Festival Scandi uvádí s měsíčním předstihem před širší českou distribucí snímek Neříkej mi mami, který mohlo zhlédnout už karlovarské publikum. Norské drama o zakázaném vztahu starostovy manželky a mladého migranta zapadá mezi řadu podobných alegorií poslední doby. Odhalujeme v něm pokrytectví liberálních elit, jež se zaklínají zájmem o potřebné jen do té chvíle, než je bezohledně hodí přes palubu.
Kdo by nepomohl?
Eva (Pia Tjelta) je středoškolská učitelka a manželka starosty (Kristoffer Joner), který právě usiluje o znovuzvolení. Se svým mužem má standardně pozitivní vztah, i když stres z probíhající kampaně je intenzivní. Přesto dělá, co může, aby ho podpořila. Angažuje se i v migrantských programech, především při kontaktu s mladými lidmi, jimž může prospět její pedagogická zkušenost.
Na jednom takovém setkání padne její zrak na mladého Amira (Tarek Zayat). Talentovaný a citlivý syrský mladík se snaží v Norsku usadit a vykazuje nezvyklý cit pro jazyk. Protože pro svobodné muže se jen těžko hledá ubytování a Amirovi hrozí přesun na sever země, kde by neměl šanci se vzdělávat, rozhoduje se nakonec Eva, že ho vezme do volného pokoje ve svém prostorném domě. Manžel je nejdřív zhrozen, nakonec ale vidí užitek v tom, když svůj liberální politický program podtrhne ochotou doma ubytovat migranta.
Přítomnost mladého muže ale Evu víc a víc strhává a Amir se nijak nebrání – netrvá dlouho do rozpuku nebezpečného románku. Chvíli to působí jako pohádka, než se začnou vkrádat pochybnosti. Miluje Amir Evu, nebo jen dělá, co cítí, že musí? Jak velké riziko pak pro ni a jejího manžela vzniklé tajemství představuje?
Najednou máš sexuálního otroka, ani nevíš jak
Debutující režisérka a scenáristka Nina Knag se ale netváří, že tady máme střet nějakých rovnocenných sil. Jak se příběh vyvíjí, víc a víc chápeme Evino pokrytectví a její sebeklam. Vnímá se jako nešťastná a frustrovaná žena, jež si zaslouží lásku a na vzniklou situaci nedokáže nahlédnout z jiného než romantického úhlu pohledu. Sama se cítí v podřadné pozici vůči dominantnímu manželovi, jehož kariéře obětuje vlastní život. Nepřipouští si tedy pozici vlastní moci, v níž se nachází vůči Amirovi. Pro ni jde o otázku sebenaplnění, zatímco pro Amira o věc přežití.
Eva tedy myslí na své city a jediné, o čem přemýšlí, jsou city Amira. Neuvědomuje si, že jeho materiální a praktická situace ho vede k úplně jiné rovnici. Kdyby se její vztah s manželem rozpadl, možná to trochu pohne s její životní úrovní, rozhodně jí ale nehrozí nouze. Amir oproti tomu musí Evě poskytnout cokoliv, co potřebuje, pokud nechce přijít o vše. Ne že by ji nutně tajně nenáviděl. Ne že by jí pohrdal a vědomě a účelově s ní manipuloval – z jeho úhlu pohledu je to přirozená směna. Stává se tedy dobrovolně jejím sexuálním otrokem. Samozřejmě aniž by si to sama Eva uvědomovala – pro ni je celá situace neviditelná. Blíž má k tomu věřit, že Amir zneužívá ji, dokonce i když drží jeho osud ve svých rukách.
A to ani nemluvíme o věkovém rozestupu mezi nimi. I kdyby byl Amir rodilý Nor, i kdyby nebyl odkázaný na to bydlet pod Evinou střechou a být tedy zcela závislý na její benevolenci, situace by byla stejně nepřípustná. Amir říká, že mu je 18. I když je ale plnoletý a vztah s Evou je tedy „legální“, mnoho to nemění na Evině morálním pochybení. Vztah s tak nevyrovnanou mocenskou dynamikou bude vždy problémový. Je na Evě jako plně dospělé privilegované ženě určit hranice, tuhle zodpovědnost nemůže klást na Amira. Přesto je to nakonec právě on, kdo se pokouší říct dost, a právě tehdy Eva v záchvatech žárlivosti konečně vystrčí drápy.
