Recenze | Král Artuš: Legenda o meči – jeden velký zábavný Ritchieho klip

Když jsem poprvé slyšel, že se Guy Ritchie (Podfu(c)k, Sherlock Holmes) chystá natočit známou artušovskou legendu, bylo mi úplně jasné, že z toho nevznikne nudný spektákl, o kterém po pár týdnech nebude nikdo mluvit. O Ritchieho Artušovi se mluvit bude a pro mne osobně znamená tahle novinka rehabilitaci jinak celkem fádní mytologie, která mně nikdy nijak zvlášť neoslovila. Ale Guye Ritchieho mám rád už od dob Sbal prachy a vypadni. Definitivně jsem mu propadl s filmem Podfu(c)k a mnohé z režisérových trademarků najdete i v Artušovi.

Už úvodní válečná scéna napovídá, že Ritchie se rozmáchl ještě o něco víc než ve viktoriánském Holmesovi. Scény mají skvělou choreografii, kameru a víc než kdy jindy zde hraje prim hudba. Možná chvílemi až dominuje, což ve filmech Guye Ritchieho vlastně není nic neobvyklého.
Když nám pak režisér představuje Artušovo dětství a dospívání v ultra rychlém dvouminutovém klipovitém sledu, člověk ani nedýchá. Přesto dokáže Ritchie vměstnat na malý prostor spoustu důležitých informací a nechat naopak rozvinout zajímavé a epičtější momenty následně, v klidnějším módu.

Pokud mu někteří kritici vyčítají nedostatečně vysvětlené a prokreslené postavy, nerozumím tomu. Artušovskou legendu a postavy zná opravdu každý. Patří to k základnímu všeobecnému rozhledu a právě popisný film si režisér dle svých vlastních slov rozhodně nepřál.
Samostatnou kapitolou tohoto artušovského zpracování je obsazení. Charlie Hunnam je opravdu skvělou volbou. Drsný a “dirty” floutek, možná až nezdravě sebevědomý, možná až příliš osvalený a moderní. Takový je Král Artuš v Hunnamově podání. Frackovské vzezření mu ale podle mne jenom prospívá. A sám herec i jeho postava dokonale zapadá do režisérovy filmografie, do jeho výrazného a osobitého stylu.

Celý nový Artuš je vlastně další režisérovou typickou gangsterkou. Zase je tu Londýn, i když zván Londiniem. Prostředí je tu stejně drsňácké jako Artuš sám.
První polovina filmu je výrazně klipovitější a rychlejší než půle druhá. V té se zásadní experiment s historickou či mytologickou látkou přelévá ke klasičtějším filmařským postupům. Stejně ale Ritchie zachovává výrazné hláškování, které také k jeho filmům prostě patří a všichni na něj čekáme.

Jediný zásadnější problém vidím v roli záporáka, kterého ztvárnil Jude Law. Vypadá totiž jako kdyby vypadl spíš z tolkienovských spektáklů. Je totiž až příliš shakespearovský. Nemyslím si, že je to úplně vina herce, spíš tkví problém v nekonzistenci této roli ve scénáři. To je moje jediná zásadnější výtka. Role Vortingera měla být prostě napsaná víc sexy. Chápu, že to co tato postava ve filmu provádí a co musí udělat, aby získala svou moc, není vůbec k smíchu. Ale ona osudovost je tu až příliš velká v kontrastu s ostatními postavami. Ale musím dodat, že to nic neubírá na celkové konzistenci snímku.

Martin Staněk, Totalfilm.cz
foto/video: Vertical Entertainment © 2017