Recenze | LORE pohltí vaše smysly a vyčaruje v paměti zážitek, který nelze zapomenout

09. 04. 2013

V pocitovém „chóru“ probleskávají z povzdálí „skulinky“ pravdy. „Pavučina“ náznaků, domnělých ozvěn, proud atmosféry nepřímo vysloveného, stinná hloubka skryté výpovědi. I tak by se dal charakterizovat filmový „klenot“ australsko-německé koprodukce, který sklízí divácké i festivalové vavříny napříč světovými stříbrnými plátny a který vznikl dle knižní předlohy románu „Temný pokoj.“

LORE (foto: AČFK)

(Po)válečná tematika ožila již mnohokrát ve světě kinematografickém. Příběh Lore je jiný. Staví na „pranýř“ iluzi dětské bezstarostnosti, nesmělosti, her a smíchu, onen zrádný odraz reality.

Je zpodobněn očima dospívající dívky – dcery vysoce postaveného nacistického pohlavára a jeho manželky, kteří za války vědomě podporovali zvěrstva Třetí říše.

LORE (foto: AČFK)

Lore je typem hrdinky, jež je po uvěznění rodičů, okolnostmi donucena převzít žezlo rodičovské, aby sebe i své čtyři mladší sourozence, dovedla poválečnou krajinou do cíle, do bezpečného přístavu babiččina domku s květinovou zahradou. Podaří se jí to? Dokáže utéci lživému myšlení, v němž byla vychovávána a oprostit se od „břemene“ hrůzných zjištění?

LORE (foto: AČFK)

Křehká „porcelánová panenka“ s pomněnkovýma očima se ocitá v osidlech povalečného inferna i na prahu povinné dospělosti. Lore strhává blyštivé propagandistické pozlátko, kterým byla celou dobu obklopována, ale i klamána.

LORE (foto: AČFK)

Začíná si uvědomovat „jizvy“ válečné reality a odhaluje, v letmých dotecích, děsivost jednání svých rodičů. Cesta, která se před ní rozprostírá, je lemována všudypřítomnou trýzní, torzy budov a mrtvých těl.

LORE (foto: AČFK)

Válečné zlo není vyřčeno doslova, je nastíněno jen v určitých indiciích. Poválečné žalozpěvy odkrývají zbídačenou tvář Německa – hladovějící zemi, která se stala zpustlou a ponurou pustinou duchů.
Růžovoucí paprsky dopadají do prostoru, kde se poprvé střetávají pohledy Lore a záhadného židovského mladíka Thomase (Kai-Peter Malina). Thomas se stává spásnou duší, průvodcem, pomocníkem a jakýmsi ochráncem rodinného krbu Lore a jejích sourozenců. Thomasův život obestírá tabuizovaná aura karpatského hradu.

LORE (foto: AČFK)

Jeho málomluvná tvář sfingy působí uhrančivě. Kdykoliv se Thomasovy a Lořiny oči setkají, panuje mezi nimi ostražitost i zvláštní fluidum magičnosti. Lore je z tajemného neznámého nervózní, chová se odtažitě, ale zároveň je jeho osobností očarována a přitahována. Zjistí o Thomasovi pravdu?

LORE (foto: AČFK)

Drama o bezbranné zranitelnosti, trnité vnější i vnitřní anabázi a bolestném prozření z dětské naivity, je vyprávěn skutečnými a nefalšovanými výrazovými prvky filmového jazyka. Minimálně využívá dialogu, vše je řečeno košatostí obrazových vjemů. Kamerová „orchestrace“ detailních záběrů vibruje pelem malebnosti a vytváří jakousi „lagunu“ výtvarné symfonie.

LORE (foto: AČFK)

Sugestivní lyričnost probouzejících se citů a živoucích emocí dýchá tichou „výmluvností“, předivem nastolených otázek, neúplných odpovědí a symbolických jinotajů. Estetično narativní polohy je zahaleno do „kabátku“ s převládající svítivostí modré „glazury.“ Intenzivní hudební tep noří diváka do rytmu dějové procítěnosti. Některé pasáže pulzují odstíny téměř thrillerového ražení.

LORE (foto: AČFK)

Režisérka Cate Shortland měla šťastnou ruku při hereckém castingu, zejména co se týče dětských představitelů, v čele se Saskií „Lore“ Rosendahl. Její herecký prožitek je strhující, odzbrojující a je puncem věrohodnosti. Nelze opomenout ani představitelku Lořiny matky (Ursina Lardi), která na tak malém prostoru, vtiskla své postavě chvějivou nervozitu i ledovou ďábelskost a rozehrála part opravdového velikánství hereckého umění.