Boj o svobodu je tématem kinematografie v podstatě odjakživa. Ať už se jedná o ženská práva, menšiny nebo rasovou segregaci. Příběh Marie Susanne Simoninové (Pauline Etienne) známe už dvě století. Režisér Guillaume Nicloux natočil jeptišku podle známého románu Denise Diderota. Sledujeme osud mladé dívky, která je plodem matčiny nevěry. Díky tomu dostanou její sestry vyplaceno věno a na Marii nezbyde nic. Místo vdavek tak putuje do kláštera.
Po smrti oblíbené a chápající matky představené se Marie Susanne ocitá tváří v tvář náboženskému fanatismu, potižování a trestům nové mladé představené kláštera (Louise Bourgoinová).
Když už se zdá, že je od zla díky intervenci advokáta osvobozena, čelí dalšímu tlaku v podobě lesbicky orientované matky představené (Isabelle Hupertová).
Předloha Denise Diderota je na svou dobu velmi pokrokové a moderní dílo, které kritizovalo náboženský fanatismus počátku 19. století. Kritizuje i společenské konvence, které “neudatelné” dívky posílaly do kláštera.
Uzavřené ženské komunity byly svého času jediné místo, kam tyto ženy poslat. V klášterech pak vznikaly nepříliš přirozená společenství. Diderot se inspiroval skutečným příběhem jeptišky Margarity Delamarrové. Její soudní proces za zrušení řeholního slibu tehdy sledovala celá Francie.
Pauline Etiennová Marii Susanne ztvárňuje jako cílevědomé, moderní i vzdorovité děvče. O to víc vystupuje tragika jejího osudu. Nicloux snímek obsadil výtečně. Hlavní představitelka spolu s lesbickou matkou představenou v podání Hupertové jsou ozdobou tohoto filmu.
Nicloux román neadaptuje s doslovnou přesností. Několik momentů vynechává a cílí spíš na syrovost zobrazení zásadností.
Chlad a absolutní citová přezíravost tyranské představené kontrastuje s úlisností a naopak nadržováním lesbické řádové sestry.
Nesmlouvavá společenská pravidla nedovolovala byť jen náznak svobody a vlastní svobodné vůle. O to víc se na ně hledělo, když byla dívka příslušnicí šlechty. Režisér poměrně zručně zobrazuje nemožnost se těmto dobovým konvencím vzepřít.
Jeptiška je vyprávěna jako retrospektiva a zobrazuje poslední dva roky Mariina života.
Přestože je režisér ve svém náhledu na problém nesvobody a fanatismu poměrně úzce profilovaný, nedá se říct, že by film byl zaměřen vůči církvi jako takové. Román je v tomto případě mnohem kritičtější. Vše je v každém ohledu o konkrétních lidech. Nedá se tedy říct, že by Marie Susanne strádala díky “špatně nastavenému systému”. Ačkoliv pro mne osobně bylo jednání a motivace prostřední nenávistné matky představené nečitelné.
Jak už bylo řečeno na začátku: boj za svobodu je neutuchající boj v každém století. Téma je aktuální stále, ať už zobrazuje ústrky jeptišky, černocha nebo homosexuála. Proto bychom k takovým filmům měli přistupovat s patřičnou pozorností.
-AC-, totalfilm.cz
foto/video: Film Europe © 2013