Snad jde z druhé strany namítnout, že Eva riskuje o řád víc, než kdyby si mladou milenku našel její manžel, což je jistě pravda. Ale jen proto, že mužům jsou podobné transgrese odpouštěny ve větší míře, neznamená, že bychom měli být stejně vstřícní vůči ženám.
Rozumně nepříjemné
Shodou náhod jsme nedávno viděli velmi podobný film, Nebezpečné sny mexického režiséra Michela Franca s Jessicou Chastain v čele, který se jen těsně nedostal do našich top 15 filmů roku 2025. I v něm sledujeme toxický vztah bohaté liberální filantropky, která sama sebe přesvědčuje o opravdových citech mezí ní a jejím milencem. Když ale dojde na lámání chleba, ukáže se, s jakou snadností se dokáže mladíka zbavit. Vybrat si mezi svým pohodlím a absolutní likvidací druhého se ukazuje jako překvapivě snadná volba. Těžko říct, proč se tato alegorie západního pokrytectví prostřednictvím vztahu starší prominentní ženy a mladšího migranta ukazuje jako tak vděčná, ale rozhodně jí nejde upřít přesvědčivost.
Nebezpečné sny jsou o kus syrovější a nekomfortnější, což snad znamená, že své poselství předávají efektivněji a úspěšněji. Tedy řečeno v izolaci, kdy má člověk příležitost oba filmy vidět a je vybavený na jejich plnohodnotné srovnání. Oponovat by se dalo tím, že o kus vstřícněji natočený film to bude mít snadnější v distribuci, a dostane se tedy k více lidem. A svým jazykem dokáže s větší částí publika navázat kontakt. Z tohoto hlediska má „měkčí“ Neříkej mi mami výhodu.
Neříkej mi mami je tedy o kus standardnější film, o kus běžnější festivalový zážitek. Hodně dělá už jen to, že oproti nesmlouvavě minimalistickému přístupů Snů se tu setkáváme s mnohem „hezčím“ obrazem. Vyprávění má pak o kus větší příklon k melodramatu a k výraznému podtrhávání bezprostředních emocí.
Knag naštěstí zcela neztrácí osten. Hlavně ke konci, kdy se plně odhalují Evina morální selhání, za něž nejspíš nikdy nebude muset nést následky a udělá vše pro to, aby si je nikdy nemusela přiznat. Film můžeme opouštět rozhořčení, naštvaní a bezmocní. A zároveň naplnění nepříjemným pocitem, že sami máme jako společnosti i jedinci mnohem blíž k Evě a jejím inklinacím, než by se nám líbilo.
-
Režie
-
Scénář
-
Herci
-
Kamera
-
Hudba
Neříkej mi mami (2025)
Eva se pouští do vztahu, který může zkomplikovat její život, rozhodně ale musí zničit život jejího mladého milence. Příběh plný sebeklamu a naivního sobectví odhaluje širší nerovnost a neférovost světa. Norský debut tu tne do živého.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © Film Europe 2026
Neříkej mi mami
Se meg
Norsko, 2025, 108 min
Česká premiéra: 19. 2. 2026, Film Europe
Režie: Nina Knag
Scénář: Nina Knag, Kathrine Valen Zeiner
Kamera: Alvilde Horjen Naterstad
Hudba: Olav Øyehaug
Hrají: Pia Tjelta, Tarek Zayat, Kristoffer Joner, Kathrine Thorborg Johansen, Ragnhild Gudbrandsen, Benjamin Ebbesen, Andreas Søfteland Milde, Njål Lambrechts
Produkce: Eléonore Anselme, Ingrid Skagestad
Střih: Vidar Flataukan
Zvuk: Jorunn Børve Eriksen
Scénografie: Fredrik Sivertsen
Masky: Cecilie Aadnevik
Kostýmy: Maria Brinch
Casting: Camilla Glaister
