Téma: Proč se Avatar před třinácti lety stal kinematografickou revolucí?

Před třinácti lety oscarový režisér James Cameron představil divákům svět, jaký do té doby na plátnech nebyl nikdy k vidění. Avatar se stal synonymem pro jeden z nejimerznějších filmových zážitků historie a začátek nové éry kinematografie. Při příležitosti druhého dílu si připomeňme, proč se svět planety Pandora do filmařiny a její technické historie otiskl jednou provždy.


Archetypální příběh o souladu s přírodou a tradicemi napsal sám režisér. Píše se rok 2154 a bývalý mariňák Jake Sully (Sam Worhington) končí svou cestu napříč několika světelnými lety za novým domovem. Je sice na vozíku, na bojovnosti mu to ale neubírá. Přihlásí se proto do programu Avatar, pomocí něhož dobrovolníci pomájají lidstvu těžit vzácný minerál, který má potenciál vyřešit energetickou krizi na Zemi. Geneticky upravení hybridi lidí a domorodých obyvatel Pandory mají být cestou, jak tamní lid Na’vi infiltrovat, když ale Jakovi zachrání život princezna Neytiri (Zoe Saldana), jeho mise musí jít stranou. Začlení se mezi domorodce a učí se s nimi jejich způsobu života, než dojde k monumentální bitvě o osud celé planety.

Chtěl jsem vyprávět povědomé dobrodružství v neokoukaném prostředí,” vysvětloval Cameron na tiskové konferenci k obnovené premiéře filmu. “Snil jsem o filmu, kterým bych přivedl k životu podobný svět plný krásy i nebezpečí už od doby, co jsem jako kluk četl fantasy knížky a komiksy a kreslil si nejrůznější potvory do sešitu z matiky.” První nástřel scénáře režisér napsal už v roce 1994, ačkoli tou dobou byla realizace jeho vize technologicky ještě nemožná.

Když se produkce Avataru o dekádu později konečně rozeběhla, jedno z nejetablovanějších režisérských jmen už měla za sebou jedny z nejlepších blockbusterů historie – jako Titanic, první dva díly Terminátora, druhé Vetřelce nebo Pravdivé lži. Jeho cíl posunout hranice vizuálních efektů a obrazového vyprávění tedy zněla mnohem uvěřitelněji. Přesto si Cameron dle svých slov vždy dával velmi záležet na tom, aby revoluční technologie nezastínila emoce, postavy a příběh.

Avatar vznikal dlouhé čtyři roky a stal se skutečnou filmařskou výzvou, nakonec ale v prosinci 2009 konečně rozzářil 3D plátna v tisíckovkách kinosálů po celé planetě. Roky trvající pozice nejvýdělečnějšího filmu historie s výdělky přes 2,8 miliard dolarů a tři proměněné z devíti nominací na Oscara divácký úspěch jen podtrhly. Zrodil se tak i několikaletý fenomén nepovedených 3D konverzí, když se všichni producenti snažili napodobit Cameronův úspěch, aniž by do audiovizuálu investovali jen zlomek péče.

Režisér je totiž proslulý puntičkář, který nad přesným odstínem kůže barvy digitálního zvířete dokáže dumat a debatovat několik dlouhých pracovních dní. Odmítl možnost přivést Na’vi k životu pomocí make-upu, protože po dekádách sci-fi už si diváci podle něj užili gumových masek až až. Proces masek navíc podle Camerona z definice filmaře omezuje; neumožňuje mu hrát si s velikostí a umístěním očí, tělesnými proporcemi ani celkovou výškou postavy. Masky omezují herecký výkon představitelů a vytváří bariéru mezi jimi a kamerou.

Oslovil proto novozélanské, Oscary oceněné studio WETA, která předtím již přivedla k životu King Konga, Gluma a nespočet fascinujících výjevů z Pána prstenů.

Herci strávili měsíce tréninkem ladné řeči těla svých Avatarů. Modří kočičáci jsou oproti lidem štíhlejší, vyšší, liší se struktura jejich svalů i kostí. Digitální kůže zohledňuje pigment, uši jsou v ostrém světle viditelně průsvitné. Díky všem těmhle detailům mohly i počítačem vytvořené postavy s dostatečnou péčí působit jako živé, a právě kvůli jejich opomínání tolik moderních digitálních postav působí tak videoherně či papundeklově.

Camerona ale vždy fascinovaly především oči jako brána do duší postav; studoval je do té míry, že v mnoha rozhovorech ho můžete slyšet zaníceně vyprávět o vrstvičce tekutiny, která se tvoří nad spodním víčkem. Oči Na’vi jsou dvakrát větší, než lidské, a jsou i dál od sebe. Právě v mrtvolném pohled CGI postav často diváka ruší v ponoření se do jejich příběhu, proto režisér zdokonalil metodu performance capture a vynalezl postroje s malou kamerou snímající tváře herců, která se později stala nedílným standardem téměř každého moderního digitálního natáčení. Umožňuje totiž precizní snímání mimiky a pohybu očí v těch nejjemnějších detailech.

Zároveň ale animátoři z WETY výkon herců nijak nedokreslovali – snad s výjimkou pohybů ocasů a velkých kočičích uší, které herci přirozeně sami neobstarali.

avatar bts

Herci se mě ptali, jestli je chci nahradit,” směje se Cameron dnes. “Bylo to právě naopak, chtěli jsme jim dát ještě víc způsobů se vyjádřit a tvořit své postavy bez omezení. Chceme nahradit jenom pětihodinové sezení v maskérně. Herci teď mohou být čímkoli, kdykoli a kdekoli.

Díky kamerkám, které nezávisle snímaly mimiku postav, na ni navíc tvůrci nemuseli myslet při návrzích a snímání prostředí. To jim umožnilo v ateléru (přezdívanému Volume) tvořit až šestkrát větší scény, než bylo dosud možné před zeleným plátnem, díky čemuž Avatar dodnes působí tak obrovsky. Herci dodnes vzpomínají na moment, kdy jim z WETY dorazily první hotové obrázky. Právě tehdy prý pochopili, že tvoří něco skutečně výjimečného.

avatar

Data k filmu, v němž je každý fotorealistický list a kámen vytvořen v počítači, na serverech WETY zabraly přes tisíc terabytů. Pro srovnání, potopení Titanicu a stovek jeho pasažérů zabralo jen něco kolem dvou terabytů. Výsledek je ale podobný. Zatímco v Titanicu Cameron využil speciální efekty, aby diváky přenesl v čase do minulosti, v Avataru díky nim ukazuje lidem možnou budoucnost. “Ta technologie je tak daleko, že je vlastně neviditelná, zbyde jen kouzlo a pocit, že jste vážně tam. Postavy, emoce i postavy působí opravdově,” hodnotí úspěch jedničky po letech Cameron.

Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Disney, 20th Century Studios, Falcon © 2022