Recenze | Hany ukazuje, jak neotřele může vypadat český film

Bar uprostřed Plzně. Drogový dealer, slečna setrvávající v nefunkčním vztahu, básník a několik dalších postav, jejichž osudy se vzájemně dotýkají a proplétají. A nakonec revolta davu. Kde se vlastně vzala? A jací jsou dnešní dvacátníci a třicátníci? Hany napoví…

Film režiséra Michala Samira a producenta Matěje Chlupáčka byl od začátku ambiciózní projekt. Natočit film na jeden záběr a zkoordinovat vše tak, aby se nemuselo nic opakovat, to je úkol, se kterým by mohl mít problém leckterý filmový rutinér. Nutno ale hned na začátku prozradit, že forma nezvítězila nad obsahem. Samozřejmě nelze odhlédnout od faktu, že kamera je s herci a situací na plátně svázána pevněji než jsme jako diváci zvyklí. Vizuálně to ale vůbec nepůsobí rušivě. Spíš naopak.

A jak to s tím jedním záběrem je doopravdy? Film se odehrává od setmění do rozednění jedné noci. Natáčelo se ve skutečnosti tři dny, třemi kontinuálními záběry, které byly nakonec ve střižně neznatelně spojeny do jednoho.
Navíc na úplném konci filmu je jeden přiznaný střih. To vše ale neubírá nic na skvěle zvládnutém filmařském řemesle.

Tvrzení, že byl film natočen v jednom záběru je díky výše uvedeným skutečnostem trochu problematické, ale vzhledem k výsledku a náročnosti se dá tolerovat.

Nejen pro kameramana (Martin Žiaran) a režiséra bylo natáčení bezpochyby náročné. Herci se několikrát sešli, text se museli naučit dokonale a přesně a situace i pohyb pečlivě nazkoušet. Vše bylo nazkoušeno na pevno, každý měl svou úlohu i čas a nic nesmělo selhat. Jinak by bylo nutné začít zase od začátku. Jak prozrazuje Hana Vagnerová v našem rozhovoru – finálně se zkoušelo na Barrandově a žádný z herců nechtěl být rušivým činitelem, kvůli kterému se opakuje záběr.

[soundcloud url=“https://api.soundcloud.com/tracks/146101952″ params=“color=ff5500&auto_play=false&hide_related=false&show_artwork=true“ width=“100%“ height=“166″ iframe=“true“ /]

Technický aspekt je jedna věc, na Hany bezpochyby vrcholně zajímavý. Ale jak funguje ona proklamovaná generační výpověď? Skvěle. Samir se nesnaží moralizovat. Diváka vede noční Plzní jako pozorovatele, který si názor na jednotlivé postavy utváří sám a postupně. Je tu několik dramatických i tragikomických prvků. Autor nejen nehodnotí, nemoralizuje ale ani se nevysmívá. Pouze se snaží ukázat nástin pohledu na problémy současné společnosti optikou svých hrdinů či náhledu na ně.

Některé činy aktérů filmu jsou šokující, ale není tu nic, co bychom sami nebo ve svém okolí neznali. Ať už je to nenaplněnost života a s ní související agrese nebo cokoliv dalšího.
Přesně takové filmy mají smysl. Jsem rád, že Samir nejde cestou vyšlapanou nejmenovanými staršími kolegy. „Laskavých českých komedií“ mám totiž už plné zuby.
Z Hany jsem nadšený a s klidným srdcem dávám 90tku.
[usr 9]

Martin Staněk, totalfilm.cz
foto/video: © Cinemart 2014