Recenze | Fénix nabízí intenzivní zážitek a silnou hrdinku

Německo se znovu vrací do minulosti. Rozloženou společnost po druhé světové válce symbolizuje osudová proměna manželského páru. Christian Petzold vypráví temně komorní drama, ze kterého mrazí. Akční film nečekejte, za to vám Fénix zaleze pod nehty svou sugestivností.

Fénix (foto: AČFK)

Po roce 2000 zaznamenaly německy mluvící snímky dost zajímavé úspěchy. Všechny se svým způsobem vypořádávaly s bolestnými momenty 20. století, doby plné válečných konfliktů, diktatur a genocid, které zasáhly moderní společnost. Oscarem se pyšní Životy těch druhých, film o proslulé Stasi (německá tajná policie z dob komunismu) i Ďáblova dílna, kde jde pro změnu o padělatele bankovek za druhé světové války. Oživit období těsně po válce, kdy miliony rodin zažily pro nás těžko pochopitelný rozklad, se rozhodl německý režisér Christian Petzold. Troufnu si říct, že je zatím nejvíc sugestivní.

Fénix (foto: AČFK)

Nelly (Nina Hoss), hlavní postava příběhu, se vrací z koncentračního tábora se znetvořeným obličejem a po plastické operaci už vypadá jako jiný člověk. Válka ji připravila o všechny příbuzné a jedinou naději pro ni představuje manžel Johnny, ten je ale nezvěstný. Petzold znázorňuje zruinovaný Berlín pomocí amerických klubů a nebezpečných, rozbořených ulic, kde se lidská morálka pořád drží na úplném dně – zoufalé veselí, ve kterém Nelly bezkrevně bloumá a snaží se najít smysl svého života. Brzy Johnnyho sice objeví, ten ji už však nepoznává. Zápletka je na světě.

Po obrazové stránce je Fénix zvládnutý stejně kvalitně jako filmy z hollywoodské produkce. Všechny scény působí neuvěřitelně autenticky. I když jde o poctu žánru „film noir“, nechybí různorodost barev nebo běžné ruchy z ulice. Jsou to totiž lidé, kdo vyzařuje onu depresivní náladu. A v tomto případě nutno připsat kredit nejen režii, ale i vynikajícím hercům. Jediné, co snímek trochu sráží, je až moc jednoduchý děj. Postavy jsou výborně prokreslené, ale prostředí se mění minimálně, což zabředává do stále stejných nebo podobných situací a scén.

Fénix (foto: AČFK)

Myslím si, že nebudu příliš spoilerovat, když prozradím, že Fénix vychází ze stejné knížky jako Hitchcockovo Vertigo. Na rozdíl od Jamese Stewarta se Ronald Zehrfeld svou osudovou ženu nesnaží předělat z lásky a posedlosti, ale z víc přízemních důvodů. Vzdáleně mu připomíná manželku, kterou mu, jak věří, zavraždili nacisté. Chce ji využít, aby mohl zdědit peníze. Tahle prostřední pasáž filmu, která se vlastně odehrává v jediné místnosti, může divákovi připadat zdlouhavá (a místy fakt je). Ale jak ukáže závěr, tak jde o skvěle stupňovanou záležitost. Čím víc se z Nelly stává zpět krásná žena, tím víc si uvědomuje zradu, která je pro ni bolestnější než všechny hrůzy koncentráku.

Fénix (foto: AČFK)

Na pozadí nešťastné lásky figuruje příběh Lene Winter. Ta se zpočátku stará o hlavní hrdinku a svou silnou osobností se ji snaží postavit zpátky na nohy. Symbolizuje tu část Němců, které nestačil jen konec války, aby si oddechli. Nemůže se smířit se zvěrstvy svého národa a nedokáže mu odpustit.

Jaroslav Kejzlar, totalfilm.cz

Fénix
Phoenix
Drama
Německo, 2014, 98 min
Premiéra: 26. 2. 2015 (AČFK)

Režie: Christian Petzold
Předloha: Hubert Monteilhet (kniha)
Scénář: Christian Petzold, Harun Farocki
Kamera: Hans Fromm
Hudba: Stefan Will
Hrají: Nina Hoss, Ronald Zehrfeld, Nina Kunzendorf, Imogen Kogge, Kirsten Block, Eva Bay, Valerie Koch, Uwe Preuss, Max Hopp, Claudia Geisler-Bading, Nikola Kastner, Felix Römer, Trystan Pütter, Michael Maertens