VR instalace Gymnasia připomíná ztracené záblesky dětství – snově i strašidelně

Sedím uprostřed staré dlouho nepoužívané školní tělocvičny. Má oprýskané zdi a všude se válí spousta prachu. Na podlaze jsou poházené míče, s nimiž si už nikdo hodně dlouhou dobu neházel. Najednou vnímám, že někdo probíhá okolo otevřených dveří. Vidím drobné stíny a  z dálky zaslechnu dětský smích. Míče se najednou dají do pohybu a jako zběsilé samy skáčou po parketách… Stejná scéna se otevře před každým, kdo se rozhodne navštívit virtuální realitu s názvem Gymnasia. Jedná se o VR projekt iniciovaný a režírovaný Chrisem Lavisem a Maciekem Szczerbowskim (Clyde Henry Productions), který vznikl ve spolupráci s National Film Board of Canada a Felix & Paul Studios a s podporou polského Institutu Adama Mickiewicze.

Gymnasia

VR instalace byla poprvé představena veřejnosti na newyorském filmovém festivalu Tribeca letos na jaře, poté se dostala do soutěžních sekcí na festivalu animovaného filmu ve francouzském Annecy a na Buncheon International Fantastic Film Festival v jižní Koreji. Na konci září bude Gymnasia soutěžit na Mezinárodním festivalu animovaného filmu v Ottawě v Kanadě. Tvůrci ji přivezli ukázat také na Festival polských filmů do Gdyně, kde jsme měli možnost si tento neobvyklý zážitek vyzkoušet a poslechnout si jejich vyprávění o tom, jak celý projekt vznikal.

Maciek Szczerbowski a Chris Lavis, autoři Gymnasia

Šestiminutová Gymnasia dynamicky kombinuje techniky 360° videa ve 3D, stop-motion animace, CGI a dokonce i loutkového divadla. Uměleckou stránku prvotně inspirovala tvorba významného polského divadelního režiséra Tadeusze Kantora, ale tvůrci sami upozorňují, že zážitek má šanci oslovit i ty, kteří jeho díla neznají.

Samotný zážitek z VR instalace začíná ve chvíli, kdy vstoupíte do potemnělé malé bílé místnosti s několika židlemi, na nichž na vás jako na účastníky tohoto VR zážitku čekají speciální brýle a sluchátka. Ještě než se ponoříte do umělecky a technologicky špičkově připraveného mikrosvěta, máte šanci prohlédnout si, že si tvůrci dali záležet také na vybavení místnosti, v níž se právě nacházíte.

V rohu sedí na židli loutka malého chlapce oblečeného do školní uniformy. Právě tato postava se stane také vaším průvodcem ve virtuální realitě. Místnosti ale kraluje obří loutka s bledou panenkovskou tváří, v klobouku a šatech připomínající vychovatelku nějakého blíže neznámého školní ho zařízení. Sedí na meotaru jehož prostřednictvím promítá na stěny noty. Občas přísně ukáže prstem na nově příchozího, jindy odhodí  notový list  na podlahu… Rozpohybovaná je herečkou, která pečlivě vnímá náladu příchozích a z ní i vychází. Na festivalu v Gdyni šlo o mladou absolventku loutkoherectví, která na debatě s autory zmínila, že lidé na ni reagují různě. Někoho prý oživlá loutka natolik vyděsila, že místnost opustil ještě před samotným vstupem do virtuální reality. Což je škoda,  protože ačkoli je celá Gymnasia trochu tísnivým a pro někoho možná dokonce strašidelným zážitkem, umí nostalgicky připomenout i domněle dávno ztracené pocity z dětských let.

„Chtěli jsme vytvořit až smyslový zážitek, abyste cítili tu zvláštní vůni, která je jen ve školních tělocvičnách. Abyste slyšeli zvuk kroků na parketách – a to vše jen díky představivosti. Přáli  jsme si vdechnout našemu projektu co největší opravdovost,“ říká jeden z režisérů Maciek Szczerbowski.

Gymnasia

Tvůrci se také při přípravách projektu radili s divadelníky se zkušeností se site-specific projekty (pozn. redakce: umělecké projekty, které využívají genia loci daného místa). Od nich se dozvěděli, že lokace sama o sobě může být hlavním hercem. Prostor k divákovi promlouvá a má tu moc v něm probouzet pocity a vzpomínky. Autoři na debatě v Gdyni s lehkou nadsázkou zmínili, že stejně jako tvorba Tadeusze Kantora pro ně pak bylo vyhledávání na Googlu, jehož prostřednictvím zkoumali fotografie opuštěných školních tělocvičen. Ta, kterou nakonec jako diváci vidíte ve virtuální realitě, je jakousi kombinací založenou na fotkách ze škol v Detroitu a Černobylu.

Pozornost si zaslouží také hudba, které perfektně podtrhuje vizuální vjemy. Složil ji kanadaský písničkář Patrick Watson, jehož skladby zazněly i v několika filmech a seriálech jako The Walking Dead, Orange is the New Black a Grey’s Anatomy.

Pro tuzemské zájemce o VR máme dobrou zprávu: Virtuální realitě a jejím instalacím se poslední ročníky věnuje také Mezinárodní festival animovaných filmů ANIFILM.

Vladana Drvotová z FPFF v Gdyni
foto/video: NFB © 2019