Ulož.to se mstí distributorovi za vlastní parazitování na nelegálním sdílení filmů

Distribuční společnost CinemArt, zajišťující českou distribuci desítek filmů z tuzemské i zahraniční produkce, se před časem pokusila právní cestou dovolat stažení ilegálního šíření filmu Šarlatán režisérky Agnieszky Holland na stahovacím portálu Ulož.to. Městský soud v Praze vydal předběžné opatření ukládající Ulož.to povinnost nelegální kopie filmu ze své databáze odstranit, později však z procesních důvodů rozhodnutí zrušil. Nepopřel své dřívější rozhodnutí, pouze naznačil, jak takto vznášené nároky do budoucna upravit a přesněji formulovat.

Jenže zde přichází plot twist, kterým se Ulož.to směle zařadilo mezi nejpodlejší padouchy z parodií akčních filmů. Služba si prozatímní stanovisko soudu vyložila jako příležitost a poslala CinemArtu výzvu k náhradě škody a tvrdí, že zabránění nelegálnímu nahrávání a stahování Šarlatána v její databázi, ji během jednoho čtvrtletí přineslo náklady ve výši téměř 800 000 Kč. S plnou vážností tedy uvádí, že hlídání dostupnosti jednoho filmu prostřednictvím banálního programu napojeného na vyhledávač stojí stovky tisíc korun měsíčně. Kdyby tomu tak bylo celkem by se jednalo u tisícovky filmů v pěti službách o náklady v řádu jedné miliardy korun ročně.

Ilustrační foto

V Česku jako konzumenti internetu neradi platíme za obsah. Považujeme za výsostné právo podívat se zadarmo na dílo, které je výsledkem práce stovek lidí a několika dlouhých měsíců času. Lidskou optikou běžného diváka lze přimhouřit oko nad situací, kdy se jedná o zahraniční snímek, který na našem trhu legální cestou zhlédnout nelze – nikoliv však v případě filmů, jako je Šarlatán, dostupný legální cestou ke stažení na videotékách Aerovod či Dafilms za cenu dvou piv.

Uživatelé si mohou myslet, že zaplacením kreditu na rychlejší stahování na službě Ulož.to si film defacto zaplatili a jsou tím pádem z obliga. Není tomu tak. Vaše peníze obdrží pouze a jen stahovací služba, jejíž obohacování v této situaci si můžeme představit podobně, jako by přeprodávala v temných uličkách ukradená DVDčka. Nejde o nic jiného, než parazitování na lidské kreativitě.

Ilegální stažení snímku se však nijak neliší od krádeže krabičky s nosičem filmu v regálu kamenného obchodu. Ulož.to má jako prostor pro sdílení obsahu v případě legálně sdílených typů souborů na internetu jistě své nezastupitelné místo. V naší metafoře se však služba nejen že stává ubohým zlodějíčkem, který si pokoutně strká nosič s filmem pod klopu bundy, ale po svém nachytání navíc uboze kope kolem sebe. A chce se mstít. Jeho konání totiž nelze chápat jinak, než jako výhružku jakýmkoli dalším pokusům domoci se v oblasti nelegálního šíření filmů zákona i elementární morálky.

Úkolem filmového webu není mravokárně poučovat a rozhodně ani znevažovat rozhodnutí soudu; náš komentář a metaforický příměr jsou pouze vztyčeným publicistickým prstem. Aktuální situace okolo Ulož.to totiž vytváří nepříjemný precedent, na kterém budeme tratit v konečném důsledku my, diváci. Filmoví distributoři jsou společnosti, kterým přímo vděčíme za drtivou většinu filmových zážitků, ke kterým se jako konzumenti můžeme dostat – díky CinemArtu jsme se mohli v českých kinech podívat třeba na Rychle a zběsile, Bohemian Rhapsody nebo nové Jurské parky. Budou-li společnosti nesmyslně nuceny za svou snahu domoci se legálního šíření jejich majetku platit podobné sumy, může se to dost snadno projevit na nabídce brzy snad zas otevřených kin.

Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt, archiv, Aerofilms © 2021

%d blogerům se to líbí: