Recenze | Pohádky pro Emu zachraňují pověst české filmové romantiky

V posledních měsících nás čeští tvůrci obohatili o vesměs plytké, nekvalitní či úplně mimózní snímky. Úroveň české kinematografie prudce klesá a pomalu se zdá, že už nelze jít níž. A pak se objeví Pohádky pro Emu a vykouzlí úsměv na tváři nejen u diváka, ale i recenzenta. Stal se zázrak nebo je Rudolf Havlík jen svéprávný tvůrce s reflexí?

Na zázraky nevěřím, druhá varianta je pravděpodobnější. V žánru romantické komedie je povoleno leccos. Smích, kýč, dojetí, velká překvapení. V podstatě cokoliv, pokud se to umí. Pohádky pro Emu především dobře fungují. Slibují divákům romantickou zábavu a ano! – je to romantický film s vtipem a dostaví se i dojetí. Scénář nešustí papírem, prostě to šlape jak má! Sláva.

Adventní romance pro celou rodinu nabízí především feel good zábavu. Nejsou tu provoplánově připravené ultravtipné scény. Legrace vychází z dobře napsaných situací. Nejsou tu provoplánově napsané dojímací scény, dojetí vychází z dobře napsaných situací. Rovnice, které se zdají být logické. Ale bohužel drtivá většina českých tvůrců je vůbec nebere v potaz. Rudolf Havlík naštěstí ano.

Příběh holčičky Emy, která přijde o maminku a získá tatínka, který o její existenci dosud neměl tušení, zdobí především Ondřej Vetchý. Herec má mimořádné charisma, kterým mnohdy zachraňuje špatné projekty. Tady naštěstí nic zachraňovat nemusí, přesto Vetchý zůstává silnou režisérovou devizou. Aňa Geislerová je hereckou ikonou, která má stále co nabídnout a příjemným překvapením je i malá herečka Ema Švábenská v titulní roli.

Havlík na plátně předvádí velmi slušné řemeslo. Scény jak vystřižené z amerických dojáků do tohoto typu filmu prostě patří a není důvod se jim smát nebo je kritizovat, pokud jsou natočeny zručně. A to tady rozhodně ano.

Jaroslav Král, spolupracovník redakce
foto/video: Falcon, Fénix Film © 2016