Recenze | Nic lepšího než Pustina u nás v rámci televize ještě nevzniklo

Poslední dobou je pohled na českou filmovou tvorbu tristní, nemluvě o televizní dramatice. Její vody čeří svými nedotaženými pokusy vlastně jen veřejnoprávní televize. A především HBO Europe. O jejím nejnovějším počinu bude právě řeč. Když tvůrci promítli první dva díly osmidílné minisérie Pustina na letošním karlovarském festivalu, sál oněměl. Právem si tvůrci v čele s Ivanem Zachariášem, Alicí Nellis a Štěpánem Hulíkem užili závěrečný potlesk. Dlouho ale nebylo jasné, zda si série udrží konzistentní kvalitu i v dalších dílech. Udržela a překonala všechny moje představy a zbožná přání. A uklidnila. V Česku není na poli původní dramatiky ještě vše ztraceno.

Televizní drama Pustina se odehrává v severních Čechách. Ve zjizvených krušnohorských lokacích se před divákem odvíjí silné psychologické drama. Do předsunu staví několik skvěle vyprofilovaných (čti dobře napsaných) postav. Celou minisérii rámuje kriminální zápletka se ztracenou dcerou starostky (Zuzana Stivínová).
Seriál je velmi přesvědčivý, velmi temný, ale spíše atmosférický než depresivní. Stísněnosti, kterou budou zřejmě mnozí recenzenti skloňovat, se podařilo dosáhnout kombinací několika faktorů: naprosto špičkové výpravy, vynikajícího a přesného castingu a promyšlené, geniální režie.

Vynikající Zuzanu Stivínovou přerostl v roli jejího manžela famózní Jaroslav Dušek. Pustina je vůbec obsazená výborně. Ale vůbec největší překvapení divákům přichystal Leoš Noha jako policejní vyšetřovatel Reiner. Herec komediálních rolí (Okresní přebor, Nenasytná Tiffany) dostal velkou dramatickou příležitost, kterou vytěžil maximálně. Mně osobně způsobil asi vůbec největší wow efekt z celého castingu. Ale není sám, koho chci adorovat. Krom tradičních jmen jako je Eva Holubová, Štěpán Benoni nebo Petra Špalková překvapí třeba obsazení Romana Skamene nebo Miroslava Vladyky. Ať mi oba pánové prominou, tady bych je skutečně nečekal. O to větší radost mám jako divák z výsledku jejich práce.

Autor seriálu Štěpán Hulík (Hořící keř) dokazuje svým druhým počinem, že patří k největším českým scénáristickým talentům porevoluční doby. Jeho scénáře nemají v našem teritoriu konkurenci. Nejsou plytké, prvoplánově efektní. Texty Hulíka mají tah na branku, hloubku, nechybí jim velká odvaha. Jsem si jist, že na poli poslední dobou velmi skloňovaného pojmu quality TV, nemá u nás vůbec žádnou konkurenci. Je to smutné, ale je to tak.

Seriál režírují velké talenty. Na poli celovečerní tvorby paradoxně debutující Ivan Zachariáš (špičkový reklamní režisér a autor karlovarských znělek) i zdatná rutinérka Alice Nellis. Společně s Hulíkovým vkladem tak vznikl tým, který prostě nemohl odvést průměrnou práci.

To,  co se odehrává na obrazovce,  je neuvěřitelné. Ať už technicky, tak obsahově. Vše je promyšlené do nejmenších detailů. Je to evidentní a přesto nerušivé. Nemám problém s tím, že je tu evidentně pod kontrolou každý milimetr pohybu kamer, dokonalé barvy v postprodukci i zmačkané triko posledního komparsisty. Nemluvě o designu životního prostoru i oblečení stěžejních postav.

Ale nejdůležitější je samozřejmě především příběh a divákův prožitek. Ten je extrémně silný. Většina scén nabízí velmi silný autentický a plnokrevný zážitek. Díky symbióze vynikajících herců i přesně a přirozeně napsaných dialogů. Tísnivá atmosféra vesnice Pustina, věčně šedivého místa s nedalekými rypadly je také významným a zásadním hercem. Výprava tady jednoduše ovlivňuje divákovo vnímání celé série a perfektně hraje sama o sobě.

Fascinující je také kooperace mezi režiséry. Tvůrčí tandem si seriál rozdělil napůl, ale celou dobu spolu Zachariáš i Nellis intenzivně spolupracovali. Na výsledku byste těžko rozeznali, které díly má kdo z nich na kontě. Souhra, která je ve výsledném vizuálu a tempu v zahraničních projektech běžná (mnohdy seriál točí i třeba 20 režisérů v průběhu jednotlivých sérií) tak poprvé v Česku zažívá nějakou praxi.

Na výsledku je vidět i vynikající práce producentů a špičkové zázemí, včetně značného finančního budgetu projektu (na české poměry). Krom už zmíněné komplexní péče, kterou právě popisuji a která se týká tvůrčí jednotky, nenechala stanice náhodě ani vizuální komunikaci. Plakát, použitý font, čistota komunikace směrem k divákům i novinářům je na světové úrovni. Není to ale prázdná komunikace na efekt. Vše je vzájemně provázáno a kdyby výsledný produkt nebyl kvalitní, nefungovalo by nic z toho.

 

Alex Csorgo, Totalfilm.cz
foto/video: HBO Europe © 2016