné úpravy a obrazová stylizace.

„Barvení filmu jsme se maximálně snažili přizpůsobit hlavnímu hrdinovi. Jana Palacha nikdo moc neznal, ani jeho přátelé a vlastně ani jeho rodina. Chtěli jsme zachytit jeho citlivost – citlivým přístupem k barvám a celkovému vzhledu filmu,” uzavírá hlavní kolorista filmu Tomáš Chudomel.

Stejně jako vizuální efekty, tak color grading společně vytváří atmosféru filmu. V optimálním případě by si divák neměl tuto práci příliš uvědomovat a jen se nechat pomocí těchto prvků ještě více vtáhnout do děje a film si tak prožít.

-red-
zdroj: PFX

%d blogerům se to líbí: