Dnes začnu trochu jinak, než by měl recenzent obvykle začít. Přiznáním. Četl jsem totiž recenze několika českých kolegů. A nestačil jsem se divit. Osm hrozných je prý film neúměrně dlouhý, opakující Tarantinovy zajeté postupy, hlášky a dokonce i dějové zvraty. Je to prostě opět Tarantino. Žádný progres, žádný posun. Zaplať pánbůh, říkám já. A výše popsané nedostatky jsou jedněmi z mnoha důvodů, proč Tarantinovi fanoušci i hodnotící na filmových databázích Osm hrozných milují a teprve milovat budou. A nyní se pustím do obhajoby těchto slov.
Ultra širokoúhlý záběr se starosvětskými titulky, hlava Krista s ultimátní hudbou Ennia Morriconeho. Tak nějak vypadá začátek Osmi hrozných. Záběr na dostavník v zasněžené krajině a střet prvních hrdinů před blížící se sněhovou bouří.
Nasnímáno s láskou na 70 mm
Lovec zločinců John Ruth (Kurt Russell) v dostavníku transportuje na popravu zločinnou Daisy (Jennifer Jason Leigh) a nedobrovolně přijímá do vozu další dva cestující – Marquise Warrena (Samuel L. Jackson) a budoucího šerifa městečka Red Rock Chrise Mannixe (Walton Goggins). Tam shodou okolností všichni cestující směřují. Před bouří se ale musí schovat v Miniině galanterii, kde už čeká pár dalších cestujících z předchozího dostavníku.
Red Rockský kat Oswaldo Mobray (Tim Roth), který úlisností a skvělým výkonem dokonale nahradil Christopha Waltze z předchozích Tarantinových filmů. Dále málomluvný John Gage (Michael Madsen), který míří na Vánoce za matkou. V křesle sedí starý generál Smithers (Bruce Dern) a o hosty se místo nepřítomné Minnie stará mexický sluha Bob (Demián Bichir). Společnost doplňuje už jen dostavníkový kočí O. B. (James Parks). Při čekání na konec bouře dochází k hledání nebezpečného zrádce, který chce Daisy osvobodit a ke konci k rozkošnému rozuzlení ve stylu Agathy Christie.
Konverzační a zvrácené
Pravdou je, že scénář je trochu spornější a je z něj poznat kam míří. Některé zvraty tedy budou moci bystřejší z vás odhalit dopředu, ale o to tady úplně nejde. Vše tu má vlastně jediný cíl – hrdinové se prostě musí postupně mezi sebou vyvraždit. Teď už jen záleží na tom proč, jak, v jakém pořadí. Prozradit chci vlastně jediné – vždy to dokonale baví.
Hudba Ennia Morriconeho, nahrávaná v Praze je skvělá – jak jinak. Kamera Roberta Richardsona je výborná – stejně tak svícení v Minniině galanterii. Osm hrozných zdobí krom vizuálu především nadsázka a láska režiséra k žánru. Osm hrozných (USA, 2016) Novinka Quentina Tarantina je nesmírně onanistická, bezohledná a úchylná. Ale v tom tkví její kouzlo. Osm hrozných pro mne bylo přesně tím zážitkem, který jsem očekával. A je mi jedno, že si tento western režisér natočil především sám pro sebe.Pokud máte rádi režisérův smysl pro humor a bazírování na klasických filmařských postupech, vydejte se do kina. Litovat nebudete.
foto/video: Forum Film/Weinstein Comp. © 2016
[…] Recenze filmu Osm hrozných […]