Hana Třeštíková: Nejdůležitější je důvěra, bez ní nejde točit

Režisérka Hana Třeštíková pokračuje ve formátu časosběrných dokumentů Manželské etudy, který před lety vymyslela její matka Helena Třeštíková. Další díl s podtitulem Nová generace právě vstoupil do českých kin. Vypráví příběh Mirky a Kuby, které si režisérka vybrala na matrice, kam přišli ohlásit svatbu. Nejdůležitější v realizaci takového dokumentu, je podle režisérky důvěra a přátelský vztah budovaný mezi dokumentaristou a aktéry filmu. Bez této veličiny se takový typ dokumentu nedá podle ní realizovat.

Jak jste vybírala páry vhodné k natáčení?

Ten přístup byl stejný jako u původní série – formát má jasná pravidla. Páry jsem našla náhodně přes matriku Prahy 1, předtím jsem je neznala, stejně jako máma v 80. letech. Posunula se samozřejmě doba – máma tam kdysi musela na matrice sedět a čekat, zatímco já tam na sebe nechala kontakt a ti, kteří měli zájem o spolupráci se mi mohli ozvat. Z deseti oslovených párů jsme pak točili s pěti, ostatní odmítli.

Lze dnes vůbec podat skrze filmový dokument jakousi generační výpověď?

Nepracuje s námi sociolog a páry ani nevybíráme napříč společností, aby vznikl reprezentativní vzorek populace. V hlavní roli je především náhoda. Vidím to tedy spíše jako sondu do současné společnosti. Časosběr ukáže některé vývojové fáze vztahu, které při běžném sledování nemáte šanci zpozorovat. Kolikrát se ukážou až ve střižně.

Má uzavření manželství/registrované partnerství vliv na vztah dvou lidí?

Myslím si, že manželství nemění vztah. Nejzásadnější proměnou pár prochází, když má první nebo druhé dítě. Ten samotný akt uzavření manželství neznamená dnes tolik, co znamenal dříve, protože výchozí situace je rozdílná. V 80. letech se většinou páry sezdávaly protože musely (těhotenství nebo novomanželská půjčka). Z původních Etud se pouze jeden pár bral z lásky bez nutnosti vyřešit sňatkem nějakou formalitu. Zatímco současné páry se dost často berou až v momentě, kdy už všechno mají – děti, bydlení, kariéru. A naopak těhotenství je často spíš překážkou pro svatbu, než příčinou. Většinu párů odlišuje i to, že pokud došlo k neshodám, tak ženy v 80. letech spíše zůstávaly ve vztahu – neměly by kde bydlet, protože byly na svém partnerovi existenčně závislé. Zatímco dnes je pro páry mnohem snazší se oddělit. Mám pocit, že současné páry musejí mít v sobě vyřešený silný důvod, proč spolu zůstat. Mnohem silnější než dříve.

Původní manželské etudy se natáčely od roku 1980, uprostřed normalizace. Jsou dnešní společenské změny podle vás dramatičtější? A promítlo se to do filmu?

Samotnou mě překvapilo, že z pěti párů se rozpadly dva – ten poměr je tedy stejný jako u původní série. Lidi stále mají chuť být ve vztazích a manželstvích. Je teď mnohem víc možností, co se životem dělat, což se promítá i v tom, že se berou skoro o deset let později. Velkým tématem jsou také hypotéky – skoro každý se kvůli bydlení musí zadlužit.

Jakou část vašeho vlastního života vám natáčení zabralo a v čem váš život ovlivnilo?

Věnovala jsem tomu sedm let a mám pocit, že jsem co se týče vztahů přišla o nějakou naivitu a mám docela přehled o tom, jaké existují formy partnerství.

Jaký vztah máte s páry, které jste natáčela? Dokáže si člověk držet odstup?

S většinou z nich jsme přátelé. Ze začátku to bylo kvůli natáčení spíše formální, ale postupem času jsme to začali brát jako deníček – tím, že se mi ve velké míře svěřovali, tak to přirozeným vývojem přešlo v přátelství. A tohle se promítá pak i do finálního tvaru filmu – ve střižně jsem hodně myslela na to, abych jim filmem neublížila. Sedm let se mi soukromě svěřovali a my to teď najednou zveřejňujeme.

Plánujete pokračování s tímto párem – Mirkou a Kubou?

V tom je kouzlo časosběru. Dokázala bych si dokázala představit, že třeba za 5 let budeme v natáčení pokračovat.

Televize a média se od roku 1980 zásadně proměnily. Jak obstojí (nové i původní) Etudy v konkurenci pořadů typu Výměna manželek, Farmář hledá ženu apod.? Není způsob nahlížení do soukromí kvůli podobným pořadům nenávratně pokřivený?

Rozdíl je v přístupu k protagonistům. Přistupuji k nim jako k lidem, kteří do mně vložili důvěru a šli s kůží na trh. Stanovili jsme si pravidla – nebude nikdy skrytá kamera, nebudu je točit, když nebudou chtít nebo nutit do umělých situací. Neměla jsem žádný scénář, u kterého bych jim řekla, ať mi to sehrají. V Manželských etudách je všechno na bázi spolupráce a důvěry. Oni vidí ten finální tvar a musejí s ním souhlasit. U reality show je to často předem napsaný příběh do kterého se dosadí účastníci.

-red-
foto/video: Aerofilms © 2019

%d blogerům se to líbí: