Nepřehlédněte

První dojmy: Banger je ulepená, špinavá a zároveň nesmírně fresh jízda o rapu a fetu

Drama Adama Sedláka, jednoho z nejprogresivnějších českých tvůrců současnosti, odzbrojilo diváky už ve Varech a aktuálně o svých kvalitách přesvědčuje i diváky Letní filmové školy v Uherském hradišti, než na konci září vtrhne i do běžných kin. Adam Mišík se ve své dosud nejvýraznější roli ambiciózního rapera chce vlastního pocitu méněcennosti i opovržení své brzy již bývalé přítelkyně zbavit natočením tracku se Sergeiem Barracudou, který by ho dostal mezi top hráče a umožnil by mu konečně se naplno věnovat muzice. Nejdřív ale potřebuje sehnat pět tisíc euro, vydává se proto do nočních ulic Prahy dealovat pančovaný koks. Boj o čas i základní životní funkce začíná.

„Každej bude znát mý jméno, každej bude znát můj ksicht.” (foto: Bontonfilm)

Kritické hlasy vůči Bangeru mluví o tom, že pro nejmladší generaci drogy dostatečně nedémonizuje; jejich hlasatelé jsou ale asi nadmíru otrlými diváky, protože Sedlákův film je díky naturalistickým výjevům předávkování, své pointě i celkově roztěkanému pojetí místy podobnou schízou, jako neslavné Requiem za sen, a citlivějšího diváka nutí vyběhnout na vzduch, sníst kilo klíčků a napít se ječmene. Zvlášť, sledujete-li film v 5D nedýchatelných kulisách filmovkové Sportovní haly.

Strach a hnus v iPhonu

Na chvíli vydechnout vám pak nedá kromě kulervoucího zvukového mixu, který znějícím rapovým trackům rozhodně nedělá ostudu, ani kamera. Využití smartphonu namísto klasických velkých skel se může při pohledu zvenčí jevit jako jakýsi gimmick, který dává akorát munici marketérům filmu, při sledování Bangeru je ale jasné, nakolik tato volba skutečně přispívá ulepené, špinavé autenticitě ulice.

Z iPhonu lze nepochybně v učených rukou vykouzlit technicky precizní, pocitově až vyumělkované obrázky, machrování kamerovým umem připomínajícím ve výsledku technické demo od Applu ovšem viditelně nebylo tvůrčím cílem. Kamera Dušana Husára, který se Sedlákem natočil už výborný psychologický thriller Domestik, je tedy zrnitá, nauzeálně rozlítaná a leze mnohdy postavám v extrémních detailech skoro až do žaludků plných chlastu a hnusného kebabu. Navíc je znát, že nepřítomnost velké filmařské techniky na place Bangeru hercům pomáhá k uvěřitelným a spontánním výkonům s prvky improvizace.

Natáčení na iPhone (foto: Bontonfilm)

“Dyk, ty typky tam sniffujou poppers, more!”

Dialogy v Bangeru jsou odzbrojující svojí autenticitou a uvolněnou vulgaritou. Je osvěžující slyšet z plátna mluvit dvacetileté postavy tak, jak by jejich vrstevníci mluvili i ve skutečnosti – ne tak, jak si to představují o generaci starší scenáristé.

Jednoznačně nejzábavnější postavou a aspirantem na nejlepšího sidekicka v českém filmu posledních let pak je fetka Láďa v nezapomenutelném podání Marsella Bendiga. Je fakt, že vtipkování o jeho nesmrtelnosti vůči substancím všeho druhu a kápézetka, jejímž vyzobáním hravě vyřeší předávkování čímkoli, může na první pohled působit vůči drogám a fetu trochu apologeticky, v kontextu filmu jako celku tomu ale tak není.

Čapkova crew, Svarta, pejsek, kočička

Řádně hravý je i dynamický střih, který tak trochu míří na neposednou tiktokovou generaci navzdory tomu, že scénář si z ní tak trochu dělá prču. Sedlák ve vyprávění pracuje s různými memy boomerskými vtípky, jako je Čapek a jeho pátečnická crew, dort pejska a kočičky nebo patnáct let staré video o jednom jumpu z garáže, který nešťastník přezdívaný Svarta málem nerozdýchal; místy je to řádný mišmaš, přesto ale všechny tyto memy i vzpomínkové prostřihy fungují perfektně.

Snad jen ta digitální teniska metaforicky představující hlavního hrdinu je ve filmu zbytečná, nadužívaná, svou symbolikou příliš doslovná. Odvádí pozornost od Mišíkova herectví a svou digitálností z jinak sympaticky zemitého filmu čumí jako chleba z tašky. Tomuhle nočnímu rauši ale takovou drobnost, jako jsou pozérské prestižky, milerádi odpustíme.

Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Bontonfilm, audio: Totalfilm Media © 2022

Banger_plakat

%d blogerům se to líbí: