Recenze | Varování: Dvojka Trainspottingu způsobuje mrazení, husinu a nadšení

Dlouhou dobu. Už vážně dlouhou dobu jsem nebyl z filmu takhle nadšený. Nedá se to popsat. Jsou to ty příjemné pocity, kdy se necháváte unést příběhem, vizuální stránkou a v tomhle případě i nadupaným soundtrackem, který v dnešní konkurenci nemá obdoby. Naposledy jsem se takhle cítil u skvělé Knihy džunglí. Ale Trainspotting 2 má samozřejmě úplně jinou cílovku.

Dvacet let po prvním filmu se vrací všichni jeho původní hrdinové. Návrat, stará zrada a mnohé další záležitosti se řeší ve vymodleném pokračování. Mark Renton (Ewan McGregor) se vrací domů. Někdo ho vidí rád, někdo ne až tak úplně. Jisté je, že na něj čekají Spud (Ewen Bremner), Sick Boy (Jonny Lee Miller) i poněkud naštvaný Begbie (Robert Carlyle).

Do příběhu jsem rovnou spadnul. A nechal se unášet. Skoro jako bych byl na nějakém filmovém tripu. Chtěl bych víc. A chtěl bych to vidět znovu. Příběh pokračuje 20 let po kultovním prvním dílu. A rovnou se bez mučení přiznávám, že jsem jedničku neviděl (narodil jsem se v roce 1994, dva roky před prvním filmem). Samozřejmě, povědomí o ní mám. Znám některé osvědčené songy, známé scény. A i s tím dokáže T2 pracovat. Je to jako kdyby se stalo něco velkého. Epického. Kulervoucího. Myslím tím v jedničce. A dvojka na to jen lehce navázala a trošku rozvedla do zdárného konce. I tak se na T1 především v druhé polovině velice hojně odkazuje. I pro téměř neznaboha, jako jsem já, vše do sebe jednoduše zapadá. A tak mi to zcela jistě posílá vzkaz: „Ty pitomče, tys neviděl jedničku? Koukej to napravit! Stalo se tu tolik věcí!“ Hodně rychle si teď první díl doplním.

Druhý díl má jakýsi punc seriálovosti. Jako kdybychom čučeli na velkolepé vyvrcholení super seriálu. Trainspotting 2 možná ani nevypráví velký příběh. Vystačí si s pár postavami, jejichž působení vrcholí finálním rozuzlením a závěrečným sestřihem, který je doplněný o skvělý soundtrack. Není to vůbec špatně. Jak všichni dobře víme, malé příběhy dokážou často zasáhnout víc, než výpravný velkofilm. A to v případě T2 také emočně. Měl jsem mnohokrát na krajíčku, mrazení a husinu po celém těle a ve skrytu duše opravdové nadšení malého kluka z předváděného mistrovského díla. Boyle mě opět dostal. Dokáže si pohlídat všechny technické i vizuální aspekty až ke skvělému scénáři po NEUVĚŘITELNÝ VIZUÁL. Velmi výrazný je skvěle padnoucí a dechberoucí soundtrack.

Petr Račko, Totalfilm.cz
foto/video: Falcon, Sony, Tristar © 2017