Tento týden má premiéru v českých kinech dlouho očekávané a dlouho natáčené pokračování legendární pohádkové komedie Dívka na koštěti. Ze Saxany je maminka a upřená pozornost tentokrát na její dceru bude hlavním akcentem celého filmu. Nabízíme rozhovor s režisérem V. Vorlíčkem.
Co pro vás znamená Dívka na koštěti z roku 1971?
Jsem přesvědčen o tom, že to byla šťastná trefa, protože když se nějaký film hraje 40 let v nejrůznějších televizích, a nejenom tuzemských, asi se povedl. Myslím, že to byl dobrý nápad kombinovat realitu s nereálnem, tedy svět lidí se světem pohádek. Tehdy jsme si vymysleli, že kdesi pod zemí existuje svět, kde žijí pohromadě různé bytosti. Mají tam svůj život, svůj denní řád. Děti tam chodí do školy, mají předměty, třeba jako hodinu zmenšování. Navymýšleli jsme si takovéto věci a snažili se o co nejzábavnější formu, což se nám právě pomocí těch nadpřirozených bytostí a kombinace s živými bytostmi docela vyplatilo. Poněvadž nejen že to vytvořilo docela zábavný příběh s určitým napětím, ale stačili jsme ho s Milošem Macourkem naplnit dostatkem humorných situací, takže se o filmu dá říci, že je to fantastická komedie. Vymýšlení jména Saxána dalo dost přemýšlení. Já jsem si to vzal za úkol, když jsme s Macourkem psali scénář. Vzal jsem si arch papíru a psal jsem si různé kombinace písmen, až jsem pak přišel za Macourkem a povídám mu: „Hele, Miloši, tady jsem vymyslel Saxánu,“ a on řekl: „Sedí,“ a tím byl název vymyšlen a dán a od té doby je to určitý pojem v české kinematografii a dodnes je to oblíbený film.
Režisér V. Vorlíček
Jak se navazovalo na takovýto fenomén? Kdy se zrodil nápad natočit pokračování?
My jsme s Macourkem nezamýšleli film, který měl divácký úspěch, prodlužovat nebo v něm pokračovat. Prostě se objevil někdo, kdo se na nás obrátil, jestli bychom nevytvořili pokračování Saxány. My jsme pak po debatách s Macourkem ten nápad akceptovali. Celkem nebylo nesnadné si představit, že se o 20 let později ve světě lidí Saxána nejen provdala, ale pořídila si i dcerušku. Když už z toho byla trojčlenná rodina, tedy Jan Hrušínský, Petra Černocká a devítiletá holčička, nastínili jsme scénář, který šel přibližně ve stopách původního filmu. Došlo tam k malé změně, že jsme rodinu ještě rozšířili o strýce a tetu. Strýc je velice důstojný pán, předseda soudu, a teta je trochu střelená paní, která si hraje na spisovatelku a obtěžuje vydavatele touhou po vydání knížek, které se nazývají Králíček Fňukálek a Zajíček Hopsálek…. Samozřejmě jsme měli určitou jistotu, že přibude ten nereálný svět, pohádkový, kde budeme opět těžit z jeho humoru.
Petra Černocká s režisérem
Jaký je rozdíl oproti původnímu filmu Dívka na koštěti? V Saxáně se pohybujeme spíše ve světě pohádek….
Máte pravdu. My jsme tentokrát větší část děje přesunuli do pohádkového světa. Když už jsme se tedy ocitli v pohádce a ve světě se mezitím rozvinul nový fenomén, tj. animovaný film v celovečerních metrážích a také kombinace animace a hraného filmu, tak jsme si řekli, že se k této metodě přichýlíme. Rozhodli jsme se, že se v pohádkové říši, která se nám trochu rozrostla, budou pohybovat postavy, které nemohou hrát herci. Vymysleli jsme třeba trpaslíka, který je asi poloviční než náš nejmenší herec Jiří Krytinář. Vymysleli jsme si dobráckého drako-ještěra, který do pohádkové říše emigroval z úplně jiného světa a měří 3,5 metru, takže bych na to také těžko sháněl herce.
Naplnila se vaše představa, se kterou jste do tohoto projektu vstupoval? Odpovídá například animace vašim požadavkům?
Řekl bych, že realizace těch animací je velice zdařilá, jsem spokojený. Je tam řada humorných situací, takže o této pohádce můžeme hovořit také jako o komedii a to, stejně jako já, mají diváci nejraději.
Jak byste tedy charakterizoval film Saxána a Lexikon kouzel. Řekl byste, že je to hraný film s animovanými prvky?
Já bych řekl, že je to kombinovaný film s animovanými prvky. Samozřejmě to pokračuje v duchu původní Saxány, jenže tentokrát je v hlavní roli Saxánina dcerka, malá Saxánka, které se podaří dostat tam, odkud její maminka před mnoha lety utekla. Najednou se dozvídá, že její maminka je čarodějnice, což před tím nevěděla. Dokonce zjistí, že má v říši pohádek dědečka – netopýra. Jí to bylo vždycky divné, že všechny holky ve škole mají dvě babičky a dva dědečky a ona jen jedny.
Jak jste dávali dohromady štáb nové Saxány? Oslovili jste někoho z tvůrců Dívky na koštěti?
Z Dívky na koštěti jsem akorát zavolal Petře Černocké, že tam má roli, a Honzovi Hrušínskému, aby s tím perspektivně počítali. Oni totiž měli spoustu svých vlastních závazků. Honza hraje a šéfuje Divadlu Na Jezerce, Petra Černocká jezdí hodně na zájezdy a koncertuje. Každopádně jsem je upozornil na to, že je čeká angažmá u filmu.
Nad scénářem
Jak jste vybíral další herce?
Během své filmové kariéry jsem se s mnoha herci spřátelil, a protože jsem zjistil, že se dokáží naladit na notu, kterou od nich požaduji, tak jsem se tohoto poměrně širokého spolku herců držel. Jenže léta běžela, mnozí z nich odešli, opustili nás, takže představitelé, kteří hráli v první Saxáně, již, bohužel, nejsou. Mluvím například o panu Vladimíru Menšíkovi, paní Stelle Zázvorkové, Josefu Bláhovi ad. Takže jsem musel hledat jiná řešení, a proto jsem oslovil svoji dlouholetou přítelkyni a vynikající herečku Jiřinu Bohdalovou, která nám zahrála tu trošku poblázněnou tetu, oslovil jsem dalšího svého dlouholetého přítele a herce, se kterým mám skvělé zkušenosti, Petra Nárožného. Jinak jsem samozřejmě sahal po hercích podle jejich typologie, hereckých schopností a také podle toho, jestli je jim vlastní pohybovat se v komedii.
Můžete ve zkratce popsat děj Saxány a Lexikonu kouzel?
Už jsem ho trochu naznačil. Je to dobrodružství malé Saxánky v Říši pohádek, jejíž existencí je velmi překvapena. Jednou totiž najde ve starém kufru na půdě určitou relikvii, kterou tam její maminka kdysi ukryla, protože slíbila manželovi, že už nikdy čarovat nebude. Samozřejmě ve chvíli, kdy zjistí, že zvědavá Saxánka tohle tajemství objevila, je již pozdě. Už marně zoufá, že tu připomínku své čarodějnické minulosti nevyhodila. Nález kufru je pak příčinou, proč se malá Saxánka dostane do Říše pohádek. Sotva se v podzemní říši ocitne, přistihne holčičku ředitel čarodějnické školy, kterého zajímá, co tam dělá. Ona mu prozradí své jméno, ředitel si vzpomene, že žákyně – čarodějnice toho jména dostala kdysi za trest 300 let po škole a ty si dosud neodseděla. Po jejím tehdejším úprku z toho měli malér školník i učitelka. A tak malou Saxánku zavře do učebny, aby si pěkně zbytek trestu za maminku odseděla. Saxánka si najde v podzemní říši kamarády, spřátelí se s bytostmi, které tam žijí a které jí potom pomáhají. A samozřejmě se ji podaří dostat zpátky domů.
Vaše pohádky přinášely pokaždé něco poučného a laskavého i pro toho nejmenšího diváka.
Vždy, když jsem točil nějaký film pro děti, jsem se snažil, aby takové to poučno a naučno a umravňování bylo co nejméně znatelné, protože vím, že bych tím děti dokázal akorát otrávit. Chci, aby se pobavily, ale samozřejmě nějaké to poučení tam taky je.
S jakými emocemi a dojmy by velcí i malí diváci měli odcházet z kina?
Já jsem větší část své tvorby upjal ke komediím, proto bylo mou prvořadou snahou lidi rozesmát. Takže dát lidem veselou mysl, smích a dát jim trochu zapomenout na starosti a problémy. Smyslem Saxány je tedy rozesmát, pobavit. Proto tam například oproti původnímu filmu přibyla Saxánčina teta a strýc. Strýc, kterého hraje Petr Nárožný, je vysoce postavený člověk, předseda soudu, a teta v podání Jiřiny Bohdalové je trošku bláznivá. Hodně o ní vypovídá, když líčí svůj osud trpaslíkovi: „Představte si, já jsem byla pětkrát v životě zasnoubená, ale ani jednou vdaná. No není to hrozné?“ A trpaslík na to: „No, jak pro koho.“ Teta je sice starší dáma, ale stále je vdavek chtivá. Jinak nemá moc co na práci, tak si hraje na spisovatelku. Píše kratičké knížky a tahle teta se náhodou také dostane do pohádkového světa.
Jak byste popsal charakter malé Saxánky?
Je to taková šikovná zvídavá holka, která se do všeho montuje. Má trochu rozjívené manýry tím, že je jedináček, ale když se ocitne sama v podzemní říši, tak se ukázní a hledá různá řešení, jak se dostat nazpátek, protože ona žádné kouzlo vlastně nezná. Jen si něco zběžně přečetla, díky čemuž se pak dostala do pohádky, ale zpátky má cestu zavřenou. A navíc tam po ní jdou Morkolabové, což je takové místní četnictvo. Saxánka je ale docela odvážná a vymýšlí, jak je napálit. Do světa pohádek se také dostane komiksová postava padoucha Crashmana, který chce celou říši ovládnout. Malá Saxánka se mu v tom snaží zabránit a zachránit tak pohádkovou říši.
Podle čeho jste vybíral hlavní představitelku Saxánky Helenku Nováčkovou?
Dětský představitel se většinou vybírá tím způsobem, že oslovíme televizi, jestli se tam v posledním roce neobjevilo nějaké talentované dítě. Rozhlížíme se potom i po filmech, které byly eventuálně s nějakým dítětem natočeny, takže nejdříve hledáme určitou jistotu. Když ji nenajdeme, dáme se do samostatného hledání. Asistenti obcházejí školy. Já jim vylíčím, jaký typ bych si představoval, vodí různé děti, dáme jim krátký textík, který se naučí, a pak si je trošínku vyzkoušíme. Je to samozřejmě úmorná práce, protože přimět děti k tomu, aby se zbavily ostychu, že na ně svítí světlo, že je před nimi kamera, aby dokázaly být přirozené v každé situaci… to už vyjadřuje určitý talent. V tomto případě jsem zhlédl dost veliké množství dětí, najali jsme na to agenturu: před zkušební kamerou mi tak prošly desítky dětí, až mě zaujala holčička, u které jsem si řekl, že to by byl typ na to, že by zdědila po mamince trochu toho čarodějnictví. Měla dlouhé tmavé vlasy, krásné oči, pohybovala se docela přirozeně. Měl jsem ještě 2-3 kandidátky, takže na dalších zkouškách jsme jim dali delší texty, byly pohybové zkoušky a nakonec z toho vyšla vítězně Helenka Nováčková, která je z dvojčat a vodí s sebou sestru, která pak získala ve filmu malou roli.
Představitelka malé Saxány
Jak se žije velké Saxaně ve světě lidí?
V tom pokladu, který malá Saxánka našla na půdě, je určitá relikvie, kterou lze nahlížet do světa pohádek. Takže když se tam holčička dostane, rodiče ji vidí a mají kontrolu, co dělá a jaká jí hrozí nebezpečí. Velká Saxana se tedy snaží dcerce alespoň pomáhat na dálku, oživuje zbylá kouzla, ale jak je vždy pletla, tak je plete i nyní.
Pamětníci Dívky na koštěti budou jistě zvědaví, jak se příběh vyvine. Na co byste ale nalákal současné děti?
Určitě na to, na co chodí do kina. Setkají se tam s animovanými postavami, které jsou někdy velmi humorné. Ty postavy mají samozřejmě lidské vlastnosti, pohybují se jako lidé, ale děti uvidí a pochopí, že to nejsou skuteční lidé.
Jak jste již zmínil, film je kombinovaný s animovanými postavičkami. Proč vlastně? Protože jsou dnešní děti na to zvyklé?
Jak už jsem řekl. Protože jsme si vymysleli figury, pro které jsem nemohl najít představitele. Ať už pro ohromného draka, nebo pro trpaslíka či Saxánčina kamaráda, čertíka Krakavouse.
Můžete popsat charaktery hlavních animovaných postav?
Krakavous je čertík, který je vychováván k tomu, aby byl na lidi drzý a provokoval je. To on přivede Saxánku do světa kouzel a ona se mu tam ztratí, ale on pak nasadí všechny síly, aby ji našel a pomohl jí dostat se domů.
Ředitel čarodějnické školy má k ruce pomocníky, Morkolaby a Bazilišky. Baziliškové jsou odporní tvorové, zvláště charakterově, protože pokud někde vidí někoho mocného, naprosto servilně se k němu přidají. Jsou to bezcharakterní stvůry, které hrozně vypadají. Takoví plíživci odporní. Pak je tam takový roztomilý Chlupáč, který má po večerech strašit v říši lidí. Je to zhruba tři čtvrtě metru vysoké „vajíčko“ porostlé srstí podobné té, kterou měli mamuti. Jakmile se pohne, chlupy se rozvlní a pod tím jsou vidět veliké oči. Chlupáč má tu vlastnost, že má krátké nožičky, ale dokáže se na nich natáhnout třeba 3 metry vysoko. A ještě je tu Kostlivec Vincek. On v té pohádkové říši býval kdysi hostinským, a když zemřel, pohádkové bytosti ho měly tak rády, že se ho pokusily oživit, jenže neuměly tak dobře kouzlit a vykouzlily jen kostru. Jemu to ani moc nevadí. Pak tam máme ještě dva draky. Jeden si žije ve své sluji. Jeho původním úkolem bylo žrát princezny, ale protože princezen není tolik, tak se přizpůsobil, žije život penzisty a občas si zajde do hospody k Vinckovi, kde se pohádkové bytosti schází. Druhý drak je emigrant, který utekl z říše komiksu, kde mu byl velmi nesympatický agresivní vládce komiksové říše. Tenhle největší zloduch Crashman je komiksová postava. Je to bezcharakterní mocichtivý gangster, který si usmyslí, že ovládne i tuto pohádkovou říši, aby ji proměnil na takový lunapark.
Kterou z těch postaviček jste si nejvíc oblíbil?
Těžko říci. Třeba Chlupáče, který se bude líbit dětem, ale je to v podstatě epizodní role, i když prochází začátkem i závěrem filmu. Řekl bych, že je to taková nejvýraznější postavička. Už jsem o něm hovořil. Je to takové chlupaté vejce s mamutí srstí a je pověřený tím, že z toho pohádkového světa chodí každý den služebně do Staré Prahy a straší pozdní chodce. Když má po směně, vrací se zas domů do Říše pohádek, kam se chodí krbem nebo studnou.
Chlupáč
Co se vám nejvíce líbí na filmu Saxána?
Autor nemůže říkat, co se mu líbí. Líbit se to má divákům. Tentokrát je to směřováno hodně na menší děti, tak od 6 let, ale jsou tam samozřejmě i partie a motivy, které by měly pobavit i rodiče a prarodiče malých diváků. Třeba ty scény s vdavekchtivou tetičkou Jiřinou Bohdalovou. Stejně tak je může pobavit trpaslík Řehoř, což je taková komická figurka, který se do tety Irmy tak trochu zamiluje.
Vy jste natočil řadu velmi úspěšných pohádek. Máte na to nějaký recept, existují nějaká pravidla?
Na to jsou taková pravidla, že to, co se odehrává v prostředí naprostého nesmyslu, co naprosto neexistuje, tak z toho vytvořit naprostou realitu. Aby to navazovalo na náš život a aby ho tak trochu kopírovalo.
Dnes vládne kinům „hororový“ Harry Potter. Má Saxána u dnešních diváků šanci uspět?
To je veliká otázka, se kterou člověk prakticky vstupuje do každého filmu, který se týká, řekněme, změti reality a fantazie. To riziko je, že buď naladíte diváka na tu notu, kterou mu předestíráte, divák ji bere a pak jde s příběhem, nebo ne.
Dá se říci, že se film tipu Saxány v tuzemsku, pokud jde o náročnou trikovou stránku, ještě nenatočil?
Já o žádném takovém filmu zatím nevím.
Jak byste zhodnotil trikovou tvorbu na Dívce na koštěti a na Saxáně a Lexikonu kouzel?
Co se týká rozdílu v trikové části filmu v Dívce na koštěti a v Saxáně, tak ten rozdíl je propastný. V prvním filmu jsem spolupracoval s mým dobrým přítelem, kameramanem Vladimírem Novotným, kde jsme triky jednat navymýšleli s Macourkem, já jsem mu je potom vylíčil, jak si je představuji, částečně jsem mu to nakreslil. On měl k tomu také svoje připomínky, takže jsme se dohodli na těch řešeních, ale ta vymýšlel on. My jsme mu zadali úkol a on přemýšlel. Přišel s nápadem, jak ty triky dělat na koleně skoro zadarmo. Je pravda, že se nám některé triky nedařilo udělat, takže jsme je museli opakovat, ale on vždy vymyslel nějakou novou fintu. Jednak používal brilantně optiku, svícení, a za druhé měl všelijaké, my jsme tomu říkali udělátka, což byly věci, které sestávaly z latí, drátů… Dekorace vypadala jako v blázinci, my jsme museli prolézat mezi těmi dráty a nakonec se podařilo třeba hlavu Honzy Hrušínského na ten stolek dostat pomocí zrcadel. To také samozřejmě vymyslel Vladimír Novotný.
Tentokrát jsme na Saxáně od začátku kalkulovali s tím, že bude vše vytvářeno počítačově. Proto jsme měli pocit, že ty možnosti jsou úplně bezmezné. Zadáme naše představy trikařům a pak trvá nějakou dobu, než to vymodelují, než se to vybarví, než se vytvoří pozadí, které se skládá z několika vrstev, aby to dělalo perspektivu. Tento postup práce je poněkud zdlouhavější, ale máme tu triky, které by starým způsobem nešly udělat, a tímto se posouváme o značný kus dál. Dostáváme se tak na úroveň, kterou jsme zvyklí dnes v kinech vídat.
