Nepřehlédněte

Marcin Koszałka: Červený pavouk je film pro chytrého diváka

Do kin právě vstoupil polský thriller Červený pavouk. Natočil ho Marcin Koszałka, polský režisér dokumentárních filmů a kameraman žijící v Krakově. Jeho dokumentární snímky se promítaly na mnoha mezinárodních filmových festivalech včetně Nyonu, Karlových Varů, Jihlavy Krakova a Trentu, kde získaly řadu uznání. Rád si pro své filmy volí kontroverzní témata. Červený pavouk je jeho
celovečerním debutem. Scénář se inspiruje příběhem dvou sériových vrahů, kteří v šedesátých letech terorizovali Krakov. První z nich, jediný dosud známý mladistvý sériový vrah, Karol Kot, dal vzniknout postavě Karola Kremera. Ten druhý, zmíněny Červený pavouk, měl na film spíše nepřímý vliv.

Červený pavouk (foto A-Company)

Červený pavouk (foto A-Company)

Je to film pro chytrého diváka

Co je Červený pavouk?
Je to film pro chytrého diváka, který má rád výzvy. Je to také film pro diváka, který se zajímá o film jako o uměleckou kategorii. Ti, kteří očekávají kriminální film nebo klasický thriller možná
z kina odejdou nespokojení, ale já nechtěl točit klasický žánrový film. Chtěl jsem prozkoumat možnosti filmového vyjádření. Pracoval jsem na Červeném pavoukovi pomalu, abych mohl pečlivě navrhnout a vyprojektovat zápletku, motivy i styl. Potřeboval jsem dát divákovi dostatek prostoru. Věřím, že jednou z nejhorších věcí, jakých se můžete při tvorbě filmu dopustit, je ukázat divákovi všechny své karty a odhalit všechna tajemství. Chtěl jsem, aby si diváci Červeného pavouka pamatovali a znovu na něj vzpomínali celé dny a snad dokonce i týdny po návštěvě kina.

Marcin Koszalka (foto: Film Servis festival Karlovy Vary. a.s.)

Marcin Koszalka (foto: Film Servis festival Karlovy Vary. a.s.)

Co pro vás bylo v rámci tvůrčího procesu vzniku filmu nejdůležitější?
Unavují mě jisté filmové postupy – klišé a repetitivnost. Chtěl jsem natočit film, ve kterém by diváci měli možnost postřehnout a vnímat můj specifický styl, mou osobní vizi světa. Narážím tím nejenom na zápletku a motivy filmu, ale také na jeho výtvarnou stránku, barvy, kameru a zvukové efekty. Chtěl jsem, aby jeho atmosféra vytvářela polovinu diváckých emocí. Tu druhou polovinu vytvářejí herci a jejich vzájemné interakce.

Pohovořme si o stylu filmu: jste známý nekompromisními a přímočarými dokumenty. Červený pavouk je ale velice decentní. Proč jste se rozhodl pro tenhle styl?
Celá řada lidí je překvapena tím, že já, dokumentarista, používám tak sofistikované prostředky. Myslím, že fiktivní příběhy by měly být vyprávěny vytříbeným jazykem, bez nadměrného rozptylování pozornosti či přílišného množství detailů. Ačkoliv jsem se výslovně neinspiroval žádným konkrétním režisérem, ti, které nejvíce obdivuji, jako například Michael Haneke, všechno významné ukrývají pod povrchem svých filmů. Diváci to z nich musí vydolovat sami. Pokud bych v Červeném pavoukovi použil drsnou mluvu, působilo by to triviálně, nudně, možná dokonce strojeně. Ukázat divákovi realistickou scénu vraždy na něj nemá intenzivnější účinek.

Červený pavouk (foto A-Company)

Červený pavouk (foto A-Company)

Můj film jsem od politiky oprostil

Proč se film odehrává v šedesátých letech? Je Červený pavouk metaforou komunistického systému, který otrávil duše tolika polských lidí?
Popravdě řečeno jsem svůj film od politiky zcela oprostil. Zůstaly z ní v něm jen stopy, například útržky toho, co moje postavy slyší v rozhlase. Červený pavouk nemá výslovně s komunismem nic společného, ale atmosféra Krakova šedesátých let – hudba, styl, nálada, prázdné ulice – mi výrazně pomohla při budování atmosféry celého filmu. Ta doba byla temná a prázdná. Kdybych chtěl děj filmu umístit do současného Krakova, musel bych ho natáčet uprostřed noci, i když ani tehdy není dnes tak temný a vylidněný.

VARIETY:„25-tiletý Pławiak je ve své druhé hlavní roli v kariéře úchvatný.”

Proč jste si pro film zvolil Filipa Pławiaka a Adama Woronowicze?
Filipa jsem objevil prostřednictvím konkurzu. Je to jeho první velká, významná a takhle komplexní role. Zvolil jsem si ho, protože jsem potřeboval herce, který si velice dobře uvědomuje, co dělá, který k herectví přistupuje intuitivně, a který nemá současně příliš mnoho zkušeností. Pokud bych byl schopen objevit opravdu velice talentovaného neherce, zcela vážně bych o něm do téhle role uvažoval. Potřeboval jsem někoho, kdo Karola Kremera nepojme jako zápornou postavu. Potřeboval jsem někoho, kdo by dokázal naznačit komplexnější emoce – nejistotu, dětinskost, váhavost, ale také fascinaci tím, co Veterinář provedl. Muselo jít o někoho, kdo by vám nechal prostor pro představivost. Vzpomeňte si na toho mladého herce z filmu Musíme si promluvit o Kevinovi – když spatříte jeho obličej, je vám okamžitě jasné, že na konci filmu někoho zabije. Adam Woronowicz je jiný případ. Je jedním z nejlepších polských herců své generace. Požádal jsem ho, zda by se role Veterináře ujal, aniž bych si ho zval na konkurz. Dokonale vyhovuje postavě obyčejně vyhlížejícího muže v baretu. V jeho vřelé tváři se objevují stopy nervozity a hrůzy.

Herec Filip Pławiak, režisér a kameraman Marcin Koszałka, herec Adam Woronowicz (foto: Film Servis Festival Karlovy Vary, a.s.)

Herec Filip Pławiak, režisér a kameraman Marcin Koszałka, herec Adam Woronowicz (foto: Film Servis Festival Karlovy Vary, a.s.)

Jste velice úspěšným režisérem dokumentárních filmů. Proč jste točil celovečerní film?
Chtěl jsem si rozšířit obzory a vyzkoušet si nové věci. Jsem tím typem režiséra, který nedokáže sedět na jednom místě a neustále musím zkoušet něco nového a rozvíjet se. Navíc mě fascinovalo, že v celovečerním filmu mohu stvořit cokoliv, mohu vystavět celý příběh od základu, a to je velká výzva, skoro jako nějaký závod. A nejsem svázán žádnými morálními omezeními, které vnímám při natáčení dokumentů, ale to je pro tento žánr přirozené. Ale s tvorbou dokumentárních filmů jsem neskončil. Nemusel jsem. Hodlám točit jak dokumenty, tak celovečerní filmy.

-red-
foto: A-Company a Film Servis Festival Karlovy Vary, a.s.

Napište nám co si myslíte

Nebojte, Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

%d blogerům se to líbí: