Komedie Muži v naději jistě poskytne odpovědi na některé zásadní otázky lidského života a mezilidských vztahů. Zeptali
jsme se proto tvůrců a herců na následující otázky… Odpovídá Jiří Vejdělek, Simona Stašová, Petra Hřebíčková, Vica Kerekés a Jiří Macháček.
Co chtějí podle vás ve vztahu ženy od mužů?
Jiří Vejdělek: Ženy ve vztahu chtějí od mužů vždycky všechno. S ničím menším se nespokojí!
Petra Hřebíčková: Spolehlivost a ochranu. Tedy nikoliv tu hmatatelnou věc-ochranu, ale aby se mohly o svého muže opřít.
Simona Stašová: Ženy od mužů chtějí ve vztahu to, co samy nemají – jistotu. Jistotu v životě, možná i reprezentaci, možná se
chtějí mužským pochlubit a chtějí být na ně pyšný!
Jiří Macháček: To samozřejmě nevím, protože kdybych to vědel, tak jsem žena. Ale předpokládám, že je to, aby muž zajistil
případné potomstvo.
Muži v naději
Co očekávají ve vztahu muži od žen?
Jiří Macháček: Nejspíš klid, aby je zbytečně nebuzerovaly a aby si muži své starání mohli sami rozvrhnout. Co se týká intenzity
četnosti starání se, chtějí to muži mít sami pod kontrolou a ne aby jim do toho ženy zbytečně kecaly, chtějí obstát tak, že se jí
zhostí sami za sebe.
Simona Stašová: Muži od žen chtějí voňavost, krásu, líbeznost a toleranci. Ale teď nevím, v jakém pořadí, co vlastně chtějí to
první – možná krásu, toleranci a pak voňavost a líbeznost.
Petra Hřebíčková: Obdiv a určitou míru elegance a krásy.
Jiří Vejdělek: Zatímco ženy ve vztahu chtějí od mužů vždycky všechno, muži ve vztahu od žen chtějí něco mnohem skromnějšího
– klidně se spokojí s tím jedním!
Ve filmu Muži v naději zazní zajímavý názor na nevěru, jako na ozvláštnění letitého manželského vztahu. Je
nevěra recept na štastné manželství?
Jiří Vejdělek: To jsem nikdy netvrdil, to říká ve filmu Bolek Polívka, do toho mne netahejte… Otázka je, zda něco jako štastné
manželství lze vůbec uvařit. Ale pokud ano, pak to malá nevěra dokáže případně náležitě okořenit.
Simona Stašová: Možná moje odpověď zarazí spoustu žen i mužů, ale i já si myslím, že ano, že nevěra může okořenit a dokonce
utužit manželství, ale nesmí se o ní vědět.
Petra Hřebíčková: Nevěra určitě není recept na štastné manželství. Možná ve výjimečných případech, kdy se zapomene opravdu
milující a uvědomí si, že už to nechce nikdy udělat. Bojím se, že když se jednou do nevěry namočí a projde mu to, udělá to znovu.
A manželství je v troskách. Měli bychom se snažit, aby ten druhý neměl důvod hledat sebevědomí jinde než u partnera. Ale to
vše je přeci tak individuální, že nějaké obecné pravidlo neplatí.
Muži v naději
Existuje vůbec návod na štastné manželství nebo dlouholetý vztah s jedním partnerem?
Jiří Vejdělek: Tak byly prý v minulosti takové pokusy udržet vztah s jedním partnerem, myslím, že i dnes se to může podařit, ale
většině lidí se to asi zdaří jen v případech, kdy partner je přinejmenším čtyřnohý – takové případy jsem viděl. Mezi lidmi je to
stále těžší a těžší.
Petra Hřebíčková: Ve filmu Muži v naději mi Simona Stašová jeden takový recept na štastné manželství dává, ale myslím, že u
každého by nefungoval. Ale třeba se jím někdo nechá inspirovat.
Simona Stašová: Láska k jednomu partnerovi na celý život může vydržet, ale musí být neustále rozčeřována a nesmí nastat
stojaté vody. Jakmile nastanou stojaté vody, tak se jeden z partnerů začne dívat po těch vodách bouřlivých, protože nuda je ve
vztahu největší zabiják. Dokonce i taková drobná nevěřička, když se udělá s noblesou a neví se o ní, může být tmelitelem
dobrého manželství.
Vica Kerekes: Já manželství podporuji… posílí a otuží člověka. Je něco krásnějšího v životě, než když můžeš někoho představit
světu jako svého manžela?! Jsem hrdá na to, že jsem manželka, jen si ještě nedokážu zvyknout na oslovení „ paní“.
Rozdílnost mužů a žen se projevuje i v přístupu k nevěře.
Simona Stašová ve filmu Muži v naději
Jaký je rozdíl mezi tím, jak bere nevěru muž a žena?
Jiří Vejdělek: Možná, že muž se dopustí nevěry proto, poněvadž je „sviňák“, zatímco žena se dopustí nevěry, když je k tomu
dohnána nezájmem stávajícího partnera. Alespoň ženy to tak tvrdí.
