Ostrým nožem – nedořešená vražda a paralela s Kuciakem

Na Febiofest přivezl svůj filmový debut slovenský režisér Teodor Kuhn. Inspiraci pro film Ostrým nožem našel ve skutečném případu z Bratislavy, který se stal v roce 2005. Tehdy byl na nábřeží Dunaje osmi bodnými ranami zavražděn jednadvacetiletý student. Slovenská justice a další státní mechanismy tehdy zklamaly. Případ do dneška není dořešen. Viníci smrti Daniela Tupého stále nejsou za mřížemi. Po tiskové konferenci jsem si o filmu i této události povídala s režisérem filmu, který do české distribuce vstoupí na konci dubna.

Teodor Kuhn – režisér filmu Ostrým nožem

Co podle vás zavinilo, že případ stále není vyřešený?

Tehdy v mladém Slovensku, které mělo za sebou dvanáct let své samostatné existence nebyly dostatečně vyvinuté instituce a jejich mechanismy, které by tuhle vraždu dokázaly dostatečně potrestat. Mně bylo tehdy sedmnáct let a jezdil jsem na skateboardu a pohyboval jsem se ve velmi podobných situacích jako právě zavražděný. Jedním z důvodů, proč byl Daniel zabit bylo i to, že měl dlouhé vlasy a nosil černé oblečení. To byla tehdejší reálná Bratislava, ve které se po ulicích pohybovali dvacetičlenné skupiny nácků, před kterými jsem i já tehdy jako skejťák a svobodomyšlenkář s kamarády utíkal. Párkrát jsme od nich dostali nářez, ale odnášeli jsme si jenom škrábance a modřiny. Proto se mě potom Danielův příběh hluboce dotkl. A všeobecně se tehdy ve slovenské společnosti zvedla vlna odporu a probíhaly veřejné protesty. Pro moji generaci byla vražda Daniela Tupého velkou změnou, takovou fackou, která naši generaci uvedla do reality. Daniel byl chlapec, který nestihl utéct, a proto zemřel. Díky téhle události jsme si uvědomili, že žijeme ve společnosti, kde je možné o život přijít velmi snadno. Navíc pozůstalá rodina pak nemusí dosáhnout spravedlnosti, když se jí začne dovolávat.

Delegace k filmu Ostrým nožem

Nakolik jste se tedy při psaní scénáře vycházel právě z toho reálného tragického příběhu?

Udělali jsme si asi roční výzkum k tomuto tématu a začali jsme u Danielových rodičů, pro které to samozřejmě bylo velmi bolestné. Pak jsme šli za novináři, soudními experty, dokonce jsem se v rámci obsazování rolí dostal i k těm, kteří v tomto případu stáli na opačné straně. Z reálného příběhu jsme si vlastně pro film vzali jen určitý rámec a pak některé autentické detaily. Jedním z nich je moment, kdy se otec zavražděného dovolává právní asistence, ale ta mu je odepřena. Tehdy tak skutečně slovenská legislativa fungovala. Zbytek je čistě fiktivní.

Kdy jste se definitivně rozhodl natočit o tom všem film?

Až na vysoké škole, kdy jsem se začal víc věnovat filmům. Do té doby to téma bylo větší než já a já si na to nepřipadal dostatečně řemeslně zralý. Až když jsem se přihlásil na doktorandské studium na VŠMU, tak jsem si na to troufnul. Tím příběhem se dalo dobře vystihnout, co trápí slovenskou společnost.

Na Slovensku měl už snímek premiéru. Jaké na něj byly reakce? Přece jenom díky událostem posledních let u vás musely s publikem dost rezonovat…

Pro mě bylo nejdůležitější, aby ho přijali rodiče Daniela Tupého. Film jsme s nimi konzultovali v každé vývojové fázi, v námětu, scénáři, obsazení, realizaci, hrubém střihu a taky definitivní verzi. S výsledkem jsou spokojení, pan Tupý (otec oběti) dokonce na jedné diskuzi řekl, že už to není film jenom o jejich případu, ale že je v něm až příliš mnoho paralel se současností. Osobně jsem si dal za cíl, že když ten film na konci své diváky nerozpláče, tak to bude neúspěch. Nedokážu sice odhadnout procento těch, se kterými ten snímek něco udělá, ale sám jsem byl svědkem toho, že z projekce odcházeli velcí tvrdí chlapi s červenýma očima, a dokonce za námi přicházeli, aby nám naši práci pochválili. Vůbec to nejkrásnější, co se mi za tu dobu propagace filmu stalo, bylo, když za mnou zcela nečekaně po filmu před diskuzí vyběhla jedna divačka, aby mě objala.

Jak se vám povedlo obsadit do vašeho snímku českého herce a režiséra Miroslava Krobota?

To je zásluha především produkce a věřím, že na tom svůj podíl měl i dobrý scénář a reference na základě mých předchozích projektů. Ve svých studentských filmech jsem vždycky pracoval s neherci. Tentokrát tam mám ale jenom čtyři neherce, kluky z ulice. Každý z nich si doposud reálně prožil dost pikantní životní příběh. Jeden z nich je syn pravé ruky šéfa někdejší slovenské mafie, další je syn šéfa té současné, třetí je hlavním drogovým dealerem na jihu Slovenska a ten poslední byl v době castingu obviněn z pokusu o vraždu. Nakonec byl ale osvobozen.

Vaše natáčení se celkově obešlo bez překážek?

Naší jedinou limitací přípravy samotného natáčení a jednotlivých scén byl herec Roman Luknár, kterého tady v Čechách dobře znáte. Jako debutující režisér jsem zvolil obrovský risk, když jsem na něj vsadil. On totiž nečte scénáře…Řekl mi, že do toho půjde, ale ať zapomenu na to, že bude číst scénář a zkoušet. A tak jsem se ptal, jak tedy pracuje. Řekl mi, že přijde na plac, já mu řeknu, co po něm chci a on že mi to zahraje. Prý to tak dělá se všemi, i třeba s Hřebejkem, tak jsem se uklidnil.

Ostrým nožem – Roman Luknár

Ještě bych se na závěr chtěla zeptat na vaše vnímání kvality českých a slovenských filmů poslední doby. Sama mám pocit, že slovenské celovečerní snímky jsou poslední dobou v mnoha případech na lepší úrovni než ty české…

To si vůbec netroufám tvrdit. Já sám jsem velkým fanouškem českého filmu, a to teď nemluvím jen o snímcích ze 60. a 70. let, ale i o současnosti. Český film se na Slovensku všeobecně těší stále velké oblibě. Já sám miluju filmy režiséra Hřebejka nebo Svěrákovy filmy. Taky se mi moc líbí Kadrnkova práce, ale to už je dost specifická tvorba.

Ostrým nožem na Febiofestu
26.3. v 15:00 CINESTAR PRAHA ANDĚL, #2 KOUPIT VSTUPENKU
29.3. v 19:30 CINESTAR PRAHA ANDĚL, #2 KOUPIT VSTUPENKU
Dále se film bude promítat na regionálních ozvěnách.
25. dubna má premiéru v českých kinech (Bontonfilm)

Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Febiofest, Bontonfilm © 2019

Comments are closed.