Téma poválečného odsunu sudetských Němců se v poslední době v českém filmu poměrně často objevuje. Ten nejnovější, v režii Jiřího Chlumského se odehrává v květnu 1945 na Šumpersku.
Útěk Agnes (Vica Kerekes), německé manželky českého lesníka Jana Olšana (Ondřej Vetchý) zůstává zahalen tajemstvím. Jen ona sama ví proč znenadání zmizela a před čím nebo kým se skrývá. Mezitím svede osud dohromady dva doposud nesmiřitelné protivníky Jana a jeho švagra Jurgena (Jarek Hylebrant), který se právě vrátil z války. Oba muži hledají Agnes. Ta zatím prchá divokými lesy, pronásledovaná nejmocnějším mužem okresu kvůli děsivému svědectví. Do děje výrazně promluví i zvláštní padesátník s nejasnou minulostí Ditrich (Jiří Schmitzer).
Na počátku sledujete pod taktovkou režiséra Jiřího Chlumského docela slibně se rozjíždějící drama se sympatickými postavami. Ostatně Ondřej Vetchý přece nemůže zklamat, pokud nepůsobí v něčem, co drží pohromadě jen silou vůle. V druhé polovině filmu se totiž postavy začínají chovat naprosto mimo divákovo chápání. Šroubované dialogy ve scénáristickém slepenci tohoto typu působí v některých momentech směšně. A to by nebylo to nejhorší.
V těch nejdůležitějších chvílích se většinou děj otočí o 180 stupňů, z dosud neutrálních postav se stávají kladní nebo naprosto záporní hrdinové a korunu tomu nasazuje závěrečné vyvrcholení, které musí jednoznačně vyloudit pobavený úsměv na tváři každému divákovi, který nemá lobotomii.
Ponechám stranou absolutní pitomosti, které najdeme v mnoha filmech a zjednodušují filmařům práci, jako běhání a útěk do kopce, rozhlížení se po pronásledovatelích z vysoké skály nekryté porostem a podobné chuťovky.
Pokud autor scénáře Josef Urban napsal velmi dobrý Habermannův mlýn, Chlumského film zřejmě spíchnul mezitím – v pauzách na svačinu. Není možné si totiž jinak vysvětlit nedostatek tempa v druhé polovině filmu, scénáristické chyby, události jež postrádají smysl a naprosto nepochopitelný zvrat na úplném konci.
Nebo je všechno úplně jinak a nebohý scénárista za nic nemůže. Film totiž prošel po několika zkušebních projekcích razantní úpravou a je možné že tvůrčí tým to jaksi neuhlídal. Ostatně když už ten příběh samotný jako tvůrce znáte, může se stát, že nedokážete posoudit jak se na celek nahlíží očima neznalého diváka. Je tak docela dobře možné, že film byl nakonec poskládán tak nešťastně, že přestal dávat smysl a výsledný tvar razantně utrpěl.
Je to velká škoda, protože na 7 dnech hříchů je vidět snaha herců i režiséra. Film je značně výpravný a opatřený na české poměry mimořádně dobrým soundtrackem Borise Urbánka.
Místo toho vznikl snímek, který mohl ozdobit televizní obrazovku, pokud by prošel větší sebereflexí jeho tvůrců. Na plátnech díru do světa neudělá ani náhodou.
Martin Staněk, totalfilm.cz
Foto/Video: Blue Sky Film © 2012