Recenze | Běž, chlapče, běž – děsivé dějiny demonstrované osudem malého chlapce

Film, který časté téma holocaustu ukazuje v novém světle natočil režisér Pepe Danquart. Vypráví příběh židovského chlapce Srulíka, který v roce 1942 utekl z varšavského ghetta a potuluje se světem ve snaze najít bezpečný úkryt a přečkat tak druhou světovou válku. Nejprve tráví čas schovaný v lesích, kde potkává skupinu dětí ve stejné situaci, nakonec je ale okolnostmi dohnán k tomu, hledat úkryt v civilizaci.

Běž, chlapče, běž

Běž, chlapče, běž

Vymyslí si nové jméno a předstírá, že není Žid, ale syn z katolické rodiny, jehož rodiče zemřeli. Tímto způsobem se snaží získat práci na statcích a něco k snědku. Nikde ale nemůže setrvat příliš dlouho, aby nebyl podezřelý. Na své cestě potkává lidi, kteří mu pomáhají, bohužel ale i takové, kteří z něho chtějí jen a jen profitovat. Co je na filmu fascinující nejvíc? Reálný příběh.

Běž, chlapče, běž

Běž, chlapče, běž

Obsazení hlavní postavy, tedy malého Srulika, vyřešil režisér Danquart lišácky. Hrají ho dva bratři, jednovaječná dvojčata, a to především proto, že děti nemohou pracovat celý den a tak jeden točil dopoledne a druhý odpoledne. Tato výměna ale ve filmu není vůbec patrná a oba chlapci podávají perfektní herecké výkony. Stejně tak i obsazení ostatních rolí je skvělé. Vedlejší postavy ale ve filmu nejsou zdaleka tak důležité jako sám Srulik. Je jim nechán dostatek prostoru, ale nijak nevyčnívají, spíš příběh posouvají a dokreslují. Hlavní je opravdu jen chlapec sám a jeho putování.

Za zmínku stojí i kamera – ukazuje krásné přírodní scenérie a pomáhá příběhu – kompozicemi ještě umocňuje osamocenost malého chlapce ve velkém světě. A ani občasné použití ruční kamery neškodí, naopak.

“Dlouho jsem hledal námět z historie, který by byl po emocionální stránce tak silný a poutavý, že už při pouhém čtení se vám rozbuší srdce. U tohoto scénáře bylo jasné, že to nebude jen další z řady historických velkofilmů, ale jedinečný a dojemný příběh z historie, vyprávěný z pohledu malého chlapce, na což diváci nejsou zvyklí. Chtěl jsem natočit film, který se zapíše do paměti všech, kdo ho uvidí, i na dalších dvacet let.” říká režisér filmu Pepe Danquart, držitel Oskara za krátký film Černý pasažér (Schwarzfahrer,1994).
Bez_chlapce_bez

Běž, chlapče, běž

Téma holocaustu už bylo ve filmech zobrazeno nesčetněkrát. Z mnoha pohledů, skrz rozličné lidské osudy, lépe či méně. V Běž, chlapče, běž se daří najít nový – nebo přinejmenším tolik neohraný – úhel pohledu, jak lze na tuto problematiku nahlížet a právě vyprávění skrze malé dítě dává tomuto tématu další rozměr a větší váhu. Válka samotná je vlastně na pozadí chlapcova putování, okrajová – i když samozřejmě, nebýt jí, příběh by se nestal.

Běž, chlapče, běž

Běž, chlapče, běž

Ale možná právě to, že celému filmu udává rámec a promítá se do příběhu malého dítěte, z ní dělá něco většího a děsivějšího, než kdybychom dvě hodiny v kině sledovali, jak po sobě vojáci střílí. Vnímání hrůz holocaustu skrze malého Srulika a jeho životní příběh je velmi působivé, vypovídající a v neposlední řadě i emotivní. Ve své celkové dojemnosti je ale film občas i velmi tvrdý a strohý, není natočen nijak pateticky a z diváka se nesnaží uměle dřít emoce. I když je samozřejmě vyvolává.

Běž, chlapče, běž

Běž, chlapče, běž

Příběh je vystavěn specificky, nejedná se o klasické chronologické členění scén, ale často spíše o mozaiku situací, které nakonec skládají celý příběh. Uspořádání ale nevyvolává zmatek, celkem dobře se lze orientovat v ději už od samého počátku. Zároveň díky tomu vzniká příležitost odhalit některé části příběhu přesně tehdy, kdy diváka enormně zajímají, což lze jen pochválit. Vyprávění je pochopitelné, příběh přirozeně plyne a vyjevuje nové skutečnosti, nicméně nevysvětluje vše a nechává prostor pro otázky.

Běž, chlapče, běž

Běž, chlapče, běž

Například ve scéně, kdy si partyzán v lese prohlíží Srulikovu obuv – „Takové boty jsem měl, když jsem byl malý“. Divák ví, že se pravděpodobně jedná o syna ženy, která chlapci boty dala.  Je to hezké propojení postav a překvapivá návaznost. Ale vzhledem k tomu, že Srulik na partyzánova slova nijak nereaguje, zůstává čistě na divákovi, co si o tom pomyslí a zda mu to dojde. O nic zásadního se nejedná, je to jen jedna z mnoha hříček osudu v příběhu, ale i jedna z hříček režisérových.
[usr 9]
Běž, chlapče, běž není jen dalším filmem o druhé světové válce. Je to velký příběh malého hrdiny, který ukazuje neuvěřitelnou sílu lidské vůle čelit nelehkému osudu. Jsou to velké dějiny demonstrované malým chlapcem. A je to rozhodně film, který stojí za to vidět.

Alžběta Kovandová, totalfilm.czicon_csfd
foto/video: A-Company Czech © 2014

Běž, chlapče, běž
Biegnij, chlopcze, biegnij
Drama / Válečný
Německo / Francie / Polsko, 2013, 112 min
Premiéra: 3. července 2014 (A-Company Czech)

Režie: Pepe Danquart
Předloha: Uri Orlev (kniha)
Scénář: Heinrich Hadding
Kamera: Daniel Gottschalk
Hudba: Stéphane Moucha
Hrají: Kamil Tkacz, Andrzej Tkacz, Jeanette Hain, Rainer Bock, Sebastian Hülk, Grazyna Szapolowska, Zbigniew Zamachowski, Itay Tiran, Miroslaw Baka, Olgierd Lukaszewicz, Izabela Kuna, Katarzyna Bargielowska, Grazyna Blecká-Kolská, Adrian Topol

Bez_chlapce_bez_plakat

  1. […] Za pozornost stojí také velice působivý film plný síly a naděje o malém chlapci, který za války utekl z varšavského ghetta a o jeho strastiplné cestě, Běž, chlapče, běž (recenze zde). […]

    Reagovat na tento komentář
  2. […] Recenze | Běž, chlapče, běž – děsivé dějiny demonstrované osudem malého chlapce […]

    Reagovat na tento komentář

Napište nám co si myslíte

Nebojte, Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.