Do českých kin přichází snímek chilského režiséra Pabla Larraína Neruda. Podílela se na něm široká koprodukce, která čítá Chille, Argentinu, Francii, Španělsko a USA. Scénář napsal Gillermo Calderón, který už s režisérem Larraínem spolupracoval na scénáři k filmu Klub, za který obdrželi Stříbrného medvěda na berlínském festivalu.
Neruda vypráví o krátkém úseku života chilského básníka, diplomata a politika, který si svůj pseudonym zvolil jako kombinaci jména francouzského prokletého básníka Paula Verlainea a českého Jana Nerudy. Jeho pravé jméno je dle jihoamerické tradice dlouhé a zní Ricardo Eliezer Neftalí Reyes y Basoalto. Stejně rozsáhlé je i jeho dílo, ve kterém se prolíná erotika se surreálnem a hned vedle toho stojí díla historická i politické eposy.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Noir atmosféra[/pullquote]Je to film se zvláštním kouzlem plný prvků „noir“. Spočívá ve schopnosti režiséra naladit se na osobní vnímání života Pabla Nerudy a zaujetí detailem. Nedá se tvrdit, že je to snímek životopisný, snad spíš road movie, která má v sobě tragikomické prvky zabalené do surrealistického kabátu.
Neruda (Luis Gnecco) v něm společně se svou druhou ženou a malířkou Deliou del Carril (Mercedes Morán) víc než rok prchá a schovává se před zatčením poté, co prezident v zemi zakáže komunismus. Zatknout ho má pro film smyšlená postava inspektora Oscara Peluchonneaua (Gael García Bernal), jenž je i přes svou neúnavnost a ambice jen směšným a smutným stopařem chilského giganta.
Inspektor je i vypravěčem příběhu. Plněním úkolu škemrá o trochu pozornosti s vědomím, že i jemu hrozí, že bude zapomenut jako většina. Larraín se snaží dát filmu atmosféru neuchopitelnosti a měňavosti, kterou v sobě sám Neruda měl. Podporuje to i barevně se měnícími záběry nebo třeba záběry, kdy se během stíhání inspektorem snaží splynout s různými jemu věrně známými prostředími. Navíc Neruda není zobrazen jako nikterak hezký muž (a ani ve skutečnosti nebyl). Ale jeho charisma a reputace kolem něj udržovaly auru žádanosti a slávy.
Mám-li zhodnotit výsledek, musím použít slovo nepřehledný a komplikovaný. Řekla bych tak komplikovaný jako bývá děj jihoamerických novel a to nemyslím nijak hanlivě. Jako studijní a pracovní materiál si bezesporu Larraín vybírá zajímavé osobnosti (viz film Jackie z loňska) a spolupracuje s velmi soustředěnými herci.
-
50%
-
65%
-
70%
-
70%
Neruda (2016)
Všichni společně v Nerudovi vytvořili hodně svébytný a surreálný mikrokosmos. A v tom je myslím zakopaný pes. Z pohledu umělecké hodnoty filmu v tom nevidím problém, ale z pohledu diváka už to tak úplně fungovat nemusí. Podíl na tom ale určitě má i specifičnost tématu. Více nadšeněji bude jistě film přijímán ve španělsky mluvící části světa.

foto/video: Artcam © 2017
Režie: Pablo Larraín
Drama / Životopisný
Chile / Argentina / Francie / Španělsko / USA, 2016, 108 min
Premiéra: 7. 9. 2017 Artcam
Scénář: Guillermo Calderón
Kamera: Sergio Armstrong
Hudba: Federico Jusid
Hrají: Gael García Bernal, Alfredo Castro, Mercedes Morán, Pablo Derqui, Michael Silva, Héctor Noguera, Francisco Reyes, Luis Gnecco