Na festival do Karlových Varů letos přijela mladinká Thomasin Heartcourt McKenzie. Osmnáctiletá novozélandská vycházející hvězda představila snímek Beze stop režisérky Debry Granik, v němž si zahrála po boku amerického herce Bena Fostera. Teď na film inspirovaný románem Petera Rocka My Abandonment, který čerpá ze skutečné události, můžete vyrazit do kina. Čeká vás netradiční příběh otce a dcery, pro které se stal domovem portlandský lesopark.
Beze stop (foto: Falcon)
Patnáctiletá Tom a její otec Will žijí společně uprostřed přírody. Will trpí posttraumatickou stresovou poruchou po své službě v armádě. Se svými běsi se potýká hlavně v noci a nebo když se ocitne v rušném městě plném „kovových“ zvuků. Příroda lesoparku mu ale vrací potřebný pocit klidu a pevnou půdu pod nohama stejně jako přítomnost jeho dcery Tom. Žijí ve vlastnoručně postaveném přístřešku s ohništěm, v noci spí společně ve stanu, aby se mohli co nejlépe zahřát, vytváří si vlastní chodecké stezky, sbírají jedlé houby i rostliny a Will učí Tom nejrůznějším dovednostem důležitým pro přežití v divoké přírodě. Stejně tak ji naučil i všemu, co by se jinak dozvěděla ve škole. Tom je zase Willovi „lékem“ ve chvílích, kdy přichází jeho noční můry. Jsou si navzájem obrovskou oporou a mají mezi sebou krásné silné pouto. Komunikovat spolu dokážou jenom gesty, slova pro ně nejsou příliš důležitá. Jejich smysly se staly bystřejšími a svoboda uprostřed přírody jim dává pocit bezpečí. Jejich vzájemné napojení a emoční inteligence jsou čistá nádhera. Jejich život se začne proměňovat od chvíle, kdy jsou nalezeni. Pak se jich ujmou sociální pracovníci, kteří začnou zkoumat jejich životy a domnění, že konají dobro, jim najdou nový domov. Pro Willa je to ale dlouhodobě neakceptovatelné. Tom by se ale ráda někde usadila a byla víc v kontaktu s lidmi.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Realistický příběh[/pullquote]Granik dovedla společně s producentkou a scénáristkou Anne Rosellini vtisknout příběhu realistickou tvář. V tom jim pak před kamerou nesmírně pomohli představitelé obou dvou hlavních rolí, ale já se nemohla nabažit zejména talentu a citlivosti u Thomasine Harcourt McKenzie. Díky jejich úspornému a přirozenému a citlivému hraní působí Beze stop v určitých momentech příběhu až jako doku-drama. Herci Foster i McKenzie absolvovali dokonce před natáčením rozsáhlý výcvik pro přežití v divočině s tím, že oba dva mají k přírodě v civilním životě blízký vztah. Klid a pomalejší tempo, kterým snímek plyne je skoro jako meditace, na jejímž konci přijde hodně otázek stejně jako vřelý pocit lidskosti.
Beze stop (foto: Falcon)
Snímek působí výborně i po vizuální stránce. Přirozené světlo, se kterým filmaři pracovali, dává záběrům krásnou živost a zároveň měkkost. Hudbu ke snímku složil multi-instrumentalista a hudební skladatel Dickon Hinchliffe, který je mimo jiné také členem britské indie-rockové kapely Tindersticks.
-
Režie - 85%85%
-
Herci - 95%95%
-
Scénář - 90%90%
-
Vizuál, kamera - 90%90%
-
Hudba - 75%75%
Beze stop (2018)
Co vlastně je a není normální? Která autorita má takové limity určovat? Nakolik je důležitá osobní svoboda, spokojenost, schopnost se přizpůsobit? Beze stopy je úžasná studie dvou charakterů, které se rozhodly přiblížit přírodě a osobnímu pojetí svobody. Pro mnohé by Will a Tom mohli být jen dva podivíni. Oni sami jsou nádhernou ukázkou dvou navzájem se respektujících lidí, kteří si přirozeně a se vší myslitelnou empatií uvědomují potřeby toho druhého. A tak i přes náročné téma si v sobě Beze stop nese světlo.
foto/video: Falcon © 2018
Leave No Trace
Drama
USA, 2018, 119 min
Premiéra: 27. 9. 2018 Falcon
Režie: Debra Granik
Předloha: Peter Rock (kniha)
Scénář: Debra Granik, Anne Rosellini
Kamera: Michael McDonough
Hudba: Dickon Hinchliffe
Hrají: Ben Foster, Thomasin McKenzie, Jeff Kober, Dale Dickey, Isaiah Stone, Michael Draper, Dana Millican, Ayanna Berkshire, Spencer S. Hanley