Simona Stašová: V každým prípadě si myslím, že muži nevěru neodpouštějí. Pokud opravdu milují, ani nemůžou, to nejde,
protože je to popření jejich mužnosti a jejich ega. A naopak ženská, když je chytrá a tolerantní k mužské nevěře – ostatně moje
role v Mužích v naději to dokazuje – tak to může daleko dotáhnout!
Když už k nevěře dojde – přiznat se nebo vyznávat heslo připisované dr. Plzákovi „Zatloukat, zatloukat
zatloukat“!?
Simona Stašová: Samozřejmě, že doktor Plzák, protože měl své zkušenosti, tak moc dobře vědel, že zatloukat, zatloukat,
zatloukat je jediná možnost, jak si udržet manželství.
Jiří Vejdělek: Tak já nemohu říct, že jsem úplně praktik v oblasti nevěry, ale rozhodně bych se přikláněl k tomu nevěru nikdy
nepřiznat a to i v situaci, že jste načapán s dvěma nahými kráskami in flagranti. Volil bych jakoukoliv výmluvu, i kdybych měl
tvrdit, že jde o švédské nudistky, které zabloudily a ptaly se na cestu. Cokoliv, cokoliv i kvůli partnerce, protože, když bych nevěru
přiznal, tak břemeno viny házím tak trochu na ni a ona se s tím musí nějak vypořádat. Zatímco, když nejsem líný a vymyslím si
i tu nejstupidnější a nejšílenejší výmluvu, ona může alespoň uhrát, že mi věří.
Petra Hřebíčková: Samozřejmě nepřiznávat. Za žádnou cenu.
Jiří Macháček: Já bych nerad nekomu radil, aby se pak odvolával na to, co jsem teď řekl, až bude mít zpackaný život, že? Takže
pokud by to měla být rada, tak vlastne nevím – to záleží na tom, jaký je ten vztah.
Má se nevěra odpouštět?
Petra Hřebíčková: Pokud to není nějaká pravidelná nevěra, ale jeden nějaký úlet či zálet, tak ano, odpustit. Já bych to ráda
uměla, ale nerada bych se s tím setkala.
Jiří Vejdělek: Myslím, že mužům pochopitelně, mně obzvlášť, kdybych to potřeboval, a myslím, že i ženám, s výjimkou mých
partnerek!
Jiří Macháček: Pokud ten vztah za něco stojí, tak stojí i nevěra za to odpuštění, protože odpouštět by se mělo tak nějak
generálně, to naše duše zkvalitňuje, jak jsme se dozvěděli na hodinách katechismu. Takže odpoveď je ano – odpouštět.
Partnera v manželství hlídat, nebo mu ponechat určitou míru volnosti? Platí heslo důvěřuj, ale prověřuj?
Jiří Macháček: Rozumím otázce, ale zároveň musím říct, že ta otázka stojí trochu na pofiderních pilířích. Jak dlouhou míru
vodítka a jak velkou těsnost obojku pro partnera zvolit, to je individuální. Zároveň je otázka, jestli pár, který se vede na stejně
dlouhém vodítku, je ještě pár, který kráčí nějakou cestou, protože tam už je možné, že se ztrácí v prostoru a neudržuje kurs. Ale
osobně si myslím, že nehlídat, protože kdo hlídá, sám se znesvobodňuje tím hlídáním.
Simona Stašová: Já jsem vždycky prověřovala, málokdy jsem důvěřovala, a tím pádem jsem udělala strašlivou chybu. Člověk
má důvěřovat a v žádném případě neprověřovat! Kdo prověřuje, tak vždycky na něco přijde. A to je špatný!
Ve filmu Muži v naději padají ze strany rodičů v podání Boleslava Polívky a Simona Stašové různé rady na
udržení vztahu. Existuje nějaký zaručený recept na štastný partnerský vztah, který vám někdo předal,
nebo který byste rád(a) předal(a) vy?
Jiří Vejdělek: Já jsem vyrůstal mezi ženami, takže ty mi samozřejmě radily věci, které byly dobré pro ženy a které se ukázaly pro
mne jako svízel. Jejich rady se posléze projevily jako dost nebezpečné a velmi to kontrastovalo s tím, co mi později radili zkušení
muži: hlavně ženskejm nic neplň do posledního okamžiku, než musíš!
Simona Stašová: Jo, Beatles to zpívají v jedné písnicce Let it Be – Nech to být!
Jiří Macháček: Recept nemám. Je to pouze metoda pokus-omyl, která jedině v tomto smyslu funguje a myslím, že u každého.
člověk totiž není schopen naslouchat nějakým radám a receptům. Jsou tedy okamžiky, kdy všechno podělá a je úplně na dně
a to by možná byl ochoten naslouchat nejakým radám, ale to netrvá dlouho, protože ve chvíli, kdy se oklepe, tak už zase nevidí,
neslyší a jde po své cestě, která je tou pokus-omyl metodou.
