Steve Krikris: Zažil jsem něco šíleného, tak jsem o tom natočil film (rozhovor)

Na rozhovor řecký režisér, scénárista a producent Steve Krikris přispěchal s batohem na zádech a velmi přátelským úsměvem na rtech. Mluvil klidným hlasem a věnoval mi nakonec mnohem více času, než bylo v plánu. Na 26. Febiofest přivezl svůj první celovečerní film pojmenovaný Číšník, který je zařazený do sekce Nová Evropa a samozřejmě jsme se dotkli i jeho rolí ve snímcích jeho krajana a dnes světově uznávaného režiséra Yorgose Lanthimose.

Steve Krikris (foto: Febiofest)

Přivezl jste do Prahy svůj první celovečerní snímek. Koukala jsem na film v trochu horších podmínkách a celkem hlučném prostředí, takže jsem moc neslyšela dialogy, kterých tam celkově moc není. Ono to ale zásadně nevadilo, alespoň jsem si mohla vychutnat tu krásnou kameru.

Vy jste ho viděla? … Skvělé! Číšník hodně staví na vizuální stránce…

Ano, moc se mi líbil!

Děkuju! Mám radost. (úsměv)

Někde jsem si přečetla, že se ten příběh vychází ze skutečné události.

Ano. Je inspirovaný mým osobním zážitkem. Když jsem žil před mnoha lety v New Yorku v jednom činžovním domě, zažil jsem něco šíleného. Viděl jsem, jak mého souseda z vedlejšího bytu někdo zavraždil. Bylo to pro mě tehdy šokující a velmi intenzivní. Teprve až o mnoho let později jsem na jednom semináři o tom dokázal mluvit s jedním vyučujícím, když jsme se bavili o inspiraci pro celovečerní film. Ta příhoda podněcovala moji potřebu psát. Samozřejmě to byl dlouhý proces, než jsem dospěl ke konečné verzi. Použil jsem z toho v Číšníkovi nakonec jen pár elementů, tedy hlavně těch vizuálních. Co se týká charakterů, tak to bylo zase něco jiného. Můj hlavní hrdina číšník Renos je takový podivín, samotář, velmi extrémní bytost. Je ale vystaven a zároveň vtažen do naprosto bizarní události. Trvalo dlouho než jsem dospěl ke konečné verzi scénáře. Mezitím jsem točil reklamy, režíroval v divadle a taky jsem se sedm let staral o Mezinárodní filmový festival, který probíhal vždy týden na mém rodném řeckém ostrově Patmos.

Povězte něco k vašemu režírování reklam. Věnoval jste se mu docela dlouhou dobu, natočil jste snad 500 reklam… S tím je teď už konec?

Reklamy jsem točil asi pětadvacet let. Teď se chci věnovat jiným věcem, přeskočit na jinou kolej. Byla to ale každopádně skvělá škola, mohl jsem si leccos vyzkoušet, potkal jsem za tu dobu mnoho nejrůznějších lidí. Musel jsem být také velmi specifický co se financí a času týká a žádala si přicházet s originálními nápady, s něčím odlišným. Považuju se za šťastlivce, který tohle mohl zažít. Vždycky jsem ale taky toužil vyprávět příběhy. Teď už byl film na několika menších festivalech a mě moc baví potom od lidí slyšet, jak na ně působil.

Pro mě kouzlo vašeho filmu tkví v té jeho temnosti, nevypočitatelnosti a divnosti. Ale musím vám taky zcela upřímně říct, že mě rozesmutnil závěr příběhu, ačkoliv jsem tušila, že tohle nebude případ snímku s happy endem…

Abych byl upřímný i já k vám, tak ten příběh měl na začátku ve scénáři tři různé konce. Ten, který jsme nakonec použili, vznikl při mojí debatě s Arisem (Servetalis, řecký herec a představitel číšníka, pozn. red.). Měli jsme pocit, že takové chování by postavě Renose bylo blízké, a tak jsme ho použili.

Steve Krikris

Povězte mi něco právě k představiteli Renose.

Hraje ho Aris Servetalis, vynikající řecký herec, kterého můžete znát i ze dvou snímků řeckého režiséra Yorgose Lanthimose. Zahrál si v Kinettě a Alpách. Věnuje se také ale hodně divadlu, kde mě uhranul především naprosto úžasnou řečí těla. Je to velký minimalista a taky esoterik. Od samého začátku jsem toužil po spolupráci s ním, ale bylo hrozně těžké ho při jeho vytížení získat. Když jsme se konečně potkali kvůli, tak mi řekl, že teď zrovna nemůže. Tak jsem na něj musel čekat půl roku, než jsme mohli začít s natáčením. Mezitím jsem alespoň mohl doladit obsazení dalších rolí.

Kde jste Číšníka natáčeli?

Většina filmu se natáčela v Athénách. Část děje se odehrává taky kolem jezera, které je vzdálené asi hodinu a půl od města, a je to kouzelné a klidné místo. V Athénách jsme ale pro natáčení hledali místa, ze kterých by na první pohled nebylo patrné, že to jsou právě Athény. Chtěli jsme něco neutrálního, co by víc sedělo k noirovému žánru.

S humorem v Číšníkovi zacházíte jako s drahým kořením, což je parádní…

Víte, já mám velice rád černý humor, chtěl bych s ním pracovat ještě o něco víc. Nemám rád pompu, víc mi vyhovuje minimalismus.

Jste Řek, studoval jste na Institutu umění v San Francisco. Žil jste i pracoval ve Spojených Státech i Řecku. Povězte mi, v čem vidíte největší rozdíl, budeme-li se bavit o práci ve dvou odlišných zemích a kontinentech?

V Řecku jsem zažil více komerce, ale na druhou stranu byly možnosti tak nějak více otevřené a cítil jsem tam větší volnost, máte tam prostor k diskuzi a taky času pracovat na vztazích s lidmi z oboru. Ve Státech má spolupráce s agenty a zákazníky velmi pevně dané hranice. Jako režisér tam nemůžete vlastně uhnout a nějakým způsobem experimentovat. Na druhou stranu zase profesionalita a rozpočet, se kterým operujete je oproti Řecku někde úplně jinde.

I vy jste si zahrál ve dvou snímcích Yorgose Lanthimose, jestli se nepletu…

Ano, jsme dobří přátelé. Objevil jsem se v Kinettě a pak taky ve Špičáku, trval na tom. Natáčení s ním byla zábava. Jeho filmy jsou jiné a balancují na hraně. Vytváří takové samostatné zvláštní světy. Máme taky společného přítele a střihače Yorgose Mavropsaridise.

Často se teď mluví o řecké divné vlně. Považujete svůj snímek Číšník za její součást?

Řekl bych, že můj snímek je spíš žánrový, že do téhle kategorie nespadá, možná jenom podprahově. Divná vlna, u jejíhož zrodu stál právě Lanthimos a další, se snaží vyprávět příběhy jiným způsobem za použití velmi omezeného rozpočtu. Chce to být tedy hodně kreativní. Zmíněné hnutí existuje taky třeba ve Francii, Rumunsku… Osobně si ale připadám velmi privilegovaný tím, že jsem se nachomýtl k jejímu zrodu.

Číšník na Febiofestu:
28. března ve 14:45 CINESTAR PRAHA ANDĚL KOUPIT VSTUPENKU
29. března v 17:30 CINESTAR PRAHA ANDĚL KOUPIT VSTUPENKU

Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Febiofest © 2019

%d blogerům se to líbí: