Kameraman Adam Sikora patří k významným polským filmařům. Svými obrazy doprovodil filmy Lecha Majewského (Wojaczek, Angelus, Mlýn a kříž), Piotra Dumaly (Les, Ederly) nebo Jerzeho Skolimowského (Čtyři noci s Annou a Essential Killing, za nějž byl nominován na Evropskou filmovou cenu za Nejlepší kameru). Českým divákům bude ale jeho jméno povědomé spíše v souvislosti s filmem Davida Ondříčka Ve stínu, za který byl oceněný Českým lvem. Byl také kameramanem snímku Já, Olga Hepnarová. Věnuje se i režii, má za sebou dva dokumentární snímky a čtyři hrané. Na letošní Letní filmové škole Adam Sikora představil svůj nejnovější režijní počin, historické drama Outsider odehrávající se v Polsku 80. let minulého století.
Adam Sikora diskutuje s diváky na LFŠ
Jaká byla vaše cesta k filmu?
Podobná té, jakou mají asi všichni. Původně jsme se ale věnoval malířství. Chodil jsem na uměleckou školu, pak jsem chtěl studovat fotografii. V Polsku na ni ale nebyla žádná škola zaměřená. Odjel jsem do Lodži s tím, že jsem si myslel, že tam to přeci jen bude možné., Ukázalo se, že se tam dá studovat „jen“ film. Zůstal jsem tam.
Co je pro vás jako kameramana důležité, když se rozhodujete, jestli se na nabízeném filmu budete podílet?
Dvě základní podmínky. Takové moje záruky toho, že film bude dobrý. Když jsou splněny, pak do toho jdu. Nejdůležitější je pro mě osoba režiséra a dobrý scénář.
Máte při čtení scénáře už představu o některých konkrétních obrazech?
Jsou scénáře, které aktivují vizuální fantazii a už ve fázi čtení v mé hlavě vytvářejí nějaké obrazy, ale existují samozřejmě i takové, které k tomu vůbec nevedou. Takže si obvykle vybírám scénáře, které tu vizuální stránku ve mně vyvolají. Většinou mám nějakou svou prvotní vizi, kterou mohu představit režisérovi nebo to s ním konzultovat, ale obvykle je to samozřejmě on, kdo je hlavním strůjcem celého nápadu a filmu.
Ovlivňuje vás vaše profese kameramana ovlivňuje při režírování?
I jako režisér ten film vnímám určitým vizuálním způsobem. A zjišťuji od kameramana, jaký na to má on názor, ale při natáčení mu do práce vůbec nevstupuji. Na place se věnuji svým režisérským povinnostem a práci. Zkrátka zapomenu na to, že jsem profesí kameraman. Myslím si, že propojování těchto dvou povolání by na place mohlo být velmi riskantní. Obvykle to v takových případech špatně skončí.
Jak vzpomínáte na natáčení s českými filmaři u snímků Já, Olga Hepnarová a Ve stínu? Čím se liší natáčení v českém a polském prostředí?
Nevnímám nějaké zásadní rozdíly, na české i polské straně se pracuje podobně. Možná snad jedině práce s hercem je v Čechách trochu jiná, rád bych tady vzpomenul na natáčení se skvělým Ivanem Trojanem. Spolupráce s českými tvůrci pro mě byla velmi důležitá, řekl bych, že to bylo přímo dobrodružství. Hodně jsem se naučil při práci s Davidem Ondříčkem. Je to zkrátka syn svého otce, který mě profesně velmi ovlivnil a kterého obdivuji. Natáčení Ve stínu bylo dlouhé a probíhalo na mnoha místech, skutečně jsme tehdy hodně cestovali. Při natáčení snímku Já, Olga Hepnarová to bylo zase trochu jiné, spolupracoval jsem s velmi mladými debutanty.
Na LFŠ představujete film Outsider, který vypovídá o nedávné minulosti Polska. Co vás vedlo k volbě tohoto tématu?
