Zažili jsme to za ty tři roky, co se spolu setkáváme na našem serveru pouze párkrát. Distributor neuspořádal novinářskou projekci a v redakci to zvedlo pomyslný varovný prst. Jen jednou, v případě skvělého SKYFALL, to neznamenalo fatální průšvih. Po Babovřeskách je tu ještě něco mnohem horšího a je velmi šokující, že „to“ vytvořil oscarový laureát Jiří Menzel.
Byla jsem do kina vyslána jako zástupce něžného pohlaví. V redakci jsme usoudili dle synopse, že pro ženy, které nepohrdnou průměrným seriálem, jsou DONŠAJNI především. Byla jsem připravena na další zbytečnou variaci na barvotiskové Líbáš jako…
To co jsem ale v kině viděla mne opravdu šokovalo.
Donšajni (foto: Bontonfilm)
Má to být podle tvůrců prostopášná komedie o vášni k životu, hudbě a ženám. Donšajni nás prý vezmou do světa operního zákulisí zbaveného pozlátka, s nadsázkou a humorem, který je Menzelovým filmům vlastní.
Možná, kdysi.
Donšajni (foto: Bontonfilm)
Úroveň humoru připomíná ten nejspodnější a nejprimitivnější pokus o zábavu z „Železného“ archivu nováckého koproducenta. Scénář je naprosto děsivý, nedává v podstatě žádný smysl a potvrzuje jen známé rčení, že největší umění je včas skončit a odejít se štítem. To Menzel nedokázal.
Donšajni nemají postavy, které by film někam vedly. Místy to připomíná některé americké romantické komedie, ve kterých se charaktery chovají naprosto nesmyslně a žijí ve zvláštním časoprostoru. Nedají se jasně určit či odhadnout povahy, pudy postav. Nemají ani žádnou přidanou hodnotu, nelze se s nimi ztotožnit, nelze s nimi ani sympatizovat nebo si je oblíbit.
Donšajni (foto: Bontonfilm)
Jsou napsané tak plytce, že už to hůř snad ani nešlo. Dialogy jsou příšerné, tahají za uši, místy nedávají smysl, situace neposouvají vůbec nikam. Chudáci herci. Zajímalo by mne, zda ten průšvih cíítili už při čtení scénáře. Při včerejší megapropagaci v TN Novy samotná Libuše Šafránková na otázku reportérky, proč roli v Donšajnech vzala, bez rozmyslu odpověděla: „Kvůli setkání s panem režisérem Menzelem“.
Donšajni (foto: Bontonfilm)
A to je právě ten problém a prokletí úspěšných a legendárních tvůrců. Jaksi od nich všichni něco čekáme. Něco víc. Nový (a doufám že poslední) Menzelův snímek nepřináší ale ani to málo, aby se promítání dalo vydržet a diváci nemuseli znechuceně odcházet ze sálu. V multiplexu, kde jsem film viděla, jsem během promítání napočítala 8 odchozích diváků. To je na sál, kde nás odpoledne sedělo úctyhodných 21 lidí poměrně hodně.
Donšajni (foto: Bontonfilm)
Nabízí se Menzelův film srovnávat s tolik kritizovanými Babovřesky. Jenže narozdíl od Donšajnů se dají celkem bez újmy přežít. Ani Šafránková prostě neumí zachránit něco tak nudného a prázdného. A ještě jeden dodatek, Troška na rozdíl od Menzela své filmy nevydává za velké umění.
Babovřesky, Líbáš jako bůh/ďábel se navzdory rejpalům (rozumějte recenzentům) staly filmovými hity. Že se na nového Menzela koukat nedá, se rozkřikne rychle.
Donšajni (foto: Bontonfilm)
Ostatně ještě jsem neslyšela, že by diváci odcházeli i ze slavnostní premiéry. A stalo se. Místo: Rudolfinum, čas: 25. září večer. Čím zaujal film na festivalu v Montrealu, je mi velkou záhadou. A nebojte, Zlaté glóby nehrozí, i když o nich včera moderátorka televizních novin v souvislosti s tímto „dílem“ hovořila. A ještě jedna smutná záležitost – Donšajni jsou posledním filmem Jiřiny Jiráskové. To raději nekomentuji.
Donšajnům se v rámci zachování duševního zdraví raději vyhněte. Tvůrci by měli zaplatit vám a ne vy jim, pokud tuto komedii přesto absolvujete.
Tereza Kohoutková, totalfilm.cz
Foto/Video: Bontonfilm © 2013
Donšajni
Komedie
Česko, 2013, 102 min
Režie: Jiří Menzel
Scénář: Jiří Menzel
Kamera: Jaromír Šofr
Hudba: Aleš Březina
Hrají: Jan Hartl, Libuše Šafránková, Martin Huba, Jiřina Jirásková, Ivana Chýlková, Emma Smetana, Václav Kopta, Eva Josefíková, Václav Jílek, Jiří Hájek, Jiří Plachý ml., Jan Jiráň, Taťána Kuchařová, Gabriela Partyšová
