Nepřehlédněte

Libuše Šafránková slaví šedesátku!

Jedna z nejoblíbenějších českých hereček Libuše Šafránková slaví významné životní jubileum. Herečka se narodila 7. června 1953 v Brně. Profesionální život Libuše Šafránkové se odvíjel s notnou dávkou hereckého štěstí. Ihned po ukončení konzervatoře míří do Prahy, kde získává angažmá v Divadle Za branou. Herečka s mimořádným talentem, která je obdařena výjimečnou múzičností, byla u Krejči okamžitě pověřena velkým divadelním úkolem.

Před kamerou se poprvé objevila ve dvoudílné televizní adaptaci Babičky (1971) Boženy Němcové. Mladičká Libuše zde upoutala pozornost televizních diváků v postavě dívčí a přesto vážné Barunky.

Josef Abrhám a Libuše Šafránková

Josef Abrhám a Libuše Šafránková

Již od počátku své herecké kariéry Šafránková poutá pozornost svým půvabným zjevem, nezdolným temperamentem a milým výrazem, a tak ji režiséři rádi a často obsazují do pohádek. Srdce diváků si získala jako Popelka z pohádky Tři oříšky pro Popelku (1973), která se stala jedním z tradičnějších vánočních atributů – a spolu s ní i představitelka hlavní hrdinky Libuše Šafránková. Do rolí princezen pak byla Libuše obsazována ještě celé desetiletí.

Princ a Večernice (foto: archiv)

Princ a Večernice (foto: archiv)

Po kurážné Popelce si zahrála tajemnou Večernici v pohádce Princ a Večernice (1979) a ještě tajemnější a temnější princeznovskou dvojroli ve filmu Třetí princ (1983). Z jejího „pohádkovém repertoáru“ ještě jmenujme filmy Soľ nad zlato (1982) či Malá mořská víla (1975). Vedle líbezných i tajemných princezen si měla možnost zahrát i prostá vesnická děvčata, ze kterých se v posledních letech přehrává do rolí královen (Restaurace U Prince z roku 2005 nebo Fišpánská jablíčka z roku 2008), moudrých čarodějek, jakou byla Halíbela, co má půvab i respekt okolí (Elixír a Halíbela z roku 2000).

Elixír a Halíbela (foto: ČT)

Elixír a Halíbela (foto: ČT)

V televizi si mj. zahrála ještě v pohádkách O Terezce a paní Madam (1976) nebo Vojáček a dračí princezna (1981). Na filmovém plátně se v roce 1993 objevila v roli Štěstí, a to v Zelenkově Nesmrtelné tetě. Pohádkovému žánru se věnuje během své herecké kariéry soustavně. Naposledy si v roce 2011 zahrála roli kouzelnice Micimutr.

Micimutr poster Libuše

Uplatňuje se ovšem plně i v ostatních žánrech. Po doslova „raketovém startu“ ji začali režiséři obsazovat nejen do rolí mladých dívek, nebojácných, energických a chytrých, ale i tajemných dívek a žen. Na filmových plátnech je jí také možno vidět ve dvojdílné filmové komedii Můj brácha má prima bráchu (1975)Brácha za všechny peníze (1978), nebo jako vodnickou holku ve snímku Jak utopit dr. Mráčka(1974).

Jak utopit doktora Mráčka (foto: archiv)

Jak utopit doktora Mráčka (foto: archiv)

V televizi si zahrála např. v Podskalského komedii Křtiny (1981), v TV zpracování slavné povídky A. P. Čechova Švédská zápalka (1982), v hudební komedii Pan Pickwick (1987), v dramatu inspirovaném osudy československých letců po návratu do vlasti Hřbitov pro cizince (1991) nebo v komedii Bernarda Sladea Stará láska nerezaví (2003).

Křtiny (foto: archiv)

Křtiny (foto: archiv)

Ani později, když opustila role princezen a zaměřila se na zralejší postavy, neztratila svou křehkost, notnou dávku dívčího půvabu a zvláštní čistotu. Nezapomenutelné jsou její „trpělivé maminky a manželky“ z filmů jako Vrchní, prchni! (1981)Báječná léta pod psa (1997), Obecná škola (1996) nebo Všichni moji blízcí (1999).

Svatební cesta do Jiljí (foto: ČT)

Svatební cesta do Jiljí (foto: ČT)

Svůj komediální talent – naplno a s velkým úspěchem – předvedla také ve filmech Slavnosti sněženek (1983) nebo Vesničko má středisková (1985). Máme tak možnost sledovat její důstojný herecký přerod od pohádkových princezen, mladých energických dívek k typově různorodým postavám. Zajímavé příležitosti dostala v devadesátých letech, kdy začala hrát úlohy žen, kterým není cizí ironie, ale ani mírně skeptický humor.

Velkou přízeň diváků a přímo masovou popularitu Šafránkové přineslo i účinkování v seriálech, do kterých je velmi často obsazována (Cirkus HumbertoNáhrdelníkČetnické humoresky, Gympl).

Velmi často se jak na plátně, tak na televizní obrazovce objevuje po boku svého muže Josefa Abrháma. Ať je to v komedii Svatební cesta do Jiljí (1983), v životopisném snímku o K. Čapkovi Člověk proti zkáze (1989), ve filmovém ztvárnění hry V. Havla Žebrácká opera (1991), v televizním seriálu Náhrdelník (1992), kde si zahrála hlavní roli zpěvačky Josefíny, v televizním zpracování slavné komedie A. P. Čechova Jubileum (1985), v úsměvném příběhu o svérázném doktorovi a jeho manželce Doktor Munory a jiné lidé (1997) nebo v televizní mikrokomedii Dokonalý muž, dokonalá žena (1988) či ve filmu Všichni moji blízcí (1999).

připravil: totalfilm.cz, foto: archiv, Česká televize

Článek jsme oštítkovali takto:

Napište nám co si myslíte

Nebojte, Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.