Meryl Streepová doslova před pár hodinami získala svého třetího OSCARA za skvělý výkon ve filmu ŽELEZNÁ LADY (THE IRON LADY). V rozhovoru se dozvíte, jak se jí natáčení filmu líbilo a jaká poznání si odnesla ze ztvárnění této velké historické osobnosti. V článku navíc najdete exkluzivní fotografie, které jste jinde na českých serverech neviděli.
Ve filmu jsou dvě témata lásky, když ji člověk získá a ztratí. A dvě témata moci, když ji člověk má a pak zase už nemá. Které pro vás bylo důležitější?
Myslím, že pokud film uspěje, tak uspěje protože některé velmi důležité a napjaté chvíle jejího politického života jsou vyváženy okamžiky z jejího osobního života, které pro ni měly také velký dozvuk. Snažili jsme se natočit film o celé lidské bytosti.
Margaret uvádí, že pokud děláte těžká rozhodnutí, lidé vás budou v tu chvíli nenávidět, ale po generace vám pak budou děkovat. A tímto způsobem musí lídr vždycky uvažovat, ale takhle musí také uvažovat matka, musí si myslet, ano, teď to bolí, ano, teď mě nenávidí mě za to, jak ji omezuji, ale jednou mi poděkuje. Myslím si, že se jedná o podobné obavy. Máte-li krátkodobé myšlení, jste populární politik, ale v dlouhodobé perspektivě si pak naše názory musíme poopravit.
Film je překvapivě nepolitický. Myslíte si, že to diváky překvapí?
Nepřišla jsem k tomuto filmu s politickým programem o Margaret Thatcherové. Abych byla upřímná, o její politice jsem toho věděla překvapivě málo. Věděla jsem, že její politika byla v souladu s mnoha politikami prezidenta Reagana, které jsem znala lépe, ale její politika se v mnohém od jeho lišila.
Tak mě zajímalo víc, co znamenala její politická rozhodnutí pro ni jako pro člověka. Co nejpřesněji jsme se snažili znázornit, proč ji za její politiku nenáviděli. A dále jsme se snažili co nejpřesněji vystihnout důvod, proč si mnoho lidí myslelo, že je skvělá politička.
Ale víc jsme se zabývali tím, jaké oběti pro člověka přináší tento druh rozhodování. Když jste vůdcem a na krku máte veškerou odpovědnost, co to s vámi jako s člověkem udělá a kolik energie je potřeba mít, abyste zůstali pevní?
Hrajete Margaret v rozpětí přes 40 let, to muselo být neuvěřitelně náročné.
Je to výzva hrát někoho přes 40 let, ale jakmile dosáhnete mého věku, stále si myslíte, že vám je 20, takže to není tak velký problém. Já si pořád myslím, že některé části z toho, když mi bylo 16 nebo 26 nebo 36 nebo 46 nebo 56 ve mě zůstaly. Takže máte přístup ke všem lidem všech věkových kategorií, kterými jste už prošla, to je velká výhoda, pokud nějaká vůbec ve stárnutí existuje.
Byla to skvělá příležitost. Obvykle máte filmy jen v jednom konkrétním čase, ale tohle byl film, který se musel ohlédnout zpátky za celým životem a to mě na tom filmu hrozně bavilo.
Měla bych také zmínit, že kromě úžasné práce J. Roy Hellanda a Marese Langanové, vytvoření staré Margaret se povedlo i díky vynikající transformaci od Marka Couliera.
Domníváte se, že si lidé po shlédnutí filmu upraví názor na Margaret Thatcherovou?
Já nevím, jestli budou lidé přehodnocovat svůj názor na její politiku, ale alespoň pochopí ty tlaky, které kolem ní byly, A proč se zdálo, že v době kdy předložila svou odpověď, byla tato odpověď zamítnuta. Myslím, že alespoň tohle člověk uvidí.
A poté, co odpověď, kterou reprezentovala byla odmítnuta, uvidíte člověka, který s tím žije celé roky. A stejně jako všichni ostatní, si to v hlavě promítá, co to bylo … Vzpomínáš si na tohle? A na tohle?
Co bylo na natáčení tohoto filmu nejlepší?
Na natáčení tohoto filmu bylo nejlepší, že zde byla možnost podívat se na celý život. Protože v tomto bodě života se ohlížíte a přemýšlíte o celé minulosti. Někdy je to ohromující, jak velký život může být, nabitý událostmi, které se v té době zdají významné.
A pak si také uvědomíte, že to, co je důležité, je dnešní den, tato chvíle, kde právě jsme teď. Mohli byste namítat, že jedinou důležitou věcí je, abyste skutečně žili a byli přítomni ve svém životě v danou chvíli, ve které se nacházíte, a to je snad nejtěžší věc na světě. Chci říct, že zen toho všeho je skutečně žít tam, kde jste, cítit to, být u toho.
Všichni říkáme, když jsme mladí, co nikdy neuděláme, ale všichni máme stejný osud, který začíná a končí. Je to neobvyklé, když film směřuje k momentu, kdy osud končí. Obvykle se filmy zaměřují na vrchol života. A my se díváme na to, co to znamená mít ohromný, velký, plný život a pak vidíme, jak odeznívá. Myslím, že je to jako báseň, nemyslíte?
TOTALFILM.CZ/BIOSCOP
Foto: Ivan Vejar, Todd Wawrychuk / ©A.M.P.A.S.
Zákaz kopírování fotografií a textu bez vědomí redakce.
Všechna práva stran vyhrazena.