Recenze | JE TO JEN VÍTR

01. 10. 2012

Ti diváci, kteří film na světových festivalech viděli se spolu s kritiky shodují, že tvorba Benedeka Fliegaufa je minimálně zajímavá a v lecčems možná i novátorská.
V roce 2008 se v Maďarsku odehrála série rasových útoků na místní romskou komunitu. Útočníci tehdy zapalovali domy a stříleli brokovnicí na rodiny, kteří se snažili, zachránit si útěkem z hořících domů holý život. Pachatelé byli nakonec dopadeni, ale soudy se táhnou dodnes.

Je to jen vítr (foto: Artcam)

Film Je to jen vítr zachycuje jeden den v životě romské rodiny, na okraji malého městečka.
Snímek je úžasný především v tom, jak je popisný. Sledujeme jednotlivé členy nijak nevybočující rodiny, která si plní své každodenní povinnosti nebo je naopak neplní, ale nechová se nijak asociálně. Čtyřicetiletá Birdy se snaží všemi možnými prostředky uživit svou rodinu. Nemocného otce, dceru a mladšího syna.

Je to jen vítr (foto: Artcam)

Všichni vědí, co se v okolí stalo a co se může stát i jim, ale nevěnují tomu velkou pozornost, jen mladší syn se začne starat o své přežití a stejně tak ho trápí možný budoucí osud celé jeho rodiny. Ale chlapci, který místo školy jen tak lelkuje po okolí pochopitelně nikdo nevěnuje výraznou pozornost.

Benedek Fliegauf

Benedek Fliegauf (15. srpna 1974, Budapešť) je jedním z mezinárodně nejuznávanějších režisérů současnosti. Nikdy nestudoval filmovou školu. Pracoval jako asistent režie v televizi
a pokračoval směrem k samostatné režii, psaní scénářů, scénografii a práci se zvukem. Jeho filmy se vyznačují progresivní prací s filmovým obrazem, propracovanou prací se zvukem (za nějž je sám ve filmu odpovědný), který v jeho filmech nabývá rovnocenné role obrazu. Jako celá skupina mladých maďarských tvůrců je ovlivněný maďarským klasikem, Bélou Tarrem. Jeho celovečerní debut Houština (Forest) získal několik cen kritiků na filmovém festivale v Berlíně 2003. Za druhý celovečerní film Dealer (2004) získal rovněž na Berlinale Cenu publika a několik dalších cen za nejlepší režii (festivaly v Mar Del Plata, Wiesbaden, Lecce, Athény). Následoval snímek Mléčná dráha byl oceněn Zlatým leopardem na festivalu v Locarnu (2007) a loňského roku představil svou scifi s prvky l´amour fou v hlavní roli s Evou Green Lůno (2011), kterou osobně představil českému publiku během svého porotcování na festivalu Fresh Film Fest. V té době již pracoval na natáčení svého aktuálního filmu Je to jen vítr (2012), tehdy ještě pod pracovním názvem Crows Fly, jenž byl následně oceněn na Berlinale Zvláštní cenou poroty (Stříbrný medvěd) a Amnesty International Film a Peace Film.

Fliegauf je specialista na gradaci napětí. Pomocí striktně filmařských prostředků buduje atmosféru, která má tísnivou a šokovou gradaci. Spíše než na herecké výkony se soustředí na techniku ztvárnění. Volba neherců do hlavních rolí se v případě tohoto záměru přímo nabízí a dokonale funguje. Civilnost je v tomto případě velké plus.

Je to jen vítr (foto: Artcam)

Bez jakýchkoliv moralit a bližšího vysvětlování nám tvůrci vykreslují absurditu rasistických útoků a seznamují nás s tím, do jakých konců může tato u mnohých nebetyčná nenávist k jinému etniku zajít.