V rámci severského festivalu Scandi a už v březnu v široké české distribuci lze navštívit svérázný finský politický thriller Raketa. Ten se vrací ke skutečné události z 80. let, kdy v Sámsku omylem havarovala sovětská raketa a místní žili krátce v domnění, že studená válka je na spadnutí. Režisérka a scenáristka Miia Tervo navíc nalézá sympaticky civilní úhel pohledu, s níž k látce přistupuje.

Je to pták? Je to letadlo? Je to konec světa?
Niina (Oona Airola) žije v tuhle chvíli sama se svými dvěma dětmi, zatímco její manžel sedí zavřený ve vězení. Výhoda je, že ji alespoň nemůže mlátit. Zrovna se chystá veselka její sestry, víc než novomanželům se ale všichni včetně nevěsty věnují snaze vtlačit nebohou mladou ženu do rozvodu.
Naši hrdinku ale čeká zajímavější odbočka osudu. Jednoho dne, když má starostí obzvlášť nad hlavu, se jí při jízdě autem odepne přívěs, narazí do okna redakce místních provinčních novin a způsobí pořádnou melu. Slovo dá slovo a Niina se v kanceláři zabydlí s tím, že vypomůže při psaní reportážních zpráv, než splatí svůj dluh.
Její nový šéf, cynický, ale v jádru dobrosrdečný Esko (Hannu-Pekka Björkman) dávno ztratil žurnalistické ideály a zprvu nemá sebemenší náladu na naivitu nové svěřenkyně, která by z každé zprávy ráda udělala osobitý zážitek. Kdyby bylo po jeho, v klidu si od pohodný počítače vymyslí nějakou fikční slavnost v zapadlé vesnici, o jejímž spořádaném konání si z prstu vycucá report. Jistě to zní hrozně, ale ruku na srdce, ono vážně o nic nejde.
Lepší atomovka než manžel ve vězení
Niina se však k Eskově podrážděnosti okamžitě fixuje na tajuplný případ údajného výbuchu na severu země, který ti největší pesimisti považují za předzvěst nukleární války. V důsledku podezřele vysoké vojenské přítomnosti si navíc nachází mezi mnoha všudypřítomnými mladými vojáky milence. Je to samozřejmě tak trochu střet zájmu, ale také vzrušující příležitost, jak ve volných chvilkách tahat z Kaie (Pyry Kähkönen) informace.
Příběh Rakety má celkem nezvyklou atmosféru. Na první pohled se jedná o beztvarý mix dramatu a komedie, tak typický i pro české filmy. Režisérce se přesto daří uchovat o kus větší punc autenticity. Jsme svědky pár humorných situací a sama struktura filmu zapadá do šablony odlehčeného filmu, nicméně detaily scénáře a silné herecké výkony táhnou dojem nahoru a emoce postupně eskalují až k velmi silnému finále.
Základem úspěchu je, jak přesvědčivě se zde mísí osobní rovina s tou vyšetřovací. Celou dobu tušíme, že Niina věnuje svou energii téhle záhadě, protože rozplést vojenskou konspiraci končící potenciálním armageddonem je stále o pořádný kus méně stresující než pustit si k tělu problémy, které hýbou jejím soukromým životem.

Umanutá hrdinka
Tohle odvedení vlastní pozornosti vyznívá velmi lidsky i povědomě a film si za to z hrdinky nedělá legraci. Určitou absurditu jejího počínání přiznává, když Niina horlivě nastražuje uši v jídelně plné vojáků, zatímco ji Esko přemlouvá, aby napsala raději reportáž o místním pečivu. Jenže situace má skutečně potenciál stát se vážnou. Nikdo například nemyslí na sámské obyvatelstvo, které může být nyní hypoteticky nevědomky vystaveno radiaci.
My samozřejmě víme, že situace nevyeskaluje k velké krizi, to ale nedělá morální selhání autorit o nic menším. Pravda by opravdu neměla ležet na bedrech mámy samoživitelky na pokraji nervového zhroucení.
Dnes už samozřejmě není zvlášť důležité, že před čtyřiceti lety se Sovětům splašila jedna raketa a vyděsila finský vojenský štáb i pár místních. Pro dnešního vypravěče je důležitější, jak taková situace zasáhne do lidského života, co říká o naší společnosti a co o nás. Ať už doslova, nebo jako podobenství.


(Ne)mít rád bombu
Ustavičný strach z nukleární války během třetí čtvrtiny století minulého století dnes vyznívá občas komicky. Rozhodně tak je vykreslován v popkultuře. Postaral se o to nejvíc Stanley Kubrick s jeho Divnoláskou, který nám vysvětlil, že tváří v tvář možnosti absolutního konce v každý okamžik se je třeba naučit Nedělat si starosti a mít rád bombu. Tímto krédem v příběhu většina žije Finů, kteří se pokouší během vyšetřování hledět jiným směrem, nemyslet na nejhorší a soustředit se na radosti všedního dne. Protože ale Niina zaměřuje svou pozornost na kauzu právě proto, jak těžký život má doma, nemá kam dál uniknout a propadá té největší panice a beznaději.
V tomhle ohledu Tervo rozhodně nezapochybovala. Její film není hřejivou retro komedií ani tíživým politickým dramatem, i když nese prvky obojího. Má dost empatie, aby byl vůči hrdince chápavý, ale dost odstupu, aby přiznával určitou bizarnost a nevyrovnanost jejího chování. Pro milovníky širších interpretací samozřejmě může jít o metaforu chování celého Finska, ne-li Evropy, i když v případě Rakety se film zdá být nakloněný spíš uchování menšího měřítka výkladu.
Raketa (2024)
Trochu absurdní, trochu děsivá a trochu empatická sonda do života jedné panice propadající amatérské novinářce, která dost možná odhaluje blížící se konec světa. I když během sledování víme, že tak daleko tahle krize nedosáhne, na výsledném dojmu to nic nemění. Jedná se o přesvědčivou podívanou jak z osobního, tak společenského hlediska.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: © 2025 Film Europe
Raketa
Ohjus
Drama / Komedie
Finsko, 2024, 115 min
Premiéra: 13. 3. 2025 Film Europe, do 24. 1. 2025 v rámci Scandi
Režie: Miia Tervo
Scénář: Miia Tervo
Kamera: Meelis Veeremets
Hudba: Lau Nau
Hrají: Oona Airola, Hannu-Pekka Björkman, Tommi Korpela, Pyry Kähkönen, Jarkko Niemi, Emma Kilpimaa, Tommi Eronen, Ona Kamu, Sakari Kuosmanen, Milka Ahlroth, Kai Lehtinen, Turkka Mastomäki, Kari Väänänen, Sanna-Kaisa Palo, Tiina Tauraite, Minea Köngäs, Aatos Höglund, Oliver Heikkala, Jonne Kaaretkoski, Paavo Kinnunen, Illusia Sarvas, Jonathan Hutchings, Erick King, Irene Tikka, Simo Haase, Hannu Köyhä Ovaskainen, Anitta Ahonen, Reetta Aalto, Saana Peltola, Liisa Penttilä, Heini Wesslin, Pieti Niemenmaa, Mari-Liis Lill, Mikko Penttilä, Tatu Mönttinen, Elias Kvist, Teemu Tolppi, Lauri Pihlaja, Seppo Salminen, Jan Gebruk
