Recenze | Další Nevinné lži mají excelentní scénář

Další premiérový díl z cyklu Nevinné lži nazvaný Moje pravda je znamenitou ukázkou toho, jak má vypadat psychologické drama. Jsme svědky profesionálně odvedené práce na všech frontách. Vynikající herecké výkony, neotřelá a pro detail citlivá kamera, scénář, který bez nadsázky téměř nemá chybu a režie, která potvrzuje pravidlo známého rčení, že méně je více.

Moje pravda (foto: ČT)

Příběh plyne pozvolným samospádem, nikde se netlačí na pilu a každá i ta sebevíce statická scéna v sobě má dějotvornou dynamiku. Téma zpočátku vypadá téměř banálně – despotický muž Libor, který fyzicky i psychicky deptá svou ženu Petru. Téma domácího násilí, mnohokrát zpracované, se zde ale postupně mění v mnohovrstevné a nosné drama, jemuž nechybí dávka napětí, které nás drží u příběhu až do samého konce. Mimo jiné také proto, že nelze předvídat druh možných zápletek, které se na sebe v lineárním sledu vrství a stále více umocňují naléhavost jednání postav, s nimiž se může divák snadno ztotožnit.

Moje pravda (foto: ČT)

Petra s dítětem, která je ve vleku své matky a své vlastní minulosti, aniž by si to zpočátku uvědomovala. Její manžel Libor, který se občas chová jako magor a emotivně hledá cestu z bludného kruhu, v němž se ocitl se svou ženou. K tomu jeho tchýně, která se na první pohled snaží pomoci, ale ve skutečnosti vše ještě více komplikuje. A mezitím vším malá Lucka, kterou všichni milují, chtějí pro ni to nejlepší, ale namísto toho ji dostávají do situací, v nichž by se dítě ocitat jednoduše nemělo.

Moje pravda (foto: ČT)

Žádná z postav není černobílá, každá je charakterově pestrá a na pozadí příběhu máme možnost postupně pochopit pohnutky jejich jednání. Jejich společným jmenovatelem je, že se do něj promítá jimi prožitá minulost. Toto je nejvíc patrné na pozadí hlavní postavy Petry ve skvělém podání H. Vagnerové. Zpočátku máme za to, že se jedná o ženu, kterou manžel ponižuje, fyzický napadá a ona chce tedy oprávněně ze vztahu pryč. Přičiněním terapeuta se ale karty odkrývají a zjišťujeme, že za krizi vztahu paradoxně může hodně ona sama, nikoliv jen její despotický manžel.

Moje pravda (foto: ČT)

Při setkání s otcem, kterého přičiněním matky Petra léta neviděla, si to naplno uvědomí. Že se ve vztahu s Liborem chová podobně, jako se chovala kdysi v manželství její máma ve snaze mít něco, co nemá a neschopnosti si dost vážit toho, co jí partner v rámci svých možností nabízí. I Petra v důsledku toho tlačí nevědomky Libora do kouta, a on ve snaze se bránit, kupí hrubosti, kterým se neumí při svém cholerickém povahovém ustrojení bránit. To pak vede ke gradujícím konfliktům a k emočně silným nedorozuměním. Vše vyvrcholí vyhrocenou scénou úsporně ale o to víc přesvědčivě odehranou mezi matkou a dcerou, demonstrující obtížnou cestu k vzájemnému pochopení a k přijetí křivd, které se v minulosti staly.

Moje pravda (foto: ČT)

I když vztah obou hlavních protagonistů Petra a Libora skončí přece jen rozvodem, cítíme paradoxně jejich vzájemné smíření, které je podpořeno faktem, že se dohodnou na společné péči o dítě. Jakoby zde bylo řečeno mezi řádky, že život dvou partnerů rozvodem nemusí nutně skončit, ale může získat nový a pro další život všech zúčastněných důležitý rozměr.

Jan Jurek, totalfilm.cz