Osamělý a výstřední znalec umění Virgil Oldman (Geoffrey Rush) je stíhán mnohými obsesemi a navíc se nikdy nezamiloval do žádné ženy, vyjma těch vyobrazených na vzácných uměleckých dílech. Jeho okolí ho považuje za skvělého profesionála a znalce na slovo vzatého. S nikým ale nemá bližší vztah. Kromě Roberta (Jim Sturgess), mladého a zručného restaurátora. Přesto ani tento vztah není natolik vřelý, jak by mohl za normálních okolností být.
Virgilovi jednoho dne zavolá neznámá žena (Sylvia Hoeks) a žádá ho o pomoc při odhadu a prodeji rodinné sbírky. Claire se ale omluví z několika domluvených schůzek. Začíná tak zvláštní hra na kočku a myš, ve které postupem času nad Virgilem vítězí Claire. Neznámá žena trpí agorafobií, panickým strachem z okolního světa a otevřených prostranství.
Virgil je tak nucen s Claire komunikovat přes telefon či dveře místnosti, kde tajemná žena žije. Ta ho začíná čím dál víc přitahovat a pohlcovat. S Robertem navíc konzultuje každý svůj následný krok.
Film uznávaného italského režiséra Giuseppeho Tornatore je jako celek naprosto kompaktním a plnokrevným dílem. Od prvního okamžiku vás upoutá nádherná kamera Fabia Zamariona spolu s hudbou legendárního Ennia Morriconeho.
Obrazová složka filmu s rozvláčnou kamerou, která si za doprovodu symfonické hudby zamilovaně užívá všechnu tu nádheru překrásných uměleckých děl a sbírek i tajemnou atmosféru starodávné vily je šlehačkou skvěle upečeného Tornatorova dortu.
Tou nejkvalitnější ingrediencí ze všech je bezpochyby dokonale herecky vyzrálý Geoffrey Rush. Tento pán tu předvádí něco, za co by se měly zlaté sošky rozdávat bez váhání. Pouhou svou existencí na plátně přináší divákovi ochutnávku komplikovanosti své postavy, aniž by ho nasytil. Přestože je Virgilova povaha vlastně dost nesnesitelná, je nám přinejmenším sympatický.
Navíc celý koncept scénáře pohnutky jednotlivých postav odhaluje zvolna a postupně. Přesto si film od samého začátku až do úplného konce zachovává velké napětí a tajemství. Do konce i ve chvíli, kdy je odhaleno téměř vše.
I ta zvláštní kašírovaná atmosféra a prostředí ještě více posiluje kontrast staromilského světa umění a dnešního přetechnizovaného světa. Virgil například do poslední chvíle tvrdošíjně odmítá vlastnit mobil. Posledního aspektu přechodu do 21. století se ale příznačně chopí právě kvůli své platonické lásce.
Kouzlo probuzení starého muže z jeho šedivého a pro okolí jednotvárného světa tu působí velmi silně. Téměř jako probuzení Růženky z jejího staletého spánku. O to větším šokem je pro něj samého, v co tento jeho pozitivní přerod nakonec vyústí.
Snovost snímku posiluje i fakt, že se odehrává v anonymním evropském městě. Jediné město, které se hrdě hlásí ke jménu je Praha. Ale až v úplném závěru. České diváky to jistě potěší.
Tornatore je mistr. Jeho film je stylový filmový diamant. Precizně vybroušen, přesahující nejméně tři žánry, v ani jednom z nich pevně neukotven. Radost z výkonu Rushe a podmanivé atmosféry ve mě bude rezonovat ještě hodně dlouho.
Zajímavost: Hudbu k filmu Ennio Morricone natočil s Českým národním symfonickým orchestrem v hostivařských studiích v Praze.
-AC-, totalfilm.cz
Foto/Video: Cinemart © 2013