Do kin přichází nový film Richarda Ayoade, autora oceňovaného režijního debutu Jmenuji se Oliver Tate. Jeho druhý film je adaptací novely F. M. Dostojevského a zabývá se otázkou vlastní identity a momentem, kdy ztrácíme kontrolu nad svým životem.
Dvojník (foto: Aerofilms)
Snímek vypráví příběh stydlivého Simona, jehož život se odehrává jen ve stísněných prostorech kanceláře a malého bytu – přesněji snad přímo holobytu – na sídlišti. Protlouká se životem bez většího povšimnutí ostatních a pokouší se upoutat pozornost slečny Hannah z práce, do které je zamilován. Jednoho dne se ale vše změní, když do jeho práce přijde člověk, který vypadá úplně jako on – jedná se ale jen o podobu vizuální, jinak je jeho přesným opakem.
Dvojník (foto: Aerofilms)
Nově příchozí pracovník všechny okouzlí svým šarmem, upovídaností a sebevědomím. Zpočátku se zdá, že plachému Simonovi pomůže překonat jeho stud, postupem času se ale z obou mužů stávají spíše protivníci. Nebohému Simonovi tak nezbývá než přihlížet, jak cizí muž, se stejným vyzřením, jaké má on, postupně přebírá jeho místo jak v práci, tak mezi přáteli. A Simon sám je tak vystrnaděn ze svého vlastního života.
Film diváka zaujme na první pohled svou stylizovanou poetikou. Celý příběh se odehrává v potemnělém prostředí blíže nespecifikovaného města a každá scéna svým uspořádáním a choreografií herecké akce vypovídá o tom, jak dlouho a složitě byla vymýšlena. Snímek obecně divadlo připomíná v mnoha ohledech – a to i přes časté změny prostředí, kde se příběh odehrává. I když herectví si samo o sobě zachovává svou filmovou civilní rovinu, co se týče například nasvícení jednotlivých prostorů, divák vždy v jasném světle vidí to, co by vidět měl.
Dvojník (foto: Aerofilms)
Autor se nesnaží realitu napodobovat ani v nejmenším a dává tak prostor právě vysoké stylizaci připomínající kafkovské či orwellovské principy. Snímek od jasné expozice charakteru hlavní postavy až po postupné zhušťování celkové atmosféry dodržuje od počátku nastavený klíč vyprávění, což divákovi poskytuje možnost větší koncentrace na příběh samotný. Lepšímu dojmu z filmu také velmi napomáhá povedené využití zvukové stránky. Rozličná hudba střídá neobvykle využité ruchy a označení „audiovizuální“ tak dostává na větším významu.
Dvojník (foto: Aerofilms)
Volba Jesse Eisenberga na titulní dvojroli byla jistě povedená. Eisenberg bravurně zvládá ztvárnit jak plachého Simona, tak jeho sebevědomého dvojníka. A to i přesto, že jak sám říká, nerad pozoruje sám sebe na plátně – což bylo v případě tohoto filmu nevyhnutelné, protože aby mohl hrát dvě postavy, musel si chování a pohyby jedné z nich detailně nastudovat. Jeho role solitéra v mnohém připomíná film The Social Network, kde si zahrál hlavní úlohu osamělého zakladatele sociální sítě Facebook.
Dvojník (foto: Aerofilms)
Dvojník upoutává pozornost kromě své vizuální stránky i propracovaností jednotlivých charakterů. Režisér Ayoade se nespokojuje s černobílým rozlišením hodný-zlý a svým postavám přisuzuje rozličné vlastnosti. Stydlivý Simon tak není jen chudák bez špetky sebevědomí, do kterého by se divák mohl bez problémů vcítit. Je zároveň sociálně nešikovný, podvoluje se vnějším okolnostem a bez sebemenšího odporu s sebou nechává mávat všemi a vždy. Jeho dvojník naopak primárně nevzbuzuje jen antipatie, jeho šarm je reálný a na rozdíl od hlavního hrdiny ví, co chce a jde si za tím. A zpočátku k tomu nepoužívá ani prostředků vzbuzujících v divákovi odpor.
