V síti Barbory Chalupové a Víta Klusáka, který před pár dny konečně vstoupil do českých kin je projekt, který má přesah daleko za hranice filmového světa. Tleská mu jak široká veřejnost, tak i odborníci. Vzal si na paškál fenomén zneužívání dětí na internetu. Jednou z odbornic, s níž tvůrci konzultovali celou problematiku a která byla také několik natáčecích dnů přítomna na samotném natáčení, byla doktorka neurověd Renáta Androvičová z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ). Vystudovaná psycholožka, která má za hlavní odborný zájem experimentální sexuologii, odpovídala na naše otázky, které se týkaly jejího odborného náhledu na věc.
Renáta Androvičová (foto: DVTV)
O čem podle vás jako odborníka svědčí dokument V síti? Potvrdily se jím třeba i některé výzkumy, které provádíte u vás v NUDZ?
Pro naši laboratoř je toto nové téma a reagujeme na něj vytvořením nízkoprahové anonymní poradny pro dospělé s problematickým online chováním, a to v rámci platformy PARAFILIK. Zároveň svoje výzkumné projekty o toto téma rozšiřujeme.
Jaká byla vaše úloha při natáčení dokumentu?
Tvůrci dokumentu se mnou několikrát v rámci přípravy natáčení konzultovali. Poté mi umožnili u natáčení být a celou věc sledovat, abych si udělala obrázek. V blízkém horizontu bych ráda z tohoto natáčení sepsala svoje zkušenosti a informovala tak odbornou obec, případně bych ráda časem navázala osvětou pro veřejnost.
V dokumentu se pracuje s kodexem, který děvčata musela dodržovat. Podle čeho a jak vznikal? Předpokládám, že jste se na jeho vytváření jako přizvaný odborník podílela…
Na vzniku kodexu jsem se nepodílela, takže toto je otázka na tvůrce. Z toho, co o kodexu vím – upravoval chování dívek tak, aby nevystupovaly provokativně, vyzývavě nebo aby jakkoliv vybízely k sextingu.
Nebylo od tvůrců trochu průhledné/prvoplánové, když profily dívek umístily na platformu lide.cz, která primárně slouží k seznamování, nebo to podle vás byla nejlepší možná volba? Daniel Šmahel řekl v nedávném rozhovoru pro DVTV, že vytvořit dívkám profily právě tam je jako poslat je na diskotéku ve spodním prádle. Vnímáte to stejně?
Chápu argument Dana Šmahela, ale myslím, že tvůrci prostě chtěli zjistit, co se stane, když si dvanáctiletá dívka udělá profil na libovolné seznamce. Takto stará dívka si může udělat profil na libovolné seznamce, přestože to formálně neodpovídá pravidlům webu. Tvůrci také využili vícero seznamovacích platforem a sexting probíhal ve větší či menší míře na všech platformách. Pokud si dobře pamatuji, byl tam rovněž Facebook, Omegle a další.
Překvapil vás počet mužů, který děvčata za deset dnů natáčení kontaktoval? Můžete nějak shrnout profil sexuálního predátora?
Ano, překvapilo mě, kolik kontaktů a jak rychle dívky získaly. Nicméně, úplně nesouhlasím s používáním slova „predátor“. Toto slovo mi evokuje někoho, kdo číhá, skrývá se, manipuluje, pronásleduje a snaží se „zlikvidovat“ oběť. Většina kontaktů ale byla úplně jiná – rychlé, otevřené, explicitní jednání bez klamání, manipulování či agrese, pokud za ni nepovažujete nevyžádané zaslání intimního snímku). Okamžitě po zahájení kontaktu bylo jasné, že muž chce vidět nahotu nebo nahotu ukázat, případně masturbovat. Případů, kdy došlo k vyhrožování, vydírání, agresivnímu nátlaku, manipulaci nebo kybergroomingu za účelem vylákat na osobní schůzku, byl malý zlomek. O efektu toho, že dvanáctiletá dívka uvidí mužský penis, lze vést debaty, ale o efektu, který má manipulace, agrese, vyhrožování, vydírání, případně snaha vytvořit erotický vztah s dítětem na počátku puberty, nedává prostor pro pochybnost. Co se společenské závažnosti týká, ta byla různá. Zvlášť závažných případů tam bylo málo, ale s potenciálně velkým množstvím obětí. Někdy slýchám, že tito muži jsou málo atraktivní, a proto se uchylují k tomuto jednání. Moje zkušenost během natáčení byla ale jiná – byli tam muži, kteří by dejme tomu neodpovídali nějakým konvenčním kritériím mužné krásy, ale i takoví, co ano.
