Recenze | Děsivé dědictví – silný zážitek i bez laciných lekaček

Jde to i bez lekaček a laciného strašení. Děsivé dědictví je spíš než horor velmi temný psychologický thriller s nadpřirozenými prvky. Příběh rodiny Grahamových výtečně natočil debutant Ari Aster. Pomohl mu kvalitní scénář a evidentně velký talent pro vytváření atmosféry a vedení herců.

Děsivé dědictví (foto: Vertical Entert.)

Matka (Toni Collett) žije se svou rodinou v domě v lese. Otec (Gabriel Byrne) je lékař, dospívající syn (Alex Wolff) chodí na střední školu a jeho mladší sestra (Milly Shapiro) je hodně zvláštní dívka. Příběh začíná pohřbem babičky. Ta zrovna nebyla ukázkovým prarodičem ani rodičem. Reakce na její smrt je tedy poměrně vlažná. Je však spouštěčem velmi děsivých traumat, která v sobě má uložena matka od rodiny a postupně je jasné, že není sama. Celou tíživou situaci prohloubí ještě jedna děsivá tragédie se kterou nikdo nepočítá.

Silná a skvěle prokreslená atmosféra

První polovina filmu je opravdu poměrně syrové a velmi atmosférické psychologické drama. I velkým vyznavačům mainstreamového hororu to ale vadit nebude. Režisér totiž velmi silně pracuje s tíživou a pomalu houstnoucí atmosférou. Žádné zásadní lekačky, i když ani tady děsivé a překvapující zjevení nechybí. Ari Aster ale umí velmi dobře pracovat s náznaky. Kolikrát to má totiž mnohem silnější efekt. A tady to rozhodně platí. Autor má vše pevně v rukou, krom režie si k filmu napsal i scénář. Ten je sofistikovaný a autor ani nezastírá, že inspiraci našel u tak slavných filmových skvostů jako Rosemary má děťátko nebo Neviňátka.

Děsivé dědictví (foto: Vertical Entert.)

Temné vztahové drama

Co je ale na Děsivém dědictví nejzajímavější je postupné odkrývání nepříliš ideálních vztahů v rodině samotné. V některých scénách hrůza, kterou si nejmenovaní členové rodiny navzájem působí, převyšuje i strach z neznámého, které nad domem i další existencí celé rodiny visí.
Tohle by nešlo bez skvělých herců. Dokonce ústřední herecká dvojice rodičů věřila tomuto projektu tolik, že jsou zároveň i spoluproducenty filmu. A to opravdu není úplně běžné, pokud se producentství jinak systematicky příliš nevěnují.

Děsivé dědictví (foto: Vertical Entert.)

Nepředvídatelné

V poslední třetině se diváci dočkají i klasických hororových scén a děsivých výjevů. Ale stále není úplně jasné o co jde. To je v hororovém žánru naprosto unikátní. Nevíte co a proč se stane v následujících minutách a vyvrcholení celého filmu vás doslova omráčí.
Děsivé dědictví má ale ještě jiný aspekt. Sází na pozornost diváka. Ve filmu se během celé stopáže objevují zvláštní záběry na některé věci. Je tu nárazově dána pozornost běžně opomíjeným věcem a výjevům. Pokud máte dobrou paměť a vnímání, některé věci vám do sebe na konci určitě zapadnou. Nemůžu ale za sebe říct, že by mi po prvním zhlédnutí bylo všechno jasné. Ale nevadí mi to. Vzhledem k tomu, co jsem tu popsal, dokážu si představit, že se na film v krátké době podívám znovu a znovu se budu bát a užívat si tu skvěle vybudovanou atmosféru.

  • Režie - 85%
    85
  • Scénář - 75%
    75
  • Herci - 90%
    90
  • Kamera, vizuál - 90%
    90
  • Hudba - 80%
    80

Děsivé dědictví (2018)

Vzhledem k tomu, že je Děsivé dědictví nákladově poměrně levný film, výsledek dokládá velký talent debutujícího režiséra i týmu, který kolem něj stál. Tenhle psychologický horor patří jednoznačně k tomu nejlepšímu co se za poslední léta v kinech v rámci žánru objevilo. Je evidentní, že se ještě dá natočit "áčkový" horor, stejně jako v případě nedávného Uteč, který si odnesl dokonce Oscara.

85 %
Martin Staněk, Totalfilm.cz
foto/video: Vertical Entertainment © 2018

Děsivé dědictví
Hereditary
Drama / Horor / Mysteriózní
USA, 2018, 126 min
Premiéra: 19. 7. 2018 CinemArt
Režie: Ari Aster
Scénář: Ari Aster
Kamera: Pawel Pogorzelski
Hudba: Colin Stetson
Hrají: Toni Collette, Gabriel Byrne, Alex Wolff, Milly Shapiro, Ann Dowd, Mallory Bechtel, Jarrod Phillips, Austin R. Grant, Brock McKinney, Morgan Lund

    • JirkaSirkaErik 4.8.2018, 13:24

      Vážené a milé čtenářstvo mého komentáře, viděl jsem včera večer během hororu “Vedro v Praze”. Na filmovém hororu jsem v kině dlouho nebyl. Film mě velmi zklamal. Ano profesně všichni odvedli velmi dobrou práci kromě scénaristy. Ano atmosféra bčas fakt dobrá. To, že v rodině (obecněji mezi lidmi) se lže, zatajuje a jsou tabu témata je v mnoha jiných příbězich. Tady trochu morbidnější. Ale není tu ten dobře vystavěný příběh – loupání cibule si dovoluji neoznačovat jako příběh – a loupání častěji verbální než obrazové. J.S.E

      Reagovat na tento komentář

Odpovědět na JirkaSirkaErik Zrušit komentář

Nebojte, Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.