Je to důležité období v dějinách Polska, a zároveň i pro mě osobně, jelikož jsem prožil něco podobného jako hlavní hrdina. Natočil jsem to mimo jiné pro to, že mám pocit, že se na nejnovější dějiny Polska trochu zapomíná. Navíc naši současní političtí představitelé ve svých oficiálních prohlášeních tuto naši nedávnou minulost trochu falešně interpretují. Já jsem ji chtěl svým filmem připomenout, ale ten film nemá být politický. Chtěl jsem na to téma pohlížet současným pohledem, abych lidem připomenul, že se možná začíná dít něco ne úplně pěkného, když nastupují takové mechanismy, postoje a názory, které jsme už v historii kdysi zažili. Někdy se historie může vrátit do podobného výchozího bodu. Chtěl jsem na to upozornit.
Outsider
Jaké jste zaznamenal reakce na film v Polsku?
Byl jsem poměrně zaskočen, protože ty reakce nepřicházejí. Jako by ten film v Polsku vůbec nebyl. Nechápu to.
To je zvláštní.
Je to pro mě opravdu divná, překvapivá situace. O filmu se nepíše a nemluví.
Jaký to může mít podle vás důvod?
Přemýšlím o tom, že to možná není tak dobrý film, když se nedostal do povědomí. Ale neměl jsem takový pocit při jeho natáčení, ani ve střižně, natož při prvních projekcích… Při promítání na festivalu Era Nové horizonty měl Outsider ze strany diváků a recenzentů dobré přijetí. A potom byl navíc přijatý do hlavní soutěže na filmovém festivalu ve Gdyni, což je už svým způsobem ocenění, jejich výběr je poměrně úzký. Jenže po něm se to nějak otočilo a o filmu už se vůbec nemluví. Nevím, čím to je, ale asi jako každý autor bych si rád myslel o svém díle, že je dobré…
Lukasz Sikora
Jaké to je, režírovat vlastního syna? Hrál vám už ve snímku Láska v městě zahrad.
Lukasz není profesionální herec, ale ve filmu se občas objevuje. Myslím si, že má velký potenciál. Když jsem psal scénář, právě on mě napadl jako představitel hlavní role. Nejenom proto, že mi na ni seděl fyzicky, ale hlavnímu hrdinovi se podobá i mentálně. Stejně jako on dokáže pracovat s ironií i odstupem, je podobně hloubavý. Už během psaní scénáře jsem byl přesvědčený, že si s tou rolí skvěle poradí. Co se týče mé práce s ním, tak na začátku jsme hovořili o jeho postavě jako takové, o jejím vývoji, o tom celém putování přes totalitární režim. Potom na place jsem už s ním až tolik pracovat nepotřeboval. Už jsem do toho příliš nevstupoval. Nechtěl jsem s Lukaszem před záběrem dělat žádné herecké zkoušky, speciálně v těch chvílích, kdy se hrdina, kterého ztvárňoval, měl ocitnout v nějaké nové situaci. Chtěl jsem, aby i můj syn byl v té situaci poprvé. Věděl jsem, že to v té chvíli bude emotivně silnější. A skutečně to tak bylo.
Připravujete nyní nějaký film, ať už v roli režiséra nebo kameramana?
Po filmu Outsider si dávám pauzu. Nechci se teď žádnému filmu věnovat, trochu mě to vyléčilo. Potřebuji zkrátka získat odstup. Soustředím se opět na fotografii. Na festivalu Kino Na Granicy v Českém Těšíně mívám každý rok své výstavy, i letos jsem omluven, že ji tam budu mít. Už mám vymyšlený i její název – Tot toten. A píšu jeden scénář, ale spíš do šuplíku…
A co je to tedy za látku, kterou zpracováváte, pokud to není vysloveně tajné?
Přemýšlím o scénáři takového podivného filmu s až beckettovským podtextem. Chtěl bych navázat na jeden jeho text vyprávějící o starším člověku, ke kterému promlouvají hlasy z minulosti. Mluví s ním o tom, co neudělal. Připomínají mu, na co už zapomněl a co by ještě udělat měl. Příběh staršího člověka, který se snaží vyrovnat s tím, co k němu promlouvá, bych opravdu zpracovat chtěl.
Projekce filmu Outsider na LFŠ: 1. 8. Slovácké divadlo, 8:30
Vladana Drvotová, Totalfilm.cz
foto/video: archiv, Totalfilm.cz, LFŠ © 2019
