Belgický režisér a scénárista Stephan Streker, jenž je původní profesí novinář, natočil loni svůj třetí film. Snímek Svatba se podobá příběhu antické tragédie.
[pullquote align=“right“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Tradice za každou cenu[/pullquote]Pakistánská dívka Zahira, žije se svými rodiči (otce hraje iránský herec Bábak Karímí, známý ze snímků Klient a Rozchod Nadera a Simin), mladší sestrou a starším bratrem Amirem (Sébastien Houbani) v Belgii. Její starší sestra, která je pro ni vzorem, je už provdána a se svým pakistánským mužem žije v Evropě. I Zahira je nucena, aby se provdala za Pakistánce a žádná diskuze se i přes jinak láskyplný rodičovský vztah, nepřipouští. Zahiřini rodiče a vlastně i její starší bratr jsou stále bezměrně věrní pakistánským tradicím. Zahira má ale vlastní představu o svém dospělém životě a budoucím partnerovi. Ve svém starším bratrovi Amirovi má ochránce i důvěrníka a později i „vyjednavače“, který putuje mezi revoltující Zahirou a nešťastnými rodiči. I přesto všechno je ale Amir tím, kdo nakonec o své mladší sestřičce smýšlí tradičně, a tak nemá díky svému myšlenkovému vzorci na vybranou. I milovaná sestra je nakonec „jenom“ žena. Zahiře je zpřízněnou duší její belgická kamarádka Aurore (Alice de Lencquesaing), se kterou vyrůstala. Stejně tak Aurořin otec (Olivier Gourmet) pro ni představuje útočiště, neboť ji dobře zná a stejně tak i celou Zahiřinu rodinu. Jenže v otázce domluvené svatby ani jeho přímluva nemá žádnou váhu.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Nikdo není bez viny[/pullquote]Nikdo zde není bez viny. Proti sobě stojí dvě kultury, ale také tradice a moderna. K tomu přispívá i zásadní nepochopení generačních rozdílů a úzkostlivé dodržování tradic. V příběhu se v určitých ohledech snaží jít rodina „s dobou“ a vlastně se chovat i trochu „poevropštěle“ a velkoryse. Zahira si totiž může vybrat ze tří kandidátů na manžela a rozhovory s nimi absolvuje po Skypu. Režisér Streker tím ale v divákových očích spíš ještě zesiluje už tak absurdní situaci, která vyvolává bolavý úsměv.
Žádná z postav tu není apriori negativní. Ale Zahira hlavní hrdinka mě má jako diváka na svojí straně už z principu. Velmi dobře ji totiž hraje mladičká Francouzka Lina El Arabi, pro kterou je to filmový debut. Z plátna na diváka působí její hrdost, bystrost, ale zároveň i rozpolcenost a velká citlivost, když stojí hned na samém začátku příběhu před zásadním osobním rozhodnutím. Stejně silný účinek z jejího hraní přichází i ve chvílích, kdy se z mladé ženy stane vzdorující, ale stále milující dcera i sestra.
Snímek Svatba není tématicky žádným překvapením pro velkou část diváků. Informace o světě domluvených svateb jsou už běžně známou věcí. Streker se svým příběhem spíš vlastně ptá, kolik bude ještě nutno obětovat generací mladičkých žen podobných Zahiře, než rodiny, které se rozhodly opustit vlastní zemi, pochopí, že jejich tradice se dotýká v určitých ohledech fungování celé společnosti a ubližuje ve výsledku především jim samotným.
Ve snímku zaznívá kromě francouzštiny i urdština, kterou se hlavní představitelka Zahiry musela pečlivě učit. Snímek nedoprovází žádná hudba, nepočítáme-li několik momentů z diskotéky. Ve filmu uvidíte i krásné tradiční pakistánské kostýmy.
-
65%
-
65%
-
70%
-
70%
-
70%
Svatba (2016)
Film Svatba může být pro mnohé zajímavou, ale ve výsledku především smutnou sondou do životů pakistánského etnika v Belgii, ač se snaží být jakkoliv nestranný. Přinejmenším vás jeho samotný závěr přinutí k zamyšlení.
foto/video: Artcam © 2017