Jedna věc je sdílet názor či považovat nějakou agendu za důležitou, jiná věc je sledovat o tom celovečerní film. Může to být nuda. Může to být úmorné. Ano, nemáme rádi Rusko a fandíme Ukrajině, ale sledovat devadesát minut záběrů z terénu může být po nějaké době trochu redundantní zážitek. Přesto je možné, že se filmaři poštěstí najít a předat unikátní úhel pohledu, který nás může obohatit. To se daří jednomu z nejvýraznějších letošních filmů právě začínajícího lidskoprávního festivalu Jeden svět, dánsko-české koprodukci Pan Nikdo proti Putinovi.
Něco to stojí
Vlastně se nedá říct, že by americký, v Evropě sídlící dokumentarista David Borenstein vyloženě zformuloval tezi, která nás něčím zaskočí. Všichni víme, že Rusové jsou vystavovaní usilovné politické propagandě, která nevyhnutelně tvaruje jejich uvažování a komplikuje tak představu o civilní spoluzodpovědnosti za směřování diktatury.
Jenže na rozdíl od záběrů z ukrajinského bojiště, o něž v médiích není nouze, je přeci jen těžší si mašinerii propagandy vybavit před očima. A právě tady přichází Pavel Talankin, mladý učitel na zapadlém ruském maloměstě, který dostal za úkol pro potřeby výchovných institucí dokumentovat, jakým způsobem se děti „vzdělávají“ směrem k svému jedinému cíli – posloužit vojenské mašině.
Paša se úkolu chopil, vyložil si ho ale po svém – zkontaktoval se s Davidem Borensteinem, když dokumentarista hledal respondenty pro svůj projekt, a nabídl mu své služby. Původně měla vzniknout neutrálnější observace, kterou by zkušený filmař zasadil do kontextu standardního dokumentu. Nakonec to byl ale Borenstein, kdo ustoupil do pozadí, a Paša se stal hlavním hrdinou své observace, při které zjišťuje, jak doposud neviditelná totalitní moc odhaluje svou všudypřítomnost. Když se na filmu začalo pracovat, měli ještě tvůrci marnou a snad naivní naději, že Paša za svou troufalost neponese následky. Nakonec ale začalo být jasné, že ihned po pořízení potřebného materiálu musí Rusko opustit – možná navždy.
Překročil hranici
Paša je jednoduchý člověk. Miluje Rusko, miluje jeho pošmourné počasí, miluje paneláky – miluje na něm úplně všechno a nic by si nepřál víc, než aby mohl dál žít tak, jak byl zvyklý. Pochopil ale, že aby se mu takový sen mohl splnit, musí teď podstoupit oběť. Pokouší se tedy přispět k tomu, aby si lidi uvnitř i vně Ruska udělali jasno o situaci na místě.
Pro lidi uvnitř je důležité, aby si připustili, jakou moc nad nimi a jejich dětmi státní aparát má. A pro lidi zvenčí, že Rusové nejsou anonymní, zlá, zákeřná a zkažená skupina lidí, která s nadšením vítá každé Putinovo rozhodnutí. Vždy je na místě se bavit o tom, nakolik je morální starat se o zlo „svého“ státního aparátu až ve chvíli, kdy nám začne z domovů vyrvávat vlastní potomky. Tím se ale ruské obyvatelstvo nijak neliší od většiny lidí na světě. Jedná se zkrátka o lidi, kteří chtějí žít stranou politiky, která pro ně má být, pokud možno, neviditelná – něco jako Československo v éře normalizace. Až teď, když Putin tuhle nepsanou společenskou smlouvu porušil, se rozhořívá naděje, že se jeho národ probere.
Pan Nikdo proti Putinovi je v tomto ohledu působivou demonstrací toho, jak to vypadá, když so člověk začíná uvědomovat, co se kolem něj děje. A s hrůzou zjišťuje, že není prakticky nic, co s tím jako jedinec může dělat. Pašovu školu začínají infiltrovat demagogové, kteří přednášejí o tom, jak důležité je bránit svou zem proti zákeřnému útoku – nejde si nevzpomenout na úvodní kapitoly Na západní frontě klid, jen tentokrát volí propagandisté jako svůj cíl ještě mladší ročníky. Krom Paši si příznačně jako první uvědomuje směřování situace učitelka dějepisu. Postupně vidíme starší studenty mizet a nakonec i první rodiny vyrovnávat se s jejich ztrátou na bojišti.
Člověk z lidu
Osobní observace, zvlášť pořizovaná amatérským filmařem s jen omezenou možností zásahu profesního režiséra, má nevyhnutelně své limitace. V tomto ohledu měl Borenstein velké štěstí, že Paša má dobrý cit a pořídil materiál, ze kterého šlo sestavit působivý film. Vzhledem k tomu, že kvůli jeho úprku ze země nebylo možné pomýšlet na dotáčky, je úplnost snímku až obdivuhodná.
Samozřejmě vidíme jen tam, kam vidí on, ale to jen podtrhává hodnotu snímku. Analýzy celospolečenského kontextu mohou dodat odborníci, a jak padlo na začátku, nejde vlastně o něco, co by nás překvapovalo. Přesto je jiné „být u toho“ a vidět bobtnající propagandistický moloch z úrovně maloměstského Rusa, kterému slouží zdravý rozum.
Proto může Paša posloužit i svým spoluobčanům, kteří by jinak snáz propadli oficiálnímu narativu. Není „elitářem“ Navalným, ze kterého udělají zástupci systému snadno člověka, který nerozumí pohledu každodenního Rusa. Paša je ale jedním z nich a jeho zkušenost a svědectví nejde tak snadno popřít a znevážit. Přesto je samozřejmě otázka, kolik, pokud něco, může jeden takový film ovlivnit. Rozhodně jde ale o dobrý pokus.
Film je právě k vidění na festivalu Jeden svět. Do kin se snímek poté chystá v listopadu 2025 v distribuci Aerofilms.
Pan Nikdo proti Putinovi (2024)
Sugestivní autorská reportáž založená na svědectví jednoho obyčejného Rusa, který si připouští, co se okolo něho děje. Když režim vztáhl ruku na děti, které měl Paša chránit a připravovat na život, byla to pro něj poslední kapka. Pan Nikdo proti Putinovi je působivou ukázkou toho, jak se může film stát nástrojem osobního odboje proti moci.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto: © 2025 Pink
Pan Nikdo proti Putinovi
Mr. Nobody Against Putin
Mr. Nobody mod Putin
Dokumentární
Dánsko / Česko, 2025, 90 min
Premiéra: 6. 11. 2025 Aerofilms
Režie: David Borenstein, Pavel Talankin
Scénář: David Borenstein
Kamera: Pavel Talankin
Hudba: Michal Rataj, Jonas Struck