V síti – z natáčení (foto: Milan Jaroš)
Co takové zkušenosti, jaké měly figurantky v dokumentu, může udělat s psychikou a intimním životem dvanáctileté dívky?
Nejsem dětský psycholog, a proto teď moje úvahy berte s rezervou. Zaprvé – efekt bude záležet od typu kontaktu – pokud dojde k agresivnímu jednání, vyhrožování, nátlaku, manipulaci, zveřejnění intimních materiálů dítěte, případně kybergroomingu, domnívám se, že negativní efekt je velmi pravděpodobný. Pokud dojde k tomu, že dítě uvidí, jak vypadá pohlaví dospělého člověka, případně jak dospělý muž masturbuje, zde bude větší variabilita, co se reakce dítěte týká, a dalekosáhlé dopady budou méně pravděpodobné. Zadruhé – efekt bude záležet od motivace dítěte. Bude záležet na tom, zda si chce hledat kamarády nebo zkusit flirt. Reakce se asi bude odvíjet také od toho, co dítě od seznamování čekalo. Neurovědní zkoumání v této souvislosti zdůrazňuje, že zrání lidského mozku je podřízeno určitému vnitřnímu rytmu a není dobré, když se zrání uspíší. V této souvislosti jsou nejrizikovější malinko starší děti – kolem čtrnácti let věku, které už mohou toužit po vytvoření romantického vztahu. Z hlediska psychosexuálního dozrávání není dobré, aby dítě zahajovalo vztah s o dekády starším člověkem. Akcelerace zrání mozkových struktur může vést k řadě negativních důsledků, jak ukázaly mnohé výzkumy.
Protagonistky dokumentu V síti na slavnostní premiéře v Praze (foto: Jan Hromádko)
Jak alarmující je to, co vidíme v dokumentu, ve srovnání se zbytkem světa?
Je to srovnatelné. Jediný rozdíl, který pozoruji, je časový posun, s jakým se tato problematika objevila u nás. První výzkum na toto téma v USA jsou kolem r. 2000, v Kanadě kolem 2010 a v EU po roce 2010. Je potřeba si uvědomit, že v mnoha tématech společenská poptávka předchází výzkum, a proto velmi oceňuji, že nás tvůrci dokumentu kontaktovali, dali nám prostor vytvořit si o tématu obrázek a zařadit ho do výzkumných a poradenských aktivit.
Je vlastně možné, aby si muži/predátoři, které diváci v dokumentu uvidí, dokázali připustit, že by potřebovali odbornou pomoc, že s nimi něco není v pořádku? Nejednou tam zazní vyhýbavé či naprosto bohorovné odpovědi na otázku děvčat, zda nevadí, že ji je teprve dvanáct.
Ano, je to možné a už se to děje. Dle mých informací se tito lidé teď momentálně obrací na E-bezpečí i policii. Ke dni premiéry dokumentu (27. 2.) jsme ale v rámci projektu PARAFILIK, který garantuje naše sexuologická laboratoř v Národním ústavu duševního zdraví, spustili online anonymní poradnu. Tu lze najít na www.parafilik.cz.
Mohla byste tento projekt představit trochu blíže?
