Démanty noci, Sedmikrásky, Až přijde kocour, Všichni dobří rodáci, Morgiana… a mohl by následovat další dlouhý výčet snímků, které mají jednoho jmenovatele. Je jím kameraman Jaroslav Kučera. V tuzemských i světových dějinách filmu zaujímá neochvějně pevné místo díky svému umu, oku a také schopnosti posouvat hranice svým experimentátorstvím, aniž by nějakým způsobem ohrozil poselství snímku režisérů jako byl Jan Němec, Vojtěch Jasný, Věra Chytilová nebo Juraj Herz. Dokument Jaroslav Kučera Zblízka je v kinech od 4. dubna.
Jaroslav Kučera Zblízka je hodinový filmový portrét jednoho z nejnadanějších filmařů minulého století, který měl podstatný vliv na vzniku a formování československé nové vlny, která přispěla k obrodě světové kinematografie a proslulosti československého filmu v zahraničí. Ukázky převratných Kučerových filmů vyprávějí nejen příběh výjimečného umělce, ale jsou také historickou glosou Československa druhé poloviny 20. století, období, jež tak dramaticky vrcholilo rokem 1968. Možnost pohovořit o Kučerovi dostaly jeho děti Štěpán a Tereza Kučerovi, herec a režisér Jan Schmid, kameramani Jaroslav Brabec a Marek Jícha, trikový kameraman Ludvík Malý nebo filmový historik a generální ředitel NFA Michal Bregant.
O tom, jak vznikal dokument Jaroslav Kučera Zblízka, jsem si krátce povídala s jeho tvůrci Jakubem Felcmanem (JF) a Tomášem Michálkem (TM).
Proč jste se rozhodli točit dokument právě o kameramanovi Kučerovi?
JF: My pro to máme každý svůj důvod. Já jsem před lety v Ostravě založil festival nazvaný Ostrava Kamera Oko a inspirací mi pro něj byl právě Jaroslav Kučera. Jeho kameramanství mě vždycky fascinovalo, protože to bylo a je nezpochybnitelné autorské dílo, i když jako kameraman musel pokaždé sloužit jinému filmu. Zároveň tady v posledních deseti letech vznikl dokument 25 ze šedesátých Československá nová vlna, který představoval významné osobnosti kinematografie té doby a Jaroslav Kučera tam chyběl. To mi přišlo hodně disproporční vzhledem k jeho důležitosti a osobně to ve mně vzbuzovalo potřebu věnovat mu víc prostoru než jen pár minut v dokumentu.
Jaroslav Kučera s Věrou Chytilovou
TM: Mě přímo učila režisérka Věra Chytilová, která byla manželkou Jaroslava Kučery. Formovala můj vkus a názor na film a její práce logicky byla úzce spojená s osobností Kučery. Tím, že jsem mohl být tak blízko a nahlížet do filmového světa Chytilové, měl jsem blízko i ke Kučerovi. Byla to setkání velmi inspirující. Navíc se nám podařilo pro dokument objevit i spoustu archivních materiálů-experimentálních, ale i rodinných. Pak je tu taky knížka, kterou napsala Kateřina Svatoňová pojmenovaná Mezi-obrazy: Mediální praktiky kameramana Jaroslava Kučery a proběhla už také brněnská výstava ke Kučerovi, kterou Kateřina kurátorovala. Hledali jsme formu, jak dokument udělat ve výsledku co nejprostším a zároveň nejkrásnějším způsobem, a na tom má velkou zásluhu také střihač Jiří Brožek.
Bylo těžké vybrat ty, kteří ve vašem dokumentu o osobnosti Kučery promluví?
TM: To se takhle asi nedá říct. Třeba u kameramana a Kučerova syna Štěpána máme natočeno asi hodinu a půl krásného portrétu. To by zrovna mohl být klidně samostatný krátký film. Nám se líbí, že se nám povedlo zpracovat takovým čistým a jednoduchým způsobem, taková forma nezestárne. Samozřejmě, že kolem nás se ozývaly i hlasy, že jsme tu práci měli za sebe pojmout víc autorsky. Nám se ale se vší pokorou zdálo, že by to nemuselo dopadnout dobře a ani by to pak podle nás dobře nesloužilo svému účelu.
JF: Osobně nemám pocit, že by nám někdo podstatný v dokumentu chyběl. Ten portrét si v určitou chvíli řekl o svou formu a na nás tvůrcích už bylo jenom poslouchat a následovat. My ale chtěli náš dokument vystavět na klasické chronologické kostře, která by nám umožnila udělat portrét kinematografie té doby díky jeho rozličným spolupracím Kučera pracoval. Zároveň je to i portrét společnosti v té době, protože on pokaždé přišel a posloužil autorovi.
Démanty noci
Který film z bohatého výčtu kameramanských děl Jaroslava Kučery je pro vás špička?
TM: Já osobně nejsem schopen jmenovat jeden film. Kučera měl nesmírně široký záběr v projevu. Jeho kamera je pořád něčím objevná, jiná a zároveň poetická.
JF: U mě je to přesně naopak, rozhodujícím snímkem jsou pro mě Démanty noci Jana Němce. Poprvé jsem tenhle film viděl jako dítě, takže jsem ho tehdy vnímal nezatížený kontextem. Bylo pro mě fascinující, že někdo vytvoří něco, co už tehdy dokázalo udržet moji pozornost. Na ten pocit jsem nezapomněl až do doby, kdy jsem se rozhodoval, že se budu věnovat kinematografii. A druhý film, který je fenomenální, jsou Všichni dobří rodáci režiséra Vojtěcha Jasného. Světové dílo z něj dělá právě kamera Jaroslava Kučery a Ester Krumbachové jako výtvarnice scény. Když ten snímek sledujete a věnujete pozornost tomu, čemu lidé obvykle na filmech pozornost nevěnují, tedy detailům, které jsou ve druhém, třetím, čtvrtém plánu, interiéry, krajiny, zjistíte, že kdybyste ten film v každé vteřině zastavili, je to pokaždé umělecké dílo, obraz schopný samostatného života.
připravila: Dagmar Šimková
foto/video: Archiv, NFA
