Tuto výmluvnou anglickou hlášku hlavní protagonistka nosí v jedné scéně na tričku a po celou dobu pak i v sobě. Klára Kolouchová jako první Češka vystoupala nejen na nejvyšší horu světa, ale i jejího nebezpečného menšího bratra K2. Celovečerní dokument lze rozdělit na pomyslné tři části – příprava na výstup v Česku, samotné lezení na K2 a epilog v podobě návratu domů. Během toho vám prozradí leccos – ne ale o tom, co byste čekali.
Část s přípravou pak sice ilustruje nutnost náročné fyzické přípravy, shánění sponzorů na cestu a potřebu sbalit si jen nejnutnější a nejlepší vybavení, tím vším se ovšem režisérka Jana Počtová zaobírá jen velice zběžně a její film je komentuje jen v rychlosti. Na dokumentu K2 vlastní cestou je zejména v této pasáži zjevné, že vypráví ženskou optikou ženský příběh navzdory mačo prostředí, ve kterém se odehrává. Daleko více se totiž soustředí na názory Klářina okolí na to, že se na dlouhou a náročnou výpravu vydává na úkor péče o děti a manžela. Trochu nadbytečný prostor, který je tomuto problému věnován, dokumentu trošku škodí. Přichází tím o určitě zajímavou a nosnou informativní část, která může přiblížit laikům, co příprava na takový výšlap vlastně skutečně obnáší – po zhlédnutí této části divák má skoro pocit, že stačí zajít občas běhat nebo na tenis, koupit si tři péřové vrstvy oblečení a může směle vyrazit na K2 na hike. Především ale jako by věnovaným prostorem tyto komentáře Klářina okolí dokument legitimizoval. Jedná se určitě o zajímavý rozkol, ten je ale nosný především očima samotné protagonistky, nikoli jejího okolí, které ji tlačí do takřka apologetické situace. Klára jej ovšem velmi rychle a srozumitelně vysvětlí a její mateřské city a stýskání po dětech jsou lépe odvyprávěny obrazy a silnými scénami, jako je krátký hovor s dcerou satelitním telefonem ze stanu na úpatí hory.
Po přesunu do Asie už na diváka čekají moc hezké obrázky, jak vystřižené z cestopisů a hezky ukazující kontrast mezi důvěrně známým Českem, kde se Klára připravovala. Samotné lezení film zachycuje zajímavě, ale i zde by neuškodila větší informativnost. Neustále se mluví o fixaci terénu, laický divák ale neví, co přesně si pod tím představit. A chtěl-li se dokument zaměřovat na problematiku ženského lezení po největších světových vrcholcích, možná mohl nabídnout aspoň krátké okénko se zahraniční lezkyní, která je v několika záběrech z base campů vidět v pozadí.
Dobrý střih
Trochu problematické je ale nazvučení filmu. Nevím, jestli špatný mixing bude patrný i v kinosále, novinářská online verze ale trpěla velmi nevyváženou hlasitostí, kdy lidem na obraze často nebylo vůbec rozumět, aby vzápětí křičeli na skoro ohlušující úrovni. Situaci zde trochu zachraňuje vhodně vybraná a příjemná hudba.
Kde jsou větší emoce?
- Režie - 65%65
- Scénář - 60%60
- Kamera - 75%75
- Zvuk - 50%50
K2 Vlastní cestou (2020)
Klára Kolouchová je frajerka, které každý divák musí usilovně fandit a na závěr filmu před ní a také celým týmem šerpů (kteří si snadno získají svými zkušenostmi, přístupem i znalostí hory obrovský respekt) smeknout pomyslnou čepici. Je ale trochu škoda, že se z příběhu výstupu první Češky na nejnebezpečnější horu světa někam vytratilo napětí. Spíše než o pokoření fyzických limitů a přiblížení celé horolezecké problematiky se režisérka Jana Počtová soustředí na otázky vůle a pokušení se v nejtěžším vzdát a vrátit se do pohodlí domova. Jde tedy spíš o prostý lidský příběh, informace a přílišnou osvětu nečekejte.
foto/video Bontonfilm © 2020