Tento projekt je inspirován úspěšnými zahraničními projekty podobného typu (StopSo a StopItNow v Anglii, Dunkelfeld v Německu) a zaměřuje se na anonymní konzultace pro lidi s neobvyklou sexuální preferencí, která by mohla vyústit v rizikové chování. Naše platforma pro online „predátory“ je nová věc vzniklá v reakci na tento dokument a je rozšířením původního pojetí i o lidi, kteří necítí, že by měli zvláštní preference, ale z nějakého důvodu se chovají rizikově online. Zájem ze strany mužů je veliký, obrací se dokonce i na policii, protože nevědí, kam se jinam obrátit.
V síti (foto: Hypermarket Film)
Když neinformovaný divák vidí trailer k dokumentu, hned mu naskakuje už z principu popis „pedofilní chování“. Ono to tak ale není, pokud se nepletu. V čem je rozdíl mezi pedofily a muži, kteří v dokumentu vystupují, posílají fotky ztopořených penisů, různá videa „těžkého kalibru“ a podobně.
To snad ani není o informovanosti, ale spíš o zmatení pojmů. Pedofilie je psychiatrický pojem a označuje zvláštní nastavení sexuality, pro které je typická touha po navazování vztahů s dětmi, které ještě nejsou v pubertě. Už jenom z tohoto důvodu mužů s pedofilní preferencí v dokumentu V síti uvidíme spíše vzácně. Mnozí pedofilové jsou společensky zodpovědní a nikdy fyzicky sexuálně nezneužijí dítě. Konsenzus sexuologů, jak v ČR, tak v zahraničí udává cca 5-10 % online offenderů s pedofilními preferencemi. Dalších asi 30 % jsou muži, kteří by pravděpodobně získali diagnózu – jsou mezi nimi např muži s nedostatečnou schopností rozlišování sexuálních objektů, co se věku týká, exhibicionisté, koercivní sadisté nebo patologičtí sexuální agresoři. Zbytek skupiny budou muži s běžnými sexuálními preferencemi. Tato skupina bude velmi heterogenní – adolescentní chlapci, kteří usilují o první zkušenosti, muži dlouhodobě sexuálně frustrovaní, muži zvídaví a experimentující, muži s poruchou osobnosti, muži z rozvrácených rodinných poměrů, muži s mentální retardací, muži v akutní intoxikaci a tak dále.
Šlo ve všech případech sexuálních predátorů jenom o muže nebo se našly i ženy?
Pokud jsme viděli ženu, šlo většinou o klamavý profil, za kterým se skrýval muž nebo o volavku, která pracuje v tandemu s mužem, protože působí věrohodněji. Ženu jako samostatnou aktérku jsem nepozorovala ani jednou.
Proč se dokument V síti nezaobíral také chlapci?
Pokud mám správné informace, tak i z toho důvodu, že nedokázali najít dospělého muže, který by vypadal na dvanáct. Nicméně, veškerá nastolená témata se dotýkají i chlapců, a to zejména homosexuálních nebo bisexuálních, v menší míře heterosexuálů. Navíc u chlapců je daleko větší riziko, že se nebudou svěřovat s problémy, které je potkaly na síti kvůli studu.
Také jsem zaslechla něco o nové knize, která s tímto projektem úzce souvisí?
O knize vím, ale nepodílím se na ní. Každopádně nápad ukázat stranu dítěte i dospělého je podle mého názoru dobrý. Vím, že někteří kolegové tento „dialog“ nevidí rádi, ale myslím, že pro oběť i pachatele může být velmi významné odkrýt emoce vlastní a poznat emoce toho druhého. Vím, že některé oběti sexuálně motivovaných činů se v určité fázi života chtějí konfrontovat. A zároveň vím, že pro některé pachatele je transformující zkušeností, když poznají emocionální dopad svých činů.
Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Hypermarket Film, Aerofilms, Totalfilm.cz, DVTV (repro) © 2020
