Clary je obyčejná patnáctiletá dívka, která žije se svou matkou a otčímem v New Yorku. Najednou ale začíná vidět a slyšet to, co ostatní ne. Začíná objevovat svět stínů. Když navíc i nevysvětlitelně zmizí její matka, potkává bojovníky – Lovce stínů, kteří chrání obyvatele před příšerami a monstry. Návratu milované matky stojí v cestě tajemný pohár a jeden padlý strážce usilující o moc.
A je tu další pokus stát se náhradou Twilightu. Mortal Instruments: Město z kostí jde ale ještě dál. Evidentně se snaží nahradit nejen teenagerovskou ságu, ale má ambice šlapat na paty Harrymu Potterovi a dalším podobně úspěšným konceptům.
Vzpomínáte na tu šílenou holku (Lily Colins) s hustým obočím, co hrála Sněhurku v nedávné verzi s Julií Roberts?
Bollywoodsky výrazný look jí zůstal. Bohužel nemastnost a neslanost rovněž. Tímhle hereckým „defektem“ ale v Mortal Instruments netrpí sama. Zpracování dalšího čtenářského bestselleru má dva velké a výrazné problémy. V hlavních rolích se objevují nevýrazné talenty, kterým chybí především charisma. Tato chybějící ingredience je přitom v případě teenagerovských ság alfou a omegou úspěchu.
Tak jako u chlapeckých a dívčích kapel není příliš důležité jak jejich členové zpívají, zde není důležité jak herci hrají. Většinou stačí základ. Dorovnají to thymolinové úsměvy, svaly, pěkné obličejíčky, zadky, ňadra a scénář. Ten by měl nejlépe doslovně kopírovat úspěšnou předlohu.
Už jsem předchozími větami naznačil, že design herců a jejich schopnosti jsou u Mortal Instruments poněkud druhořadého charakteru. Co se týče předlohy, vyvstává zde další neočekávaný problém. Autorka románu totiž obšlehla co se dalo. Centrála Lovců stínů silně připomíná zámek v Bradavicích.
A to především svými interiéry a místností s knihovnou, ve které se Clary setkává s jakýmsi místním Brumbálem. I ten barák je schován v normální zástavbě uprostřed New Yorku a odhalí se jen „povolaným“.
Clary navíc až do patnácti žije normálním životem a své schopnosti a to, že existuje nějaký nadpřirozený svět objevuje ze dne na den. Ach jo. Další „vyvolená“, která k tomu přišla jako slepá k houslím.
Lovci stínů mají podle autorů připomínat mladé rockové hvězdy. Víc se ale podobají pošahaným, potetovaným asociálům, kteří mají mezi sebou i politicky korektní postavičky. Je tu i jeden gay. Ten naštěstí (zatím) nezasahuje do milostného trojúhelníku, který se v jedničce zřejmě teprve rozjíždí. Takže tu máme i Twilight problémeček a hafo materiálku k zápletkám dalších dílů.
Kdo charisma ale má je Jonathan Rhys Meyers, který tu hraje hlavního záporáka. Ten jediný mne dokázal přesvědčit, že mu skutečně o něco jde.
Jinak jsou tyto mrtvolně bledé EMO postavičky vážně k smíchu. Kumulace pitomců na metr čtvereční je v tomto dílku asi rekordní. Postavy se tu chovají nelogicky, nikdo nevysvětluje své pohnutky k tomu či onomu. Není tu žádná zvláštní mytologie ani propracovaný funkční svět. Věci se tu dějí a „jsou“ prostě jen tak a bez hlubšího významu.
Dozvíme se i skutečnou pikanterii, že slavný Johann Sebastian Bach byl Lovec stínů také. Ostatně „stíny“ nesnáší vážnou hudbu a po prvních tónech se bez výjimky prozradí. Jo a mimochodem, Clary vyfasovala pistoli na zabíjení upírů. Přiložíte a vystřelíte kůl. Jak praktické…
Facku bych zasloužil – za to, že jsem byl nespokojen s Percy Jacksonem. Mortal Instruments: Město z kostí je totiž ještě pitomější.
-AC-, totalfilm.cz
Foto/Video: Bontonfilm © 2013