Dvojník (foto: Aerofilms)
Z ostatních postav snímku Dvojník nejvýrazněji vyčnívá Mia Wasikowska v roli Hannah. Její chování je naprosto nevyzpytatelné a ona sama se o své úloze vyjádřila tak, že měla zpočátku problém se ztotožnit s někým tak rozporuplným. Hannah projevuje nejednoznačné sympatie k hlavnímu hrdinovi, přesto pak několikrát mění svůj názor a z celého příběhu rozhodně nevychází jako přívětivá mladá dáma.
Dvojník (foto: Aerofilms)
Celkově se dá říci, že žádný z hrdinů nevzbuzuje sympatie, a divák tak nemá potřebu se s nikým z nich ztotožnit. Film i přesto díky své silné vizualitě a dramatickým zvratům zaujme a znejistí, zanechává ale pocity nepříjemné spíše kvůli celkové atmosféře a ne kvůli příběhu a možností soucítit s jednotlivými protagonisty, což je jedním z jeho minusů.
Pustit se do předlohy ruského klasika bývá ošemetné a přináší to mnohé překážky. Ač lze předpokládat, že mnoho z diváků Ayoadova filmu Dvojník původní Dostojevského novelu nezná, neznamená to ale, že se režisér vyhne mnohým srovnáním. Patrné je to právě na konci, kdy se režisér více odchyluje od původní předlohy a právě samotný závěr filmu tak působí vlastně trochu rozpačitě. Upouští se od původně velmi využívaných zkratek a metafor a finále je tak příliš doslovné.
Dvojník (foto: Aerofilms)
Filmu jednoznačně nelze upřít originalitu a potřebu odlišit se od ostatních snímků. Svou estetikou připomíná zmíněného Dostojevského, Orwella a Kafku, ale například i Terryho Gilliama. Jeho odkazování ale není jen slepým napodobováním, překvapivě se mu ve většině případů daří odnést si spíše to lepší a získané správně nakombinovat.
Pokud patříte mezi diváky, kteří z kina rádi odcházejí lehce znepokojeni a nalomeni právě zhlédnutým filmem, je Dvojník ideální volbou. Navzdory tomu ale nepřináší to, co by se dalo od podobně laděného filmu čekat – i přes propracovanost postav a dramatickou zápletku nevyvolává zásadnějších otázek.
Dvojník (foto: Aerofilms)
Ayoade – a pravděpodobně i Dostojevský ve své původní předloze – usilují o to, aby si konzument jejich děl uvědomil hodnotu vlastního já a přemýšlel o absurdní situaci toho, že by se mohl objevit někdo stejný. Film Dvojník tuto otázku nastoluje, exponuje – ale nechává zmizet v dramatických zvratech. A to je jistě škoda, protože celkové pojetí je velmi dobře uchopené. Například fakt, že město, kde se vše odehrává, není nijak blíže specifikované, velmi napomáhá tomu, že si podobnou situaci dokážeme o to lépe představit a „napasovat“ prakticky kamkoliv.
[usr 7]
Pokud ve svém druhém snímku režisér Ayoade něco dokazuje, tak je to právě potřeba točit filmy jiné, nové, takové, jaké tu ještě nebyly. Zkrátka nebýt dvojníkem někoho jiného. Což se mu – i přes mnohé věci, které lze filmu vytknout – daří.
Alžběta Kovandová, totalfilm.cz
foto/video: Aerofilms © 2014
The Double
Drama / Thriller / Komedie
Velká Británie, 2013, 93 min
Premiéra: 17. dubna 2014 (Aerofilms)
Režie: Richard Ayoade
Předloha: Fjodor Michajlovič Dostojevskij (kniha)
Scénář: Richard Ayoade, Avi Korine
Kamera: Erik Wilson
Hudba: Andrew Hewitt
Hrají: Mia Wasikowska, Jesse Eisenberg, Noah Taylor, Wallace Shawn, James Fox, Cathy Moriarty, Yasmin Paige, Phyllis Somerville, Rade Šerbedžija, Tim Key
