Recenze | Neruda není životopis, ale road movie s citem pro detail

Do českých kin přichází snímek chilského režiséra Pabla Larraína Neruda. Podílela se na něm široká koprodukce, která čítá Chille, Argentinu, Francii, Španělsko a USA. Scénář napsal Gillermo Calderón, který už s režisérem Larraínem spolupracoval na scénáři k filmu Klub, za který obdrželi Stříbrného medvěda na berlínském festivalu.

Neruda vypráví o krátkém úseku života chilského básníka, diplomata a politika, který si svůj pseudonym zvolil jako kombinaci jména francouzského prokletého básníka Paula Verlainea a českého Jana Nerudy. Jeho pravé jméno je dle jihoamerické tradice dlouhé a zní Ricardo Eliezer Neftalí Reyes y Basoalto. Stejně rozsáhlé je i jeho dílo, ve kterém se prolíná erotika se surreálnem a hned vedle toho stojí díla historická i politické eposy.

Je to film se zvláštním kouzlem plný prvků „noir“. Spočívá ve schopnosti režiséra naladit se na osobní vnímání života Pabla Nerudy a zaujetí detailem. Nedá se tvrdit, že je to snímek životopisný, snad spíš road movie, která má v sobě tragikomické prvky zabalené do surrealistického kabátu.

Neruda (Luis Gnecco) v něm společně se svou druhou ženou a malířkou Deliou del Carril (Mercedes Morán) víc než rok prchá a schovává se před zatčením poté, co prezident v zemi zakáže komunismus. Zatknout ho má pro film smyšlená postava inspektora Oscara Peluchonneaua (Gael García Bernal), jenž je i přes svou neúnavnost a ambice jen směšným a smutným stopařem chilského giganta.

Inspektor je i vypravěčem příběhu. Plněním úkolu škemrá o trochu pozornosti s vědomím, že i jemu hrozí, že bude zapomenut jako většina. Larraín se snaží dát filmu atmosféru neuchopitelnosti a měňavosti, kterou v sobě sám Neruda měl. Podporuje to i barevně se měnícími záběry nebo třeba záběry, kdy se během stíhání inspektorem snaží splynout s různými jemu věrně známými prostředími. Navíc Neruda není zobrazen jako nikterak hezký muž (a ani ve skutečnosti nebyl). Ale jeho charisma a reputace kolem něj udržovaly auru žádanosti a slávy.

Mám-li zhodnotit výsledek, musím použít slovo nepřehledný a komplikovaný. Řekla bych tak komplikovaný jako bývá děj jihoamerických novel a to nemyslím nijak hanlivě. Jako studijní a pracovní materiál si bezesporu Larraín vybírá zajímavé osobnosti (viz film Jackie z loňska) a spolupracuje s velmi soustředěnými herci.

Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Artcam © 2017