Do tuzemských kin dnes vstupuje snímek nazvaný Problémissky od britské scenáristky a režisérky Philippy Lowthorpe. Je to druhý celovečerní snímek v její kariéře. Před čtyřmi lety debutovala snímkem Vlaštovky a Amazonky, který vznikl podle knižní předlohy a kombinoval dětské hrdiny se špionážní tématikou sedmdesátých let dvacátého století. Do té doby se Lowthorpe věnovala především režii televizních filmů a seriálů.
I děj Problémissek tedy spadá do stejného časového období jako její celovečerní prvotina. Týká se roku 1970. Příběh natočený podle skutečných událostí vypráví o Sally Alexander, kterou si zahrála Keira Knightley. Ta jako rozvedená matka žije na hromádce s přítelem. Dříve se trochu věnovala herectví a teď chce začít studovat historii na Londýnské univerzitě. Brzy se při své aktivistické činnosti seznámí s mladou a hodně naštvanou feministkou Jo (Jessie Buckley) a také s jejími kolegyněmi. Ty se chystají dát o sobě vědět světu na slavnostním večeru Miss World, který se koná v Londýně. Sally se trochu proti své vůli stane mluvčí nově založeného hnutí, nemine ji dokonce ani vystoupení v televizní debatě, a nakonec také zatčení po dobře vykonané práci feministické aktivistky. Mezitím studuje a vede občasné malé hádky se svou matkou, která její pohnutky spíš respektuje, než že by s nimi vzhledem ke svým osobním zkušenostem souhlasila.
Snímek také cílí na komika, tanečníka, zpěváka a autora Boba Hopea, který okouzloval mnoho žen a svými chlapáckými a lechtivými vtípky bavil davy. Právě on je tím, kdo se má postarat o komickou vsuvku během slavnostního missího večera. A aby si divák udělal kompletní představu o jeho figuře a fungování, je tu jeho cynická manželka Dolores (Lesley Manville). Boba Hopea do role baviče večera nominoval zakladatel soutěže Eric Morley a jeho manželka.
Účastnice soutěže světové soutěže krásy pochází z více jak padesáti zemí světa. Onoho roku se také do soutěže dostanou poprvé dvě adeptky tmavé pleti a zároveň se objeví dvě missky reprezentující JAR, což je důsledek tamější silné rasové segregace. Z dnešního pohledu jsou některá pravidla pro tehdejší účastnice soutěže šokující a společensky neakceptovatelné. Při promenádě v plavkách se pak posledních sedm účastnic například vyrovná do řady a otočí na hodnou chvíli pozadím k obecenstvu, aby si je všichni mohli dobře prohlédnout a porota mohla hodnotit.
Film poukazuje na společenské konvence dané doby a snaží se na postavení žen tehdejší doby nahlížet optikou několika různých osob, ale výsledek je spíš černobílý. Tím samozřejmě nechci snižovat závažnost, důležitost a statečnost britských žen, které se nebály o sobě dát vědět světu a které se pokusily celkem úspěšně změnit vnímání žen ve společnosti.
Milé herecké výkony ale nepojí nějak významný obrazový koncept, a už vůbec ne nápaditost kamery. Režisérka ve snímku kombinuje určité stěžejní momenty s historickými záběry, na kterých jsou zachyceny zejména ženské pochody Londýnem. Snímek potěší kostýmní důsledností.
-
60%
-
60%
-
70%
-
75%
-
60%
Problémissky (2020)
Mnoho dějových linek nakonec pořádně netne do živého a veřejný protest v průběhu slavnostního večera působí trochu jako groteska. Nakonec jsou Problémissky takovým neškodným feel good filmem. Divák nemůže očekávat téma uchopené nějakým hlubokým a konfliktním způsobem. Jestli to tak autorka chtěla nevím, ale pro mě je to celé spíš jenom vlahé připomenutí událostí, které korunuje závěrečná věta snímku, jež zní: „Pokusy o svržení patriarchátu pokračují.“
foto/video: Bioscop